Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Itálie
V rámci týdeníku Slyšte, lidé! vás tentokrát zveme na hudební výlet do Itálie. Představíme si například skupinu RomAraBeat, která kombinuje italský folklor s hudbou romskou a arabskou. Bude nám hrát jazzový kytarista Francesco Bruno nebo bubenická skupina KyoShinDo, která čerpá z japonské tradice. Uslyšíte italské reggae, tradiční hudbu pizzica z regionu Apulie nebo fúzi italské a brazilské hudby z alba pianisty Stefana Bollaniho. Premiéra 2. května, poté v audioarchivu.
Shine I Dub je reggae a dubová kapela z Itálie v čele s bubeníkem Claudiem Bollinim a baskytaristou a kytaristou Pietrem Di Domiziem. Produkují studiové nahrávky, vystupují i živě a spolupracují se zpěváky a producenty z celého světa. Na konci března skupina vydala nový singl Jah Morning Sun se dvěma verzemi jedné skladby. První z nich je instrumentální nahrávka ve stylu reggae, druhá je elektroničtější dubová verze. Vedle už zmíněných dvou členů kapely sestavu doplňuje na kávesy David Assuntino.
Někde mezi tradičním galicijským tancem muiñeira a jihoitalskou tarantellou se pohybuje hudba mezinárodního uskupení Alegria e Liberta. Tvoří je hudebníci a zpěváci právě z Itálie, ze španělské Galicie a také z Belgie. V nástrojovém obsazení mají diatonický akordeon, na který hraje Didier Laloy, tamburínu v rukou Carla Rizza a kytaru, na kterou hraje Maarten Decombel. Zpívají Lucilla Galeazzi a vokální skupina Ialma. Písně pojednávají o ženách, o půdě, o identitě, o boji, ale také o slavení a radosti ze zpěvu a tance.
„Tanec pizzica je součástí širší rodiny tanců, kterým se říká tarantella, ale ty se tančí pouze na jihu Itálie – od Neapole po Sicílii, v Kalábrii, Apulii nebo v kraji Basilicata. Pizzica je vlastně takový náš dialekt tarantelly,“ řekl v rozhovoru pro naše rádio Mauro Durante, kapelník jihoitalské skupiny Canzoniere Gracanico Salentino, kterou v roce 2018 zvolil britský časopis Songlines nejlepší světovou kapelou roku. Tanec pizzica je spojen s jihoitalským regionem Salento a především s takzvaným tarantismem, prastarým léčebným rituálem, který se za pomoci tance prováděl až do 50. let minulého století. Šlo o to, že lidé na italském venkově věřili, že pavouk tarantule může člověka uštknout a že právě rituální tanec jej tohoto uštknutí zbaví. Skupina Canzoniere Gracanico Salentino má dlouhou tradici, ale Mauro Durante, který stojí v jejím čele od roku 2007, pro ni a pro tradiční italskou hudbu vykonal hodně. Omladil sestavu, do tradiční hudby přidal modernější prvky, a nový fenomén byl na světě. K současné verzi skupiny patří mimo jiné aktuální texty o ekonomické krizi, životním prostředí nebo o afrických přistěhovalcích. Pokud jde o ony moderní prvky v hudbě, Durante vysvětluje: „V naší aktuální hudbě skutečně můžete slyšet prvky moderní nebo popové produkce. Stále však používáme akustické nástroje – s výjimkou syntetické basy, kterou jsme ovšem měli i na minulých albech.“
Stafano Bollani je 47letý italský klavírista, který má v repertoáru argentinské tango, brazilské písně, jazzové standardy i vlastní skladby. V roce 2007 slavil velké úspěchy s albem Carioca, na kterém spolupracoval s brazilskými hudebníky, a na tuto nahrávku loni navázal novinkou Qué Bom, což je mimochodem jeho už 43. album. Jeho tématem je setkání dvou hudebních světů – italského a brazilského. Z hudebního jazyka své rodné Itálie si Bollani ponechal silné melodie, od brazilských kolegů si vypůjčil typické rytmy včetně brazilského perkusního nástroje cuica. Z Brazílie pocházejí také někteří hosté, kterými se pianista na albu obklopil – především zpěvák Caetano Veloso, ale také saxofonista Zé Nogueira, mandolinista Hamilton de Holanda nebo violoncellista Jaques Morelenbaum.
RomAraBeat je mezinárodní hudební skupina, která působí v Itálii a zaměřuje se na romské a arabské vlivy v tradiční hudbě Středomoří. Speciálně pak čerpá z lidové hudby severní Afriky a Balkánu. Skupina také ukazuje, jak romští a arabští hudebníci ovlivnili hudební scénu celé Evropy.
V hitparádě World Music Charts Europe, kterou z nahrávek z celého světa sestavují rozhlasoví publicisté z více než 40 evropských rozhlasových stanic včetně Proglasu, v poslední době boduje italská zpěvačka Maria Mazzotta. Vychází z tradiční hudby jižní Itálie, ale studovala také indický nebo jazzový zpěv a absolvovala hodiny u Bobbyho McFerrina. Účinkovala ve filmovém muzikálu Carlose Saury La Jota a vystupovala na mnoha festivalech po celém světě. Patnáct let byla členkou dnes už zmíněné skupiny Canzoniere Grecanico Salentino a nyní se představuje s novým sólovým albem Amoreamaro.
Dále nám v pořadu bude hrát kytarista Francesco Bruno se svým kvartetem, jehož dalšími členy jsou pianista Pierpaolo Principato, kontrabasista Luca Bulgarelli a bubeník Marco Rovinelli. Jako hosté na albu účinkují saxofonista Javier Girotto a trumpetista Aldo Bassi. Album se jmenuje Blue Sky Above The Dreamers a obsahuje autorské kompozice, které vycházejí z akustického jazzu a latinskoamerických rytmů.
KyoShinDo je italská skupina, která se zaměřuje na japonský styl bubnování taiko. Hráči, kteří ji tvoří, studovali u dvou japonských mistrů – Kurumayi Masaakiho a Jojiho Hiroty, který také produkoval jejich nové album Taiko Do. Joji Hirota zdůrazňuje, že členové skupiny zvládli tradiční i moderní styl této japonské hudby na vysoké úrovni a stejně dobře ovládají i bojové umění karate.
O kulturním fenoménu tarantismu a o jeho zpracování v hudbě a obecně v kultuře pojednává kniha nazvaná Tarantissmo – Odyssey of an Italian Ritual. Její součástí je album s terénními nahrávkami těchto tanců z přelomu 50. a 60. let minulého století a také s novými remixy těchto folklorních skladeb v podání producentů a dýdžejů z různých zemí.
Italská skupina La Répétition sama sebe označuje jako Orchestra senza confini, „orchestr bez hranic“. Přitom hranice jsou zde myšleny minimálně ve dvou rovinách – hranice státní a hranice žánrové. Obojí spolu navíc souvisí. La Répétition je devatenáctihlavá kapela s pětičlennou dechovou sekcí, s bohatou rytmikou včetně dvou hráčů na rámové bubny a dalších dvou na djembe a dále s arabskou loutnou a houslemi. Kytarista Morris Pellizzari svůj nástroj střídá se západoafrickým ngoni a bubeník Giovanni Martella používá také balafon. Jazzová, evropská a africká tradice se tak propojují v jednom hudebním tělese, jehož cílem je mimo jiné představit Jihoevropanům bohatou kulturu zemí, jejichž obyvatelé se do Itálie snaží dostat jako uprchlíci. Album, které skupina La Répétition vydala, se jmenuje Mondo!
Na úplný závěr si představíme italského skladatele a hráče na bandoneon Paola Russa. Album Imaginary Soundtrack obsahuje 15 jeho krátkých skladeb, ve kterých jej doprovázejí Thommy Anderson na kontrabas, Roberto Torto na zobcové flétny a David Hildebrandt na vibrafon. Russo na obalu alba vysvětluje, že má rád filmy i další vizuální umělecké formy jako balet, muzikál nebo výtvarné instalace. Své autorské album se tedy pokusil pojmout jako hudbu k imaginárnímu filmu, případně třeba muzikálu. Na posluchačích pak je, aby si k této hudbě beze slov sami domysleli obrazy a nechali je působit na své city a na svou představivost.