Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Afriky 2020/3

Jako první nám bude hrát legenda zimbabwské hudební scény, vokální skupina Black Umfolosi. Album s názvem Washabalal’ Umhlaba – Earth Song je už patnácté, které tato skupina vydává v mezinárodním měřítku. Jak skupina zdůrazňuje, v případě její hudby nejde o pouhou zábavu, ale o cílené šíření myšlenek lásky a míru. Skupina se snaží bojovat proti rasovým nerovnostem a mimo jiné podporuje hnutí Black Lives Matter. Zdůrazňují, že nesoudí lidi podle rasy, ale vnímají každého člověka jako individutalitu. Hudba pak spojuje hudebníky a posluchače různého etnického původu, rasy, pohlaví i věku, zdůrazňuje člen skupiny Thomeki Dube. Dalším důležitým tématem, které kapela zdůrazňuje názvem alba, je pak ochrana životního prostředí a záchrana naší zdevastované planety.

Ugandský hudebník Ssewa Ssewa vyrůstal v hudební rodině v Kampale, hlavním městě Ugandy. Ve své rodné zemi už několik let působí jako respektovaný učitel hudby a nyní se představuje i ve světě se svým prvním albem Nva K’la, které vyšlo letos v červnu. Obsahuje písně, na kterých Ssewa Ssewa vyrůstal a které se pokusil nabídnout v modernější podobě, ale také jeho autorskou tvorbu. Ssewa Ssewa na albu zpívá například o své ženě, o rybářských lodích nebo o pokrytectví lidí kolem sebe. Hudebně jde o průnik ugandské tradice, hudby z jiných částí Afriky a mezinárodních stylů včetně například funku. Samotný Ssewa Ssewa zaujme nejen svou barvou hlasu, ale také hrou na tradiční strunný nástroj adungu.

Jihoafrický kytarista Sibusile Xaba čerpá z lidových kořenů a má velký dar improvizace. I jeho pěvecký styl je někde na pomezí mezi africkou tradicí a moderním přístupem. Jeho písně v sobě obsahují prvky tradiční zulské hudby maskandi, dalších afrických stylů, pouštního blues a jazzu. Své druhé album s názvem Ngiwu Shwabada kytarista z Jižní Afriky nahrál loni v květnu v Paříži. Do jedné velmi dlouhé improvizaci si Sibusile Xaba pozval momentálně velmi oblíbeného britského saxofonistu Shabaku Hutchinse.

V srpnu 2020 je na prvním místě žebříčku World Music Charts Europe album Acoustic zpěvačky Oumou Sangaré z Mali, držitelky prestižní ceny světového hudebního veletrhu WOMEX z roku 2017. Oumou Sangaré má 52 let. Je nejen jednou ze světově nejuznávanějších interpretek západoafrické hudby, ale také neúnavnou bojovnicí za práva žen, podnikatelkou v zemědělství, majitelkou hotelu v hlavním městě Mali Bamaku nebo ženou, podle níž čínští výrobci pojmenovali značku automobilu určeného pro africký trh Oum Sang.

Jedna z momentálně nejúspěšnějších kapel z Ugandy se jmenuje Milégé. Jejich album, které vyšlo v červnu, se jmenuje Afwoyo, což v jednom z ugandských dialektů znamená Děkuji. Skupina si tento název zvolila jako projev vděčnosti všem lidem, kteří ji na její cestě za splněnými hudebními sny podporovali. V Ugandě, kde například ze strany vlády a úřadů prakticky neexistuje podpora nového umění, je totiž pro mladou kapelu velmi těžké se prosadit. Na albu Afwoyo hraje celkem 12 hudebníků a zpěváků.

V Mali nasbíral spoustu terénních nahrávek britský producent Dan Harper, který vystupuje pod značkou Invisible System. Z těchto nahrávek vyšlo nejprve instrumentální album Bamako Sessions a poté nahrávka Dance To The Full Moon s africkými písněmi, kdy k původní nahrávce interpretů z Mali Harper dohrál některé další nástroje včetně elektroniky. A protože ani tím svůj archiv nevyčerpal, vydal nyní Dan Harper pod hlavičkou projektu Invisible System další album s názvem Bamako Moon. Na něm kombinuje přístupy z obou předchozích alb, nabízí nové verze už zveřejněných skladeb i některé dosud nevydané. Dan Harper v Africe nahrával mimo jiné písně takzvaných griotů, tedy západoafrických historiků, vypravěčů, básníků, zpěváků a obřadníků v jedné osobě. V rozhovoru pro naše rádio řekl: „Na hudbě griotů oceňuji hudbu samotnou a nikoli texty. Berbersky totiž mluvím velmi špatně a v podstatě nerozumím, o čem zpívají. Ale líbí se mi hlasy tamních zpěváků, jejich průraznost. I kytara v jejich rukou zní úplně jinak. Líbí se mi také ten psychedelický hendrixovský zvuk, který dokážou vyprodukovat jen s pomocí tradičních nástrojů.“

V projektu Afropentatonism se sešli hudebníci ze dvou různých afrických zemí. Západoafrické pouštní blues zastupuje Alhousseini Anivolla z Nigeru a jeho hudebním partnerem je představitel takzvaného etio-jazzu, kytarista Girum Mezmur. Obě hudební tradice spojuje africká pentatonika, kterou má album v názvu. Zatímco evropská klasická hudba pracuje se škálou sedmi základních tónů, v západní Africe i v Etiopii se pracuje s pětitónovou, tedy pentatonickou, řadou, která je jinak známá také z Číny, Japonska nebo Tichomoří. Pětitónová řada hrála důležitou roli i při vzniku blues a jazzu a z nich odvozené rockové hudby. Niger a Etiopie od sebe sice dělí dva tisíce kilometrů a pouštní blues Nigeru se od etiopského jazzu liší, ale mají také mnoho společného – repetitivní struktury, groove, hypnotizující rytmus, syrové kytary. A to vše najdeme na společném albu obou zmíněných hudebníků, kteří se poprvé potkali v roce 2005.

Na jihozápadě Madagaskaru se v 70. letech z několikahodinových obřadů provázených hudbou vyvinul hudební styl s názvem tsapiky. Jeho výrazným představitelem je kytarista Damily, narozený v roce 1968, který vystupuje se stejnojmennou skupinou. Hudbu tsapiky popisuje jako šílený rytmus hraný na buben z kůže krávy zebu, s elektrickými kytarami a drásavým zpěvem. V roce 2003 se sice madagaskarský rodák Damily usadil ve Francii, ale nyní vyšlo album jeho raných nahrávek, přepsaných z magnetofonových kazet. Album se jmenuje Damily – Madagascar Cassette Archives a obsahuje písně natočené v letech 1995–2002.

Styčné plochy mezi jazzem a rytmickou západoafrickou hudbou prozkoumává album Ghana Calling. Najde o spojení nijak nahodilé – západoafrické rytmy jsou totiž jedním z kořenů jazzu. Na albu, které se nahrávalo v ghanském hlavním městě Accře se jeho protagonisté snaží propojit současný jazzový jazyk se skutečně ryzí africkou hudbou. Ghanský hudebník Dela Botri na albu hraje na atenteben, což je tradiční bambusová flétna. Botri vedle tohoto projektu stojí v čele devítičlenné skupiny Hewale Sounds a působí také jako zpěvák a hráč na perkuse. Působí také jako zástupce ředitele pro lidovou hudbu ve Svazu hudebníků Ghany. S dánskou saxofonistkou Katrine Suwalski se potkal poprvé v roce 2015 a od té doby spolu vystupovali s různými soubory a orchestry v Ghaně i v Dánsku. Vlastní hudbu pro perkuse a dechové nástroje začali společně komponovat v roce 2017.

Na čtvrtém místě žebříčku WMCE je v srpnu album archivních nahrávek Sharhabila Ahmeda, přezdívaného Král súdánského jazzu. Album se ostatně také jmenuje The King Of Sudanese Jazz a tento titul prý Ahmed kdysi přímo vyhrál v jedné soutěži. Jedná se o hudebníka, který se narodil v roce 1935 a který sice ve své rodné zemi byl zakladatelskou postavou celého žánru, ale v posledních letech se už hudbě nevěnuje. Zástupcům hudebního vydavatelství Habibi Funk se jej však podařilo vyhledat a přímo v Súdánu navštívit. I když na internetu existuje spousta jeho hudby, většinou je ve špatné technické kvalitě. Nakonec se však povedlo najít některé původní pásy a album tak mohlo vyjít.

Zpěvák Vusa Mkhaya, známý mimo jiné jako člen zimbabwského tria Insingizi, vydal album s názvem Umanyanyatha. Název je zpěvákova přezdívka z dětství a znamená „Ten, který rád tančí a zpívá“. Vusa Mkhaya na albu vzpomíná na své dětství, ale zároveň posílám lidem vzkaz, aby žili v míru a jednotě.