Slyšte, lidé! – To nejlepší z WMCE za rok 2020
Hitparádu World Music Charts Europe sestavují každý měsíc čtyři desítky rozhlasových publisistů z 25 evropských zemí. V pořadu Slyšte, lidé! si shrneme, které nahrávky byly v tomto žebříčku nejúspěšnější za celý kalendářní rok 2020. Těšit se můžete na hudbu interpretů z Portugalska, Anglie, Bosny, Íránu, Ghany, Itálie, Finska, Západní Sahary a Kypru. Premiéra 9. ledna 2021.
Na dvanáctém místě se v celoročním pořadí umístila íránská zpěvačka Nelia Safaie. Mladé ženě, která vyrůstala v konzervativním muslimském prostředí severního Íránu, vydalo její album norské křesťanské vydavatelství. Název alba Songs from Lands of Silence odkazuje k současnému Íránu jako „zemi ticha“. Sólové zpěvačky totiž v této zemi nesmějí vystupovat veřejně bez doprovodu mužů. Nelia Safaie svým albem toto ticho prolamuje a snaží se do světa vykřičet své myšlenky: „Pocházím ze staré země, rty plné ticha a srdce plné slov. Z tichých a smutných ulic, z krásných hor.“ Své zemi, nad níže se klene „nebe plné strachu a nenávisti“ pak přeje, aby vydržela do příchodu nového jara.
Jedenáctým nejlepším albem roku 2020 porota World Music Charts Europe zvolila titul Strovilos Tria Tekke, které sice vzniklo v Londýně, ale dva jeho členové pocházejí z Kypru. Jsou to zpěváci, kytaristé a loutnisté Antonis Antoniou a Lefteris Moumtzis. Třetím členem je anglický baskytarista Colin Somervell. Skupina vychází z tradiční řecké hudby rebetiko, kterou kombinuje s vlastním hudebním vkladem a především se zdůrazněnou rytmickou složkou. Trio Tekke se v žebříčku dostalo nejvýše na druhé místo, a to v červenci.
Desátou příčku v celoročním pořadí obsadila Aziza Brahim ze Západní Sahary, vítězka lednového žebříčku roku 2020. V rozhovoru, který jsme s ní vedli, nám tato mladá sympatická žena potvrdila, že je pro ni důležité, když mají její nahrávky v žebříčcích, jako je World Music Charts Europe, úspěch. Doslova řekla: „Když profesionální kritika ocení mou práci, je to pro mne velká pocta a zároveň mě těší, že se třeba díky tomu více lidí bude zajímat o situaci v Západní Sahaře.“ Členka poroty, Ivana Komadina ze Srbska, o Azize Brahim a jejím albu Sahari napsala: „Aziza Brahim opět ukazuje, jak hluboké jsou její kořeny v tradiční saharské kultuře. Propojila své osobní zkušenosti z exilu, hluboké vášnivé texty s odlesky hudby, kterou poslouchala v dětství, Aziza vytvořila jedno z nejlepších alb ve své kariéře. Sahari spojuje její hlas s podmanivými melodiemi, rytmy bubnů a hypnotické elektroniky do působivé hudební směsi.“
Titul s názvem Mielo vznikl jako spojení dvou barev – akordeonu a harmonia. Album, které společně natočili finská akordeonistka Maria Kalaniemi a hráč na harmonium Eero Grundström, vyšlo v dubnu a v červenci bylo v žebříčku, který sledujeme na třetím místě. V celoročním pořadí to pak bylo deváté místo. Maria Kalaniemi patří mezi nejznámější finské hudebníky, kteří čerpají z lidové hudby. Se svou tvorbou objela celý svět, je držitelkou finské národní ceny z roku 2018 a je také členkou Švédské královské hudební akademie. I na novém albu tato hudebnice odkazuje k lidovým kořenům své hudby, ale podstatnou část nahrávky představují její autorské kompozice. Sama Maria pak vysvětluje, že album Mielo zachycuje její vlastní hudební svět z různých úhlů pohledu a v různých podobách. Ještě jiný pohled na tuto hudbu pak přinesl právě Eero Grundström, který svou kolegyni v jejích kompozicích citlivě doprovází. Porotce WMCE, Fin Harri Tuominen, v souvislosti se svou krajankou píše o finské divočině, meditativních zvukových krajinách a očistné síle hudby.
Na osmém místě v celoročním pořadí skončila italská zpěvačka Maria Mazzotta a její album Amoreamaro. Bývalá členka jihoitalské skupiny Canzoniere Grecanico Salentino na svém sólovém albu čerpá z folklorní tradice salentského regionu, uhrane jasným hlasem a gejzírem energie nebo – jak napsal zakladatel panelu World Music Charts Europe – vybuchujícím vulkánem. Maria Mazzotta se se svým albem nejlépe umístila na třetím místě žebříčku, a to v březnu 2020. Její album Amoreamararo reflektuje z ženské perspektivy lásku ve všech jejích podobách. Přitom název CD znamená „hořká láska“.
Na sedmém místě zamíříme poprvé a nikoli naposled do Bosny. Amira Medunjanin, chorvatská zpěvačka z Bosny, věnovala své album For Him And Her památce dvou velkých osobností někdejší jugoslávské hudební scény – skladatele a zpěváka Tomy Zdravkoviče a tragicky zesnulé zpěvačky Silvany Armenulić. O nich se hovoří jako o představitelích kafana music, jugoslávské kavárenské obdoby jazzových barů. Zdravković je přirovnáván k francouzským šansoniérům a Armenulić je řazena mezi interprety bosenského „lidového“ stylu sevdalinka. Amira Medunjanin jejich písně převážně ze 70. let nahrála se špičkovými hudebníky z několika zemí. Kontrabas nahradil bezpražcovou baskytarou v rukou Shyrkhana Agabyliho, který má ukrajinské a ázerbájdžánské kořeny. Dále na albu hrají akordeonista Mustafa Šantić, klarinetista Ismail Lumanovski, který žije v New Yorku, dále Bojan Zulfikarpašič, který nahrál perkuse a syntezátor moog. V jednotlivých písních se objevuje i trubka, důležité jsou housle, které nahrál Vladimir Ćuković.
V červenci v hitparádě WMCE zabodovala skupina Santrofi z Ghany, země, která v rámci africké hudby možná není tak významná jako Mali nebo Senegal, ale loni rozhodně nezaostávala. Ostatně člen skupiny Santrofi Emmanuel Ofori připomíná, že v 60. a 70. letech minulého století byla Ghana po hudební stránce jednou z nejbohatších afrických zemí. V každém malém baru hrála živá kapela. Skupina Santrofi se snaží na tuto tradici navázat a přinést tradici živé hudby zpět. Osmičlenná sestava, která má ve svém středu hráče na trombón, kytaru, bicí, klávesy a západoafrický buben tama, nadchla odborníky na hudebním veletrhu WOMEX v říjnu 2019. Polský člen poroty Maciej Szajkowski zdůrazňuje krásné melodie, taneční rytmy a úžasnou polyfonii. „Pouze lidé v Africe dokážou takto tančit a zpívat,“ říká a vyzdvihuje pozitivní energii, které bylo ve složitém roce 2020 tolik potřeba.
Na albu Enlighten The Night íránské zpěvačky Mahsy Vahdat najdeme spojení súfijské mystiky se severským jazzem. Interpretka totiž zpívá zhudebněné staré perské básníky s doprovodem norských jazzmanů. Mahsa Vahdat má za sebou zkušenosti z různých sestav – ostatně její předchozí album, které nahrála se svou sestrou a se smyčcovým Kronos Quartetem, bylo první v celoročním žebříčku za rok 2019. A právě podobné zkušenosti se odrážejí i na nádherném nejnovějším albu. Mahsa Vahdat zvítězila v hitparádě World Music Charts Europe v říjnu a v listopadu 2020, a za celý rok to tedy bylo páté místo.
Skupinu Tamikrest tvoří Tuarégové z jižní části Sahary. Její členové používají elektrické kytary a další běžné rockové nástroje, ale zpívají v pro nás exotickém berberském jazyce tamašek. A i když skupina Tamikres dokáže hrát pěkně hlučně, vychází z křehké tradiční hudby spojené s nomádskou kulturou.
Třetí v celoročním pořadí skončil bosenský zpěvák Damir Imamović. Ten se na svém albu Singer Of Tales pokouší nabídnout co nejpestřejší obrázek bosenské hudby sevdah. Vybíral jak z lidových, tak ze svých autorských písní, přičemž se snažil zdůraznit roli příběhů. Album produkoval Joe Boyd, který v minulosti spolupracoval například se skupinami Pink Floyd a R.E.M.
Druhé nejlepší album roku 2020 podle poroty žebříčku World Music Charts Europe natočil anglický písničkář Sam Lee. Zpěvák, kterého můžeme znát i z našich festivalů Folkové prázdniny a Colours of Ostrava, se zabývá etnomuzikologickým bádáním a jeho doménou jsou písně kočovných travelerů, prastaré vrstvy britského obyvatelstva. Kromě toho se věnuje také výzkumům mezi britskými Romy a toto vše se odráží i na jeho novém albu Old Wow. Ovšem hlavním tématem alba, které bylo v hitparádě první v dubnu a květnu, jsou písně, které mají hluboký vztah k ekologii a přírodě. Podobně jako u Damira Imamoviče zmíním i v případě tohoto alba producenta. Sam Lee spojil své síly s Bernardem Butlerem, někdejším kytaristou rockové skupiny Suede. Vedle jeho elektrické kytary, která sama je v kontextu tvorby Sama Lee neobvyklá, v písních slyšíme například trombón nebo japonskou flétnu šakuhači.
První místo v únoru a březnu i v celoročním pořadí. To je duo Lina & Raül Refree, které prozkoumává a prozkoumává hranice portugalského hudebního stylu fado. Nahrávka, nazvaná stejně jako duo Lina_Raül Refree, vznikala v roce dvacátého výročí úmrtí nejslavnější zpěvačky fada Amálie Rodriguesové a z její hudby vychází. Přitom ji posouvá do zvukových oblastí, které tomuto žánru nejsou vlastní, a přitom mu velmi sluší. Tou hlavní změnou je doprovodný nástroj. Zatímco k fadu odnepaměti patří takzvaná portugalská kytara, tentokrát katalánský producent Raül Refree portugalskou zpěvačkou Lina doprovází na syntezátory.