Rozhovor s britským písničkářem a sběratelem lidové hudby Samem Lee

Studujete a shromažďujete hudbu tří komunit: britských Romů a skotských a irských travellerů. Jak byste je charakterizoval?

Jsou to skutečně tři specifické skupiny. Romové se do Británie dostali z Indie přes východní Evropu před šesti až osmi sty lety. Irští a skotští travelleři jsou naopak původní obyvatelé britských ostrovů. Je to prastará, předkeltská vrstva osídlení.

Čím se od sebe liší tradičních hudba jednotlivých komunit? 

Řada písní prostupuje z jedné komunity do druhé, je tam mnoho společného, ale některé písně naopak existují jen v jednom z těchto společenství. Nejbohatší repertoár mají skotští travelleři, kteří udržují při životě obrovskou vypravěčskou tradici. Dnes jich je už jen málo, ale kdysi to byli skuteční strážci těchto pokladů. Irští travelleři mají pro změnu nejpestřejší hudební složku, ovlivněnou usedlou populací Irska. Jednotlivé komunity se dále liší způsobem zpěvu a každá z nich navíc používá svůj jazyk nebo své dialekty. Rozlišujeme tedy písně v romštině, v jazycích irských travellerů (gammon nebo shelta) a ve skotských dialektech.

I když ve vašich žilách nekoluje krev potulných cestovatelů, něco s nimi společného asi máte. Vím, že rád zpíváte u ohně.

Ano, společný zpěv s kamarády byl pro mne tou nejlepší hudební školou. Sice jsem jako malý chodil do klavíru, ale hudba pro mne byla především zpívání u ohně.

Jste nejen sběratelem a znalcem lidových písní, ale sám tyto písně hrajete na koncertech a natočil jste také výborné album Ground Of Its Own. Na něm se vedle zmíněné brumle, houslí nebo banja objevuje například harmonium, trubka nebo autoharfa. Jak tyto aranže vznikaly?

Aranžuji sám, jsou to všechno mé nápady, které dostávám při poslechu těch písní. Představuji si, které nástroje bych tam chtěl slyšet, a své představy poté realizuji. Živě však hrajeme ještě další písně, které na albu nejsou, a na jejich aranžích se potom podílí celá moje kapela.

V České republice je lidová hudba britských ostrovů velmi oblíbená. Mnoho českých folkových hudebníků si hraje na Kelty a více či méně zdařile interpretují irské a skotské balady nebo tance. Jak se na podobné aktivity díváte vy jako člověk, který je lidovou hudbu zvyklý poslouchat přímo od zdroje?

I u nás máme spoustu folkových kapel, které zpívají irské a skotské balady, ale s tradicí to nemá mnoho společného. Travelleři samozřejmě nejsou jediní, od nichž lze čerpat lidovou hudbu. Balady byly na britských ostrovech velmi populární, zpíval je každý. A je vlastně skvělé, že se britské hudbě věnují i české kapely. Je docela možné, že některé z nich tyto písně hrají autentičtěji než interpreti u nás v Británii. To, jak pracuji s tradiční hudbou já, má k původním verzím samozřejmě daleko. Možná mají tedy některé české skupiny k tradičnímu stylu hry mnohem blíž než já.

(Rozhovor vznikl v roce 2013. Celý, včetně písní v podání Sama Lee, si jej můžete poslechnout zde.)