Fifidroki: Říkají nám, že hrajeme hardrock

Rozhovor s Norbertem Jasłowským ze skupiny Fifidroki

Jaký byl repertoár skupiny Fifidroki na jejím počátku?

Na úplném začátku byla naše fascinace ukrajinskou lidovou hudbou, a to tou úplně nejtradičnější, s bohatými vokály. Nevím, jak se tomu stylu řekne anglicky, ale v polštině jej nazýváme „bílý zpěv“. Rozhodli jsme se tuto hudbu obohatit moderními prvky. Za základ jsme si tedy vzali opět sbory, ke kterým jsme přidali moderní nástroje jako kytaru, basu a bicí. To bylo tedy na začátku, před několika lety. Dnes je už ovšem naše hudba úplně jiná.

A jaká tedy je?

Chtěli jsme do toho, co hrajeme, přidat prvky naší tradiční hudby. Vývoj našeho stylu probíhal tak, že nejprve jsme hráli úpravy ukrajinských písní a později jsme začali skládat vlastní hudbu. Dnes hrajeme takovou směs, která zčásti stále vychází z ukrajinského folkloru, propojeného s moderními prvky, a částečně čerpáme ze slezské lidové hudby. Tato zajímavá směs vzniká i proto, že každý člen skupiny pochází z jiné části polského Slezska a například já ze Slezska nejsem vůbec. Každý se snažíme do kapely přinášet něco ze svých vlastních hudebních kořenů, a dohromady tak vzniká jednotný styl.

Jak vznikají aranže písní?

Každý z nás přináší do celku kousek sebe sama. Někdy je na počátku písně melodie nebo nějaký kytarový riff, jindy začínáme od textu, ke kterému zkoušíme vymyslet hudbu, a v dalších případech je to třeba krátký hudební úryvek, na který si vzpomínáme z dětství. To právě může být ona inspirace slezským folklorem. No a na takových základem pak vystavíme celou skladbu. Nemáme tedy jednu metodu, podle které bychom postupovali pokaždé. Nejsme profesionální hudebníci, tvoříme spontánně. Nic neplánujeme, ale snažíme se do hudby vkládat maximum energie. To je náš cíl – zachovat co nejvíc energie, ať už se jedná o ukolébavku, nebo o svižnou skladbu. Ostatně posluchači nám občas říkají, že hrajeme hardrock.

Co tedy ve vaší hudbě zůstává z tradice?

Je otázka, co je základem tradice, jestli texty, nebo hudba. V některých rodinách se z generace na generaci předávaly texty a s nimi melodie, v jiných případech to byla jen hudba beze slov. Důležité je tedy obojí a my se to pokoušíme předat dalším generacím. Někdy je to obtížné, protože ty písně se předávaly ústní tradicí a předat takto melodii není úplně samozřejmě. Proto pokládám za autentičtější zdroj tradice texty.

Co považujete za největší úspěch v historii vaší  skupiny?

Velký úspěchem pro nás je, když dostáváme zpětnou vazbu od posluchačů. A je jedno, jestli jde o malý festival, nebo o větší akci. Úspěch je, když si nás lidé chtějí poslechnout. Jinak úspěchem ve vlastním slova smyslu je například to, že jsme vystupovali na polském Woodstocku [vúdstoku], což je opravdu velký festival. Ale hráli jsme také na spoustě krásných lokálních akcí, do kterých místní pořadatelé dávají energii a především své srdce. Potom tam nejde o počet diváků, ale právě o tu vnitřní sílu, kterou na takovém místě cítíte. A úspěchem je i to, že stále pokračujeme. Určitě bychom si rádi zahráli více v Česku, protože se nám tu líbí.