Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Polska

Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Polska

Pořad v souvislostech


Hudební výlet do Polska
Budeme vysílat

Někdo to rád elektronické 5
Někdo to rád elektronické 5
Novinky z reggae 2
Vysílali jsme


Hudební výlet do Walesu

Hudební výlet do Walesu

Hudební výlet do Polska
Audioarchiv
10. listopadu 2020 World music, Aktuality Autor: Milan Tesař

V týdeníku Slyšte, lidé! vás zveme na hudební výlet do Polska. Věnovat se budeme skupinám a sólistům, kteří vycházejí z polské lidové hudby, ať už ji hrají v její ryzí podobě, nebo naroubovanou na jiné žánry. Uslyšíte například skupinu houslisty Janusze Prusinowského, trio WoWaKin, skupiny Lautari, Kapela Maliszów a Kuczeryki nebo zpěvačku Karolinu Cichou. Premiéra 14. listopadu 2020, poté v audioarchivu.

Janusz Prusinowski patří ke generaci hudebníků, dnešních zhruba padesátníků, kteří se učili v 90. letech vesnických zpěváků a muzikantů. „Většinu písní se učím podle zpěvu starých lidí, a protože už vím, jak ta hudba fungovala, mohu na základě toho, co slyším, improvizovat,“ řekl nám před dvěma lety na festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. A dodal: „Písně, které mají staří mistři v repertoáru, mazurky a oberky, jsou velmi staré. Většinou to fungovalo tak, že zpěvák začal, hudebník se přidal a pak se tančilo. To je obvyklé schéma u lidové hudby – nejprve melodie a potom tanec.“ Fascinace lidovou hudbou v Polsku není mimochodem nic nového. Z tradičních kujavských písní, které mu v dětství zpívala maminka, později čerpal Fryderyk Chopin. Později si zapisoval texty, které zpívali venkovští zpěváci, ale melodie si prý pamatoval bez nutnosti zápisu. „A stále platí, že co vesnice, to jiná melodie, jiný styl a také jiní lidé,“ říká Janusz Prusinowski.

Název polské skupiny Skład Niearchaiczny znamená „nearchaické obsazení“. Kombinace houslí a dud je dnes v polské lidové hudbě považována za starou, archaickou. Dnes skupiny požívají spíše basu a violu a dudy moc ne. Tato kapela však dudy jako archaický prvek zachovala a k tomu přidala právě rytmickou sekci, kterou tvoří basa s violou. I tato skupina  sbírá písně od starých muzikantů, jako jsou například bratři Byrtkowé, kteří právě hrají ještě ve složení housle a dudy. „Každý z nás s těmito starými písněmi vyrůstal. Doma jsme je zpívali a hráli,“ řekli nám členové skupiny v rozhovoru, který jsme s nimi natočili na festivalu Czech Music Crossroads v Ostravě.

Zpěvačka Karolina Cicha čerpá z území, na kterém se historicky prolínalo několik dnešních národností – Poláků, Bělorusů, Rusů, Litevců, Ukrajinců, židů a Romů. Říká: „Polská kultura je tak pestrá i díky tomu, že ji ovlivňuje kultura různých okolních národů. Nejzajímavější jsou pro mne pohraniční oblasti, tedy ty regiony, kde se kultura polská prolíná s východoslovanskou nebo dokonce asijskou, například tatarskou.“ To, co s violoncellistou Bartem Pałygou nahrála na album Wieloma językami, je moderní podoba tradičních písní, není to tedy rekonstrukce folkloru. Pałyga říká: „Je to naše polská hudba, protože jsme z Polska a vybíráme si to, co se nám líbí. Nechceme být aranžérsky přesní, ale hledáme vždy to nejlepší řešení, což souvisí i s našimi osobnostmi.“

Skupina Tęgie chłopy se věnuje tradiční taneční hudbě z polského regionu Kielce. Ve svém instrumentáři má dechové nástroje, housle i akordeon. Její pojetí lidové hudby je zemité, autentické a syrové. A zároveň také barevné – ostatně navzdory slovu chłopy v názvu kapely nejde jen o „chlapy“, ale také o ženy. Ústředním tématem alba Wesele! je tradiční polská svatba. K ní patřily mazurky, polky a další lidové písně, ale třeba i tango.

Od starých venkovanů se lidové písně učila také Paula Kinaszewska, původně divadelní herečka a dnes také houslistka a zpěvačka tria WoWaKin. Říká: „Především mě zajímali staří houslisté. Cítila jsem, že je to něco, co mě velmi přitahuje.“A pokračuje: „V písních je důležitý příběh. Příběh totiž vytváří kontext písně. Když zmizí příběh, ztratí se emoce.“

Na hudbu Slezska, která se výrazně odlišuje od folkloru jiných polských regionů, se zaměřuje mladá skupina Krzikopa. Rozdíly mezi slezskou a jinou polskou hudbou nám v rozhovoru, natočeném na Czech Music Crossroads v Ostravě, líčila zpěvačka a hudebnice Katarzyna Dudziak: „Rozdíly souvisí samozřejmě s historií – Slezsko bylo dlouho součástí Německa – a také s tím, že to byl průmyslový a relativně bohatý region, který se ze zbytku dnešního Polska vždy vyděloval. Například akordeon přišel do Slezska na začátku 20. století, což bylo o 40 let dříve, než se jako lidový nástroj dostal do středního Polska. S akordeonem, který se používal jako klávesy, do Slezska přišly staré německé melodie. Ve sbírkách z 19. století najdete tytéž písňové texty, ale s úplně jinými melodiemi, které byly psány buď jen pro zpěv, nebo pro housle.“

Průnikům tradiční polské hudby a moderních stylů se věnuje také skupina, která si říká Lautari. Svou tvorbu označuje jako „ethno jazz music“, případně „the new dimensions of trance“. Hrají na tanečních zábavách, v jazzových klubech i v koncertních sálech po celém Polsku i ve světě a i oni se lidové písně učí přímo od venkovských muzikantů. Album Vol. 67 reflektuje velkou sbírku polského folkloristy Oskara Kolberga.

Zajímavé obsazení má trio z pohoří Beskid Niski v Malopolsku, nazvané Kapela Maliszów. Tvoří je zpěvák, basista a akordeonista Jan Malisz a jeho dvě děti, zpěvačka a bubenice Zuzanna a houslista Kacper. Věnují se lidové hudbě hornatých oblastí jižní Polska a navazují na tamní venkovské muziky, které hrály zpravidla s houslemi, bubnem a takzvanou basoliou, nástrojem podobným violoncellu. Jan Malisz používá housle, na které hrál už ve 30. letech minulého století na svatbách jeho otec Jozef. Po otci pak zdědil také buben, vyrobený v 50. letech. Skupina vyhrála nejvýznamnější polské folklorní soutěže, vystupovala na největších festivalech polské lidové hudby, ale také například na Czech Music Crossroads v Ostravě a v roce 2014 hrála pro tehdejšího polského prezidenta Bronisława Komorowského.

Jedna ze zpěvaček skupiny Tęgie chłopy, Maniucha Bikont, natočila mimořádně zajímavé album Oj borom, borom… s jazzovým kontrabasistou Ksawerym Wójcińskim. Zaměřují se na něm na písně z Volyně a Polesí, regionů, který se dnes rozkládají především v Bělorusku a na Ukrajině, ale přesahuje i do dnešního Polska. Ovšem historicky celé tyto oblasti k Polsku patřily. Kontrabas v tomto projektu nejen doprovází zpěv, ale je naprosto svébytným sólovým nástrojem, který hraje i melodickou roli. Mimochodem album obsahuje jak společné nahrávky obou protagonistů, tak písně zpívané a cappella a také instrumentální skladby na kontrabas.

Od ukrajinských lidových písní se odrazila také skupina Fifidroki, která dnes hraje směs ukrajinského folkloru, slezské a moderních prvků. „Někdy je na počátku písně melodie nebo nějaký kytarový riff, jindy začínáme od textu, ke kterému zkoušíme vymyslet hudbu, a v dalších případech je to třeba krátký hudební úryvek, na který si vzpomínáme z dětství,“ řekl nám v rozhovoru člen skupiny Norbert Jasłowski.

Lidovou hudbu s moderními prvky hraje skupina Provinz Posen. Její základ tvoří hráči na tradiční nástroje jako kozioł, což je druh dud, dále klarinet a mazanki, což je lidový typ houslí. Zvuk dud producenti použili jako basovou linku, klarinet a mazanki pak vytvářejí zvukové plochy v horních polohách. Na jednom albu jsou tak propojeny vlivy polské lidové hudby a současné hudby elektronické, která má v polské Poznani dobré jméno. Právě Poznaň je totiž srdcem tohoto projektu, jehož název Provinz Posen znamená v češtině Poznaňsko. Skupinu založily tři významné postavy polské alternativní scény – Michał Wiraszko, Michał Szturomski a Szymon Waliszewski. Na albu je doplňují zpěvačka Daga Gregorowicz a Malwina Paszek. Dále účinkuje Polská lidová filharmonie ze Zbąszyně a klarinetista Jerzy Mazzoll.

Z tradičního lidového zpěvu vychází těleso, které si říká Kuczeryki. Říkají: „Zpíváme písně, které nikdo nezapsal, které neexistují v notách, nenajdete je v žádných knihách, a přesto se dochovaly. Příběhy, které máme v repertoáru, obsahují archetypální témata, a proto jsou důležité. A kromě toho je tento způsob zpěvu krásný. Při zpívání cítíme naplno svá těla a také jsme si navzájem blízko, podobně jako si byli nablízku lidé na venkově, když tyto písně kdysi zpívali.“ Členové a členky souboru s lidovou hudbou vyrůstali, řada z nich měla vzory ve svých předcích, například v prarodičích. Kuczeryki přitom nezpívají jen lidové písně z Polska, ale hodně také z Ukrajiny, případně z jihoslovanských zemí.

Skupina Vołosi je malý smyčcový „orchestr“, který tvoří houslisé Krzysztof Lasoń a Zbigniew Michałek, hráč na třístrunnou violu Jan Kaczmarzyk, violoncellista Stanisław Lasoń a hráč na kontrabas Robert Waszut. Jediným „ne-strunným“ nástrojem v základní sestavě jsou dudy, na které v některých písních hraje violista Kaczmarzyk. V sestavě kapely se propojily dva rozdílné přístupy k muzice – zatímco bratři Lasońové studovali klasickou hudbu, ostatní členové skupiny vyšli z lidového horalského prostředí a k hudbě přistupují intuitivně. V hudbě skupiny Vołosi hraje důležitou roli improvizace a hráčské mistrovství.

Krása v bodláčí Romana Dostála

dostal_krasa-v-bodlaciPoslechněte si rozhovor s Romanem Dostálem z Oborohu o jeho novém sólovém albu.

Regiony

Regiony

Hudba národnostních menšin Číny II.

folk-music-china-4Poslechněte si druhou část seriálu o hudbě národnostních menšin Číny.

Rozhovor s Amirou Medunjanin

medunjanin_for-him-and-herPoslechněte si rozhovor s hvězdou balkánské hudby, bosenskou zpěvačkou Amirou Medunjanin.

Partneři

Harmonie_logo_velke_web