Polská zpěvačka Elma: Improvizace jako duchovní zkušenost
Polská zpěvačka Elma se zabývá improvizovanou a experimentální hudbou. Na svém kontě má dvě alba – písňové Hic et nunc a hudebně rozvolněné Ad Rem, inspirované sny. Rozhovor s Elmou jsme natočili v Košicích na festivalu jejího vydavatele, společnosti Hevhetia. V premiéře poslouchejte 11. března od 19.15.
Rozhovor s polskou zpěvačkou Elmou
Na svém kontě máte dvě sólová alba, Hic et nunc a Ad Rem. Natáčela jste je současně se stejnou doprovodnou skupinou, ale vyšla odděleně. Čím se od sebe liší?
Album Hic et nunc obsahuje zčásti zkomponovaný materiál. Jsou to předem připravené hudební struktury, v nichž zůstává prostor pro volnou improvizaci. Naopak na albu Ad Rem jde o plně improvizované snové příběhy. Jedná se o vize, o kterých jsme předtím diskutovali a které jsme se snažili vyjádřit prostřednictvím improvizované hudby, která nás krok za krokem vedla. V tomto případě jsme předem neměli zapsanou ani jednu notu a nic nebylo naplánováno.
Podle čeho jste si vybírala spoluhráče?
Snažila jsem se vybrat takové hudební partnery, kteří budou flexibilní a budou se schopni přizpůsobit. Na druhou stranu jsem trošku romantická a mám ráda silné melodie. Tím pádem jsem věděla, že i když budeme volně improvizovat, měli bychom zároveň vyprávět nějaký příběh. Chtěla jsem, aby ta hudba byla narativní a melodická a nikoli chaotická. Verneri Pohjola, Dominik Wania a Maciej Garbowski jsou výborní partneři pro tento typ projektu. Dokázali jsme se všichni napojit na stejnou energii a dostat se až téměř do transu. Byla to hluboce duchovní zkušenost, být schopni navzájem konverzovat tímto hudebním jazykem.
Důležitou roli na obou albech hraje finský trumpetista Verneri Pohjola. Vybrala jste si jej kvůli zvuku trubky, nebo kvůli kvalitám jeho osobnosti?
Miluji zvuk trubky, nicméně osobnost konkrétního hudebníka je pro mne vždy mnohem důležitější než nástroj. Takže tím hlavním důvodem byl sám Verneri. A podobné to bylo i v případě Dominika a Macieje. Říkali jsme si, že bude možná zvláštní, že v nahrávce nebudou bicí. Ale určitý vnitřní rytmus je v naší hudbě stále přítomný, i když možná není zřetelný na první poslech.
Výraz Ad Rem v latině znamená K věci, ale v názvu alba je skryta také zkratka REM, která souvisí se spánkem a sny. Jak tedy názvu tohoto vašeho CD rozumět?
To je taková slovní hříčka. Zkratkou REM označujeme fázi spánku, v níž se nám zdají sny. To souvisí s improvizací a i proto jednotlivé skladby nemají názvy, ale jsou označeny pouze touto zkratkou a číslovkou. Sny jsou pro mne symbolem svobody. Ve snu má člověk odvahu udělat něco, k čemu by v běžném životě neměl dost kuráže. Také tam vnímám možnost zklidnit se, relaxovat a současně prožívat dobrodružství. To se může zdát jako protimluv, ale je to tam přítomné. Pro mne bylo krásné zjistit, že mohu dělat hudbu, která je zklidňující, melodická a současně je intelektuálním a zvukovým dobrodružstvím.
Když zpíváte improvizovanou hudbu, vidíte v hlavě nějaké konkrétní scenérie, nebo dokonce příběhy?
Na samém počátku jsem měla v hlavě velmi jednoduché obrazy, třeba krajiny. Ovšem když jsem potom nahraný materiál poslouchala, byla jsem překvapená, protože jsem v něm nacházela své vlastní zážitky a příběhy. Bylo to pro mne až šokující, že podvědomí má tak velký vliv na volnou improvizaci. Je to tedy příběh o mně samotné.