Oskar Török: V Polsku lidé na jazz chodí

Rozhovor s trumpetistou Oskarem Törökem

Jsi členem polské skupiny Wojtek Mazolewski Quintet, která nedávno získala platinovou desku. Jak se to může jazzové skupině přihodit?

To je hlavně tím Polskem. Tam jsou lidé zvyklí na podobnou hudbu chodit. To ale zároveň neznamená, že když hraju jazz, stačí přijít do Polska, a bude to v pohodě. Wojtek vkládá neskutečné množství energie do všeho, co děláme, a to včetně propagace. Snaží se, aby o nás lidé slyšeli a abychom byli vidět, velmi se o to stará.

Jak se zformovalo tvé aktuální trio s pianistou Vítem Křišťanem a s kontrabasistou Jiřím Slavíkem?

To je hlavně Vítkova aktivita. Hrávali jsme spolu už dříve a on nyní navrhl právě toto trio. Já jsem se toho nejdříve ulekl, protože Jiřího Slavíka jsem znal jen z jeho někdejší ostré recenze na poslední koncert z cyklu Jazz na Hradě (na internetu dostupný článek z roku 2013 Jazzové vyvrcholení aneb co bude s jazzem bez pana prezidenta – pozn. aut.). Tak jsem si o něm vytvořil představu: To je ostrý pán, na toho pozor! Ale když jsme se pak potkali a zahráli si spolu, bylo to úplně v pohodě.

Jirka se pohybuje na poměrně široké škále od náročnějšího jazz a právě po hledání svých folklorních kořenů. Je tím pádem spolupráce s ním jiná než s jinými basisty?

Ano, toho si ostatně můžeš všimnout právě i na albu našeho tria. V jedné skladbě je folklor zřetelně cítit. Jirka je specifický člověk. Hraje na spoustu nástrojů, hubě dost rozumí hodně do hloubky. Od takových kolegů je se co učit.

Momentálně nefunguje další tvoje kapela Sato-San To. Nemáš nějaký podobný projekt, ve kterém bys pracoval s elektronickou hudbou?

Nejblíže k tomu má Points–Rataj Quintet. Ale jinak mi elektronické projekty moc nechybí. Uvědomil jsem si, že mě nejvíc baví hrát si s přirozeným zvukem trubky a s tím, co dokáže bez elektronických vylepšení. Je tam ještě hodně co objevovat.

Jak tedy vypadá tvůj současný hudební život? S kým nejčastěji hraješ?

Nejčastěji hrávám s Wojtkem Mazolewským, s Ivou Bittovou a s Vertigem, méně už s Vítkem, i když mě to s ním moc baví. Pak jsem součástí Concept Art Orchestra a také úplně nového Jazz Dock Orchestra. S Lubošem Soukupem hraju v jeho Points Septetu a také v už zmíněném projektu Points–Rataj Quintet. Loni vzniklo visegrádské kvarteto s Tomášem Liškou, s maďarským perkusionistou Andrásem Désem a s polským kytaristou Szymonem Mikou. V Polsku pak ještě dlouhodobě spolupracuji s pianistou Nikolou Kołodziejczykem, se kterým si minimálně jednou za rok zahrajeme na nějakém festivalu. Říkáme tomu Barok progresywny, používáme barokní nástroje a je to takové prolínání jazzu s barokní hudbou.