Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Izraele
V pořadu Slyšte, lidé! vás pozveme na hudební výlet do Izraele. Představíme si například popovou skupinou Lola Marsh, zpěváka Idana Raichela, kontrabasisty Adama Ben Ezru a Tela Gamlieliho, zpěvačky Victorii Hannu a Nani nebo skupinu Gulaza. V pořadu uslyšíte klezmer, rock, sefardské a hebrejské písně, jazz i elektronickou hudbu. Premiéra v sobotu 18. dubna 2020, poté v audioarchivu.
Jako první nám bude hrát skupina Jewish Monkeys z Tel Avivu. Kombinuje klezmer, punk a elektronickou hudbu s angažovanými texty o tom, jak nám politici lžou a v jakém průšvihu náš svět je, pokud jde o klima. Sociálně kritický postoj si ale musíte spojit s typicky židovským humorem, který se zde opět prolíná i s hudební složkou. Ostatně Jewish Monkeys na svém třetím albu Catastrophic Life nečerpají pouze z kořenů židovské hudby. Jejich moderní směs pojme i reggae nebo africký pop, karibské rytmy a balkánskou diskotéku.
Doménou izraelské zpěvačky Nani jsou tradiční písně sefardských židů ve starobylém jazyce ladino, který vychází ze středověké španělštiny. Naní se vlastním jménem jmenuje Noam Vazana a takto se také podepisuje pod své autorské písně. V roce 2014 vystupovala na festivalu v Maroku, což je země, odkud do Izraele přišli v 50. letech oba její rodiče. A při této návštěvě Maroka Noam náhodou zaslechla skupinu lidí zpívat písně, které si pamatovala z dětství, protože ji jimi uspávala babička. Začala se tedy těmto tradičním židovským melodiím věnovat, sestavila z nich svůj koncertní repertoár a v roce 2017 z nich sestavila album s názvem Andalusian Brew. Podepsala se pod něj jako Nani, což znamená holčička. Právě tak jí totiž babička říkala.
Na festivalu Colours of Ostrava 2019 vystoupila izraelská skupina Lola Marsh v čele se zpěvačkou Yael Shoshanou Cohen. Ta o tvorbě kapely říká: „Máme jak mohutně znějící, skoro až filmové písně. A vedle toho písně intimní. Pro nás je důležité být intimní, i když třeba hrajeme ve velkém sále. Doufám, že se naše skladby fanoušků dotýkají, oslovují je. Že jim naše písně dají naději a rozradostní je nebo rozesmutní.“
Izraelská zpěvačka Victoria Hanna používá jako důležitý inspirační zdroj hebrejskou abecedu, kterou vnímá jako zdroj poznání a také jako logopedickou pomůcku. Odmalička totiž koktá. Vysvětluje: „Když máte vadu řeči, chcete se vyjádřit, ale nic z vás nevychází, je to, jako by se to zaseklo. Ale to ještě víc posiluje touhu to vyjádřit. Když ovšem zpívám, tento problém nikdy nemám – protože zpěv, to je čisté vyjádření.“ Zpěv se tak pro Victorii stal okamžitým spojením se světem, které nefungovalo při běžné mluvě. „Když jsem byla nešťastná, zpívala jsem Bohu. Prosila jsem ho o pomoc,“ řekla zpěvačka v rozhovoru s českým publicistou Petrem Dorůžkou. Victoria Hanna sice ve své tvorbě vychází z tradiční židovské hudby, ale s pomocí producentem Tamira Muskata ze skupiny Balkan Beat Box ji propojuje s hiphopovým rytmem a elektronickým doprovodem. Blízko má zpěvačka také k tradicím Středního a Blízkého východu nebo k soudobé vážné hudbě.
Adam Ben Ezra je izraelský kontrabasista, jeden z několika špičkových hráčů na tento nástroj z židovského státu a také jeden z několika, které si představíme v tomto pořadu. Adam Ben Ezra je skutečně špičkový basista, už proto, co všechno dokáže na svůj nástroj zahrát. V rozhovoru pro naše rádio řekl: „S basou dokážu vyprodukovat množství různých zvuků a barev díky efektům, které používám. Můj kontrabas může znít nejen jako kontrabas, ale také jako syntezátor nebo jako arabská loutna. Na basu můžu hrát jako na perkuse, ale může to také znít jako elektrická kytara. Někdy však cítím, že potřebuji nástroj s vyššími frekvencemi, a tak sáhnu po klarinetu nebo flétně. Při koncertech používám také klávesy propojené s počítačem. Ovládám různé druhy elektronických nástrojů, beaty a syntezátory. Na to vše myslím už při aranžování svých skladeb.“ Nedávno Adam Ben Ezra vydal nové album s názvem Hide And Seek.
Idan Raichel je hudebník z Izraele, který se původně učil hrát na akordeon, později se věnoval jazzu a učarovala mu právě etiopská hudba. Dnes je na Blízkém východě hvězdou první velikosti a na asijské a africké scéně spolupracuje s dalšími významnými muzikanty. Před třemi lety došlo v jeho kariéře ke zlomu. Namísto velké kapely proměnlivého složení se rozhodl soustředit na sólovou dráhu, což znamená, že ve studiu nebo na pódiu je sám za sebe a pouze si k sobě podle potřeby zve jednotlivé doprovodné hudebníky. Aktuální album And If You Will Come To Me nahrál s muzikanty z Japonska, Bulharska, Etiopie, Kuby a Indie a zařadil na ně duety například s africkým zpěvákem Bombinem, s izraelskými kolegy Berrym Sakharofem a Zehavou Ben a také jednu skladbu s obnoveným Idan Raichel Projectem, tedy svou někdejší kapelou.
Tal Gamlieli je hudebník s jemenskými, marockými, kurdskými i evropskými kořeny. Po matce zdědil lásku k evropské vážné hudbě, kurdský otec jej nasměroval k melodiím Blízkého východu. Kromě toho Gamlieli uvádí jako své velké vzory jazzového kontrabasistu Charlieho Hadena nebo brazilského skladatele Antonia Carlose Jobima. Sám Gamlieli absolvoval konzervatoř v americkém Bostonu a jako objev získal výroční cenu časopisu Downbeat. Dnes je ředitelem hudebního oddělení Akademie v Jeruzalémě.
Gidon Schocken je hudebník a producent elektronické hudby z Tel Avivu, který nedávno vydal své první dlouhohrající album Immerse. Sám se řadí do stylů elektronika, downtempo a trip-hop. Kromě toho spolupracuje jako producent i se dvěma techno kapelami.
Skupina Gulaza se zaměřuje na tradiční hudbu židovských žen z Jemenu, a to přesto, že v jejím čele stojí muž. Igal Gulaza Mizrahi žije v Izraeli, ale narodil se v Alžírsku matce marockého původu a jemenskému otci. Zpívá „ženské“ písně, a to citlivě, s úctou a respektem. Skupina Gulaza starou hudební tradici oživuje nejen v písních, ale i využitím divadelních a ceremoniálních prvků. Mystické texty, které byly po staletí předávány od matky k dceři a přecházejí z generace na generaci, získávají díky současné interpretaci něco navíc. Díky zvláštnímu hlasu Igala Gulazy Mizrahiho a jedinečné kombinaci nástrojů, jsou diváci vtaženi do úzkého světa modlitby, vášně, tance, lásky a touhy po svobodě. Spolu s Mizrahim skupinu Gulaza tvoří další tři hudebníci – violoncellistka Leat Sabbah, kytarista Yair Hashahar a David Dagmi, který hraje na perkuse a turecký strunný nástroj jumbush.
Omer Avital je kontrabasista, který v květnu se svou kapelou Qantar vydává nové album New York Paradox. Pro Avitala je kontrabas jedním z nástrojů ve standardní jazzové kapele. V jeho současné skupině dále hrají Asaf Yuria a Alexander Levin na saxofony, Eden Ladin na klavír a Ofri Nehemya na bicí. Před několika lety nám Avital v rozhovoru vysvětloval: „Kontrabas mám samozřejmě rád, ale v současné době s ním počítám především jako s rytmickým a doprovodným nástrojem. Až s přibývajícími skladatelskými zkušenostmi jsem tuto tradiční roli basy v kapele začal naplno oceňovat. Když komponuji v současné době, určitě na basu nemyslím v první řadě. Ano, některé mé skladby jsou sice postavené na basové lince, někdy basa hraje intro… Zpravidla však používám kontrabas v tradičnější roli – jako podporu sólových nástrojů a jako integrální součást kapely.“
Avishai Cohen je především výborný kontrabasista a skladatel, ale už řadu let na svých albech také zpívá. V roce 2017 dokonce vydal celé písňové album, nazvané podle svého roku narození 1970. Následující nahrávka z roku 2019 Arvoles je sice opět instrumentální, ale Cohen nám v písemném rozhovoru řekl, že se i instrumentální hudbou snaží vyprávět příběhy. Doslova napsal: „Ano, vždy svou hudbou vyprávím příběhy a zároveň také předávám své momentální pocity. Obrazy, pocity, emoce, to vše se v hudbě proplétá. Současně se snažím reagovat na to, co se odehrává na pódiu a na podněty, které přicházejí od mých spoluhráčů.“ Album Arvoles Cohen natočil v triu s pianistou Elchinem Shirinovem a s bubeníkem Noamem Davidem. Navíc v některých skladbách účinkují flétnista Anders Hagberg a hráč na trombón Björn Samuelsson.
Rozhovor jsme před časem vedli také s trumpetistou Itamarem Borochovem. Protože židovská kultura a zvláště kultura státu Izrael je tavicí kotlík plný různých stylů a žánrů, zeptali jsme se jej, který z proudů tradiční židovské hudby je mu blízký. Odpověděl: „Jak víte, Židé byli po dva tisíce let rozptýleni po celém světě. Když se začali masově vracet na území dnešního státu Izrael, vznikl onen tavicí kotlík kultur. Smísili se Židé z Evropy, ze severní Afriky, ze středního Východu, z Etiopie, z Jemenu, z Indie. Předkové dnešních obyvatel Izraele žili více než tisíc let na různých místech světa a tam čerpali z místních kultur a přímo byli jejich nedílnou součástí. Pokládám za obrovské štěstí, že jsem mohl vyrůstat v tak bohatém kulturním prostředí. Mí předkové přišli do Izraele z Afghánistánu, Uzbekistánu, Lotyšska a Maďarska. Už to je docela bohaté rodinné zázemí. Vyrůstal jsem v Izraeli v Jaffě, což je multikulturní město. Velká část našich sousedů byli muslimové a nejbližší synagoga byla severoafrického typu. To vše tvořilo soundtrack mého dětství a spojilo se to do mé hudební identity.“