Slyšte, lidé!: Hudba z ostrovů

Začneme na Islandu, tedy v zemi, která je na počet obyvatel opravdu mocností. Takovou koncentraci dobrých muzikantů jinde najdeme jen stěží. Všichni asi známe zpěvačku Björk, ale ta je jen špičkou ledovce. Na Proglasu jsme si nedávno představil islandského písničkáře Svavara Knútura, našimi hosty v rádiu byli muzikanti z kapely Árstídir a tentokrát vám připomeneme také velmi úspěšnou kapelu Sigur Rós. Je stará 19 let, tedy stejně jako naše rádio, a původně chtěla hrát tvrdý alternativní rock po vzoru amerických Smashing Pumpkins. Postupně však tyto plány vzaly za své a rocková hudba se v podání Islanďanů přetavila do zajímavého melancholického tvaru. Hudba Sigur Rós tak výborně koresponduje s izolovaností Islandu.

Anglickou hudební scénu v našem pořadu bude zastupovat Sam Lee, londýnský písničkář a sběratel lidové hudby. Sám se muzice věnuje pouze asi sedm let, předtím studoval výtvarné umění a sociologii a také tančil. K písním jej přivedl víceméně náhodný poslech zpěváka Harryho Coxe a dalších interpretů tradiční hudby východní Anglie. „Odlišovali se od všeho, co jsem dosud poslouchal,“ říká. Jeho současnou kapelu tvoří hudebníci se zkušenostmi z jazzu, vážné hudby a alternativního rocku, kteří se k folku dostali také víceméně náhodou. Lee tvrdí: „Chci dělat hudbu pro lidi, kteří předtím folk nikdy neslyšeli, a uvést jej v docela nové podobě. Chci zpochybňovat to, co si lidé pod slovem folk dosud představovali.“ Specialitou Sama Lee jsou tradiční písně britských Romů a kočovníků-travellerů.

Naše kolegyně Kateřina Trmačová vám před časem v pořadu Jak se vám líbí představila skupinu New Celeste, která vznikla v Glasgow ve Skotsku v roce 1975 a ve své tvorbě kombinuje folk, rock, jazz a prvky tradiční skotské hudby. V průběhu času se sice původní sestava rozpadla, ale v roce 1990 kapelu její zakladatel Iain Fergus obnovil a v obměněném složení s ní hraje dodnes.

Další zajímavou ostrovní zemí, pokud jde o hudbu, jsou Kapverdy, bývalá portugalská kolonie nedaleko západního pobřeží Afriky. Nejslavnější kapverdskou zpěvačkou byla Césaria Évora, ale tradiční akustickou hudbu z Kapverdských ostrovů a Afriky, jemně ovlivněnou latinskoamerickými rytmy a jazzem, hraje také například interpret, který si říká Tcheka. Narodil se v roce 1975, tedy v době, kdy Kapverdy, do té doby portugalská kolonie, získaly nezávislost. Tcheka od dětství vystupoval se svým otcem, který hrál na housle a ve své době patřil k předním hudebníkům souostroví. Tchekův hudební slovník vychází z rytmu batuque, který byl v době otrokářství symbolem černošské revolty. Tcheka pochází ze Santiaga, což je „nejafričtější“ ostrov Kapverd, a orientuje se na syrové černošské styly. Tradiční kapverdská hudba sodade má blízko nejen k portugalskému fadu, ale také k americkému blues, které má kořeny v západní Africe.

Wales, nejméně známá z britských historických zemí, také nabízí zajímavé kulturní zážitky. Skupině 9Bach jsme se v pořadu Slyšte, lidé! v poslední době věnovali už v několika souvislostech. Vyzdvihli jsme její vystoupení na festivalu Colours Of Ostrava, všimli jsme si také velštiny, exotického keltského jazyka, ve kterém zpěvačka Lisa Jen zpívá. Doplňme, že skupina na sebe poprvé výrazněji upozornila v roce 2009 a že aktuální CD Tincian vyšlo u Petera Gabriela na jeho labelu Real World.

Další ostrovní země, kterou si představíme po hudební stránce, jsou Faerské ostrovy, autonomní součást Dánska, která se nachází na sever od Skotska v Atlantském oceánu. Pochází odtud Dánjal á Neystabø, kapelník skupiny Dánjal, kterou dále tvoří hráči z dalších severských zemí a především z Dánska. Jako své zdroje inspirace uvádějí Toma Waitse, Beatles i klasickou populární hudbu, ale v jejich skladbách slyšíme i ozvuky klezmeru nebo hudby balkánské.

Zapomenout nesmíme na Jamajku. Tamní hudbu představuje především reggae, které v 80. letech proslavil Bob Marley. Z Jamajky však pochází také o něco starší ska, které se na počátku 60. let vyvinulo z jamajského boogie. Publicista Saša Neuman ve své knize Reggae píše: „Počátkem roku 1961 se ve Federal Recording Studios v jamajském Kingstonu sešla vybraná muzikantská společnost, aby tu nahrála novou pecku. Hlavní slovo měl hudební producent Sir Coxsone Dodd. Stejně jako jiní provozovatelé soundsystémů cítil, že hudební formule jamajského boogie se zvolna vyčerpala. Dosavadní rytmické schéma rhytm&blues kladlo důraz na druhou a čtvrtou dobu ve čtyřčtvrťovém taktu. Když Coxsone hodil do prostoru otázku, jak by se tohle schéma dalo změnit, někdo navrhl, že by se mohlo zkusit hrát stejně důrazně na všechny čtyři doby. Američtí boogie pianisté takhle hráli už ve 40. letech. Jamajské vylepšení spočívalo v tom, že kytarista udeřil do strun v okamžiku, kdy bubeník teprve zvedal paličku: a-ska, a-ska, a-ska, a-ska.“ Ska sice vychází z jamajského stylu mento, což byla fúze afrického rytmu a evropské písně, ovšem nebýt vlivu amerických rozhlasových stanic, hrajících rhythm&blues a boogie, a také oblíbené hudby ze sousedních karibských zemí, stěží by se vyvinulo do podoby, v jaké je známe. Přes to všechno už v roce 1964, pouhé dva roky po vyhlášení nezávislosti Jamajky, představovali ostrované nový styl na světovém veletrhu v New Yorku jako svou „národní hudbu“. Ze ska se nevyvinulo pouze populární reggae, ale i další styly jako 2tone nebo rocksteady. V našem pořadu bude reggae, a tedy jamajskou hudbu, zastupovat Bingui Jaa Jammy se skladbou Bolé Bantu.

V pořadu samozřejmě nesmíme zapomenout na Irsko. „Jedná se o setkání našich myslí ve společném hudebním světě,“ říkají své hudbě členové projektu The Gloaming. U zrodu kapely stál špičkový irský houslista Martin Hayes s irsko-americkým kytaristou Dennisem Cahillem. Přibrali do party zpěváka Iarlu Ó Lionáirda a spolupráci nabídli ještě dalším dvěma hudebníků. Na kvinteto je tedy doplňují Caoimhín Ó Rahallaigh, který hraje na norské osmistrunné housle s pro nás nezvyklým zvukem a laděním, a americký klavírista a skladatel Thomas Bartlett. Ten se nakonec na tvorbě kapely podílí i jako producent a vnáší do skladeb prvky soudobé vážné hudby. Hudba, kterou The Gloaming hrají, není posluchačsky jednoduchá. Na své album zařadili například 16minutovou skladbu, která se vyvíjí od tradičního zpěvu s podkresem klavíru až po krásný koncert obou houslistů. V tvrobě The Gloaming má své místo improvizace, prvky lidové hudby z Irska i Ameriky, minimalismus, jazz i už zmíněná moderní vážná hudba.

Další ostrov, na který se vypravíme, je Haiti, jedna z nejchudších zemí naší planety. Haiti, které se nachází v západní části ostrova Santo Domingo, bylo prvním státem na americkém území, který řídili černoši, bývalí otroci. Právě po povstání otroků také země získala svou nezávislost. Jde o bývalou francouzskou kolonii a dodnes se tam hovoří francouzsky, respektive francouzskou kreolštinou. Na rozdíl od britských ostrovů, Kapverd nebo například Kuby je pro nás haitská scéna prakticky neznámá. Přesto i tento ostrov má co nabídnout. My si poslechneme haitského kytaristu a písničkáře, který si říká Bélo.

Naše poslední zastávka bude na Kubě. Kubánská scéna se v posledních letech dostala do kursu díky dokumentárnímu filmu Buena Vista Social Club a jeho protagonistům, po letech znovu objeveným špičkovým interpretům kubánské hudby. Ostrov nesvobody má co nabídnout nejen v oblasti karibských rytmů, ale Kuba je také jazzovou velmocí. V našem pořadu bude kubánskou scénu zastupovat zpěvák Juan de Marcos González se skupinou Afro-Cuban All Stars.