Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Portugalska

Když se řekne portugalská hudba, vybaví se nám možná v první řadě hudební styl fado a také portugalská kytara, což je zvláštní hudební nástroj podobný více loutně než naší běžné kytaře. A obojí, tedy slavné písně stylu fado a hru na portugalskou kytaru, spojuje Custódio Castelo. Jeho album Amália Classics on Portuguese Guitar vyšlo v lednu 2020 a je vyznáním nejslavnější interpretce fada, Amálii Rodrigues, která zemřela v roce 1999.

Další, kdo vzdává hold slavné portugalské zpěvačce Amálii Rodrigues, je její jmenovkyně – nikoli příbuzná – Lina Rodrigues na albu Lina_Raül Refree. Lina studovala operní zpěv a divadlo a k fadu se dostala až v době dospívání. Natočila dvě žánrově čistá alba pod uměleckým jménem Carolina, ale na mezinárodní scéně prorazila až nyní, v duu s katalánským producentem Raülem Refreem. Ten má za sebou například spolupráci s newyorským rockovým hudebníkem Lee Ranaldem, spoluzakladatelem skupiny Sonic Youth. Je však známý také jako jeden ze strůjců obrovského úspěchu španělské zpěvačky Rosalíe, jedné z hvězd loňského ročníku festivalu Colours of Ostrava. Na jejím debutovém albu Los Angeles právě Refree propojil rytmické a aranžérské vzorce původního španělského flamenca se současným mezinárodním popem a připravil půdu pro zpěvaččin další hudební růst. Zatímco v případě Rosalíe však pracoval především se zvukem a producentskými přístupy, jako partner Portugalky Liny obrátil zažité představy o fadu doslova naruby. Portugalskou zpěvačku totiž nedoprovází na kytaru, nástroj pro fado typický, ale nejrůznější klávesové nástroje – od akustického piana přes elektrický klavír Fender Rhodes a Hammond organ až po analogové syntezátory. Výsledkem je komorní nahrávka, jíž sice dominuje zpěv, ale doprovod, jednou rytmičtější, jindy vytvářející ambientní neurčité plochy, tvoří rozostřený kontrast k Lininu jasnému hlasu.

Portugalská hudba, to není jen fado ve všech jeho podobách a variacích. Jak tvrdí přední portugalský skladatel klasické hudby Nuno Côrte-Real: „Portugalská tradiční hudba je nejkrásnější a nejpestřejší ze všech písňových tradic světa.“ Côrte-Real se hlásí k vlivu lidové hudby na jeho vlastní kompoziční styl. Konkrétně s folklorem cíleně pracuje od roku 1996, kdy začal pracoval na sbírce úprav, kterou nazval Novísimo Cancioneiro. Celkem vydal dva svazky tohoto zpěvníku portugalských lidových písní v jeho autorských úpravách a vybrané písně nedávno vyšly na albu nazvaném jednoduše Cante. Nahrály je instrumentální soubor Ensemble Darcos a sbor Coro Ricercare. Sbor Coro Ricercare tvoří mladí zpěváci z několika hudebních škol z celého Portugalska. Věnují se především soudobé portugalské hudbě a konkrétně se zaměřují na skladby mladých autorů. Ostatně z hlediska vážné hudby patří mezi mladé autory i Nuno Côrte-Real, kterému bude příští rok padesát. On sám spolupracuje se symfonickými orchestry v několika evropských zemích a založil komorní Ensemble Darcos, v jehož čele stojí. Jedná se o soubor, který primárně hraje hudbu evropských klasických skladatelů, ale věnuje se také autorské tvorbě svého zakladatele.

Companhia do Canto Popular neboli Společnost lidového zpěvu je projekt, který vychází z tradičních rytmů a vícehlasů portugalské lidové hudby, ale zároveň tyto písně posouvá do nové, současné podoby. Sešli se v něm členové několika významných portugalských skupin – například Artur Fernandes z akordeonového kvarteta Danças Ocultas, bubeník André Sousa Machado ze skupiny Faust nebo José Barros, zpěvák a kytarista ze skupiny Navegante. Dále má Companhia do Canto Popular ve svém obsazení flétny, lesní roh, dudy, housle, niněru a další nástroje. Nahrávka alba Rebento, což v portugalštině znamená Výhonek, vznikala loni na jaře a v létě, album vyšlo v listopadu a momentálně boduje na 15. příčce v prestižní hitparádě World Music Charts Europe.

Další soubor, Castra Leuca Trio, pochází z města Castelo Branco, které leží ve vnitrozemí u hranic Portugalska se Španělskem. Hraje ve složení Joaquim Pires – akustická kytara, nikoli tedy takzvaná portugalská kytara, dále Nicolas Ramirez Celis – housle a Antonio Pedro Dias – perkuse. Věnují se tvorbě, která vychází z lidových písní, ale svými postupy a formou připomene klasickou hudbu, akustický jazz i lidové písně některých dalších románských zemí.

Hostem festivalu Colours of Ostrava bude letos v létě Omiri, což je projekt portugalského hudebníka Vasca Ribeira Casaise. Ten hraje naživo na dudy, buzuki, švédskou nyckelharpu a další nástroje a mezitím pouští elektronické beaty a terénní nahrávky starých portugalských zpěváků a vše mixuje dohromady. Neodmyslitelnou součástí jeho koncertů jsou i video projekce. Základem skladeb pro nové album byly terénní nahrávky pořízené v portugalském regionu Alentejo a konkrétně v okolí města Évora od ledna do června 2019.

Carmen Souza je v Portugalsku narozená zpěvačka s kapverdskými kořeny. Své album The Silver Messengers sestavila především ze skladeb jazzového pianisty Horace Silvera, jehož otec také pocházel z Kapverdských ostrovů. A přidala k nim i vlastní písně Silverovou tvorbou inspirované. Sama Carmen Souza se sice narodila v Lisabonu, ale považuje se za kapverdskou umělkyni a na scéně této bývalé portugalské kolonie působí. Její tamní koncerty se těší velké přízni kritiků a za svou ji bere jak jazzová komunita, tak scéna world music.

Akordeonové kvarteto Danças Ocultas se představilo v roce 2015 na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Čtyři akordeonisté, kteří je tvoří, se inspirují klasickou hudbou, tangem i stylem fado. Skupina vznikla v roce 1989 a její název v překladu znamená Skryté tance.