Twój Blues: Polský držitel „bluesového Oscara“

Vybíráme z rozhovoru s Andrzejem Matysikem, šéfredaktorem časopisu Twój Blues

Obsah časopisu se v průběhu let mění. Začínali jsme především mapováním polské scény. Ale od počátku jsme měli zásadu, že nebudeme přetiskovat materiály z jiných zdrojů. Jsou to vždy naše autorské texty, podepsané jménem a příjmením autora. I když jsme se tedy věnovali americké scéně, šlo o naše původní reportáže z Mississippi, z Chicaga nebo New Yorku. Postupně začali přibývat korespondenti v různých zemích, kteří pro nás píšou o festivalech v Americe a v západní Evropě – v Německu, Švýcarsku, Dánsku. Mým cílem je získat pro časopis další čtenáře v našich sousedních zemích – na Slovensku a v Česku. To je pro nás nový trh. V Česku ani na Slovensku podobný časopis neexistuje a já mám radost, že nám pomalu přibývají nejen čtenáři, ale i předplatitelé z těchto zemí. Je skvělé, že si lidé zaplatí čtyři čísla dopředu – pro nás to znamená garanci toho, že budeme moci pokračovat. Ostatně naše slovanské jazyky jsou si podobné a například ještě v době Československo mnoho fanoušků od vás jezdilo do Varšavy na Jazz Jamboree a kupovali si polské desky. A pro mne byla zásadní hudba jako Jazz Q Martina Kratochvíla – to je špičková záležitost v rámci jazzrocku. Náš časopis se snaží mapovat české festivaly. Už 15 let jsme partnerem festivalu Blues Alive v Šumperku, ale mapujeme také festivaly v Holešově, v Ústí nad Labem, ve Valašském Meziříčí, na Slovensku ve Skalici a v Bratislavě. Čeští vydavatelé nám posílají cédéčka a my je pak recenzujeme. V každém čísle je kolem deseti recenzí českých nebo slovenských desek. Rádi bychom tedy vytvořili takovou mezinárodní komunitu, něco jako „bluesový Visegrád“.

S prvním číslem časopisu se pojí jedna důležitá historka. Zastavili jsme se s ním v Chicagu na adrese S. Michigan 2120, kde vzniklo vydavatelství Chess Records. Tehdy tam bylo muzeum, které spravovala Nadace Willieho Dixona a v jejím čele stála vdova po Dixonovi. I jí jsme věnovali první číslo časopisu, ona si je prolistovala a rozplakala se. Dojalo ji, že někde v Polsku vzpomínají na jejího muže. To byl pro nás velmi důležitý moment. Ale možná ten nejdůležitější nastal až v únoru 2011, kdy jsme v Memphisu obdrželi ocenění Keeping The Blues Alive. To jsou věci, o kterých se člověku ani nezdá. A nejednou se k nám dostane informace z Ameriky, že jsme dostali „bluesového Oscara“. To pro nás bylo obrovské povzbuzení do další práce, že až v Americe ocenili, že v Polsku něco takového děláme.

To ocenění v Memphisu nám velmi pomohlo s propagací. Bluesový svět nás začal respektovat. Přibylo nám reklam a inzerátů, chodí nám větší množství cédéček k recenzím. Inzerují u nás festivaly z Německa, Česka, Dánska, Švýcarska… Uvědomují si, že i k nim mohou přijet fanoušci z Polska a že se tedy vyplatí je informovat. Žijeme přece ve sjednocené Evropě bez hranic, není tedy problém vyjet do zahraničí.

První číslo časopisu Twój Blues vyšlo v květnu roce 2000. Původní vydavatel vydal celkem 11 čísel. V prosinci 2002 mi zavolali, že už je další spolupráce nezajímá. Že si mysleli, že ten časopis bude komerčně úspěšnější. V té době už kolem časopisu existovala skupina předplatitelů a fanoušků. Byly Vánoce a já jsem si s členy své rodiny doma říkal, že je toho projektu škoda. Ale neměli jsme peníze na pokračování. Nakonec jsme se rozhodli, že založíme rodinnou agenturu – agenturu Delta – a že budeme vydávat časopis na vlastní riziko. Vložili jsme do toho vlastní peníze, vzali jsme si úvěr a v březnu 2003 vyšlo dvanácté číslo a vůbec jsme tedy vydávání nemuseli přerušit. Pětadevadesát procent novinářů zůstalo s námi, i když věděli, že nedostanou žádné honoráře. Peníze jsme museli vložit do tisku a do propagace a na honoráře nezbylo. Ale mí přátelé mi řekli: Andrzeji, máme rádi blues, jdeme do toho. Zaplatíš nám, až na to budeš mít. Od té doby dva z nich zemřeli, ale ostatní se mnou stále pokračují a tvoří jádro redakce. A přišla také spousta mladých spolupracovníků a dnes máme řadu partnerů i v zahraničí. Z Česka s námi spolupracuje například výborný fotograf Jindra Oplt, máme spolupracující skvělé fotografy z Ameriky nebo z evropských zemí. Takže dnes mám do každého čísla obrovské množství materiálu, zvyšujeme počet stran a je opravdu co tisknout.

Sleduji samozřejmě i českou a slovenskou scénu. V poslední době mě naprosto dostalo album skupiny Band Of Heysek. Naživo jsem je viděl až v listopadu na Blues Alive, ale už předtím jsem jejich písně pouštěl v rádiu. Je to hudba na světové úrovni. Líbí se mi také Slovak Blues Project a vůbec aktivity Ľuboše Beni – včetně toho, jak neúnavně organizuje koncerty ve Skalici na Slovensku. Ale jsou i další pořadatelé, které musím zmínit. Pan Rybička v Šumperku spolu s dramaturgem festivalu Ondřejem Bezrem. Ostatně starosta Šumperka říkal, že kdyby neexistoval festival Blues Alive, ve světě by netušili, že nějaký Šumperk existuje. Vždyť bluesový svět, ale vlastně i čeští fanoušci o Šumperku slyší jednou ročně, v listopadu, kdy se koná právě Blues Alive. Já ostatně pořádám festivaly v polském Chořově a i tam velmi dobře funguje spolupráce s městem, které to vnímá jako svou propagaci. Několikrát do roka jezdí lidé z celého Polska a také z Česka do Chořova na naše festivaly.