World Music Charts Europe – žebříček naprosto současné hudby

World Music Charts Europe – žebříček naprosto současné hudby
24. ledna 2019 World music, Aktuality Autor: Milan Tesař

World Music Charts Europe je název hitparády alb žánru world music, kterou každý měsíc sestavují specializovaní rozhlasoví publicisté z celé Evropy. Každý z nich vybírá z nahrávek z celého světa ty, které ve svých tematických pořadech pouští nejčastěji. V deníku Jak se vám líbí byl 18. ledna 2019 naším hostem Johannes Theurer z berlínského rozhlasu, který tuto hitparádu v roce 1991 vymyslel a od té doby je jejím koordinátorem a ředitelem. Pořad si poslechněte z našeho archivu.

Rozhovor s Johannesem Theurerem o hitparádě World Music Charts Europe

Jak žebříček World Music Charts Europe vznikl?

Na začátku bylo moje velké rozčarování. Měl jsem v německém veřejnoprávním rozhlasu dva pravidelné pořady o world music a jeden z nich mi vedení rádia chtělo zrušit. Tvrdili, že world music vychází z módy. Mimochodem krátce předtím, na konci 80. let, měli obrovské hity lidé jako Ofra Haza nebo Mory Kanté. World music bylo velké téma a já jsem se přitom dozvěděl, že mám na další pořady zapomenout. Tak jsem v rozhlase navrhl, že připravím hitparádu world music, na které se budou podílet mí kolegové z jedenácti evropských zemí. Šéf namítl, že to se mi nikdy nepodaří. Zkusil jsem to a okamžitě to zafungovalo. Náš cíl byl radit posluchačům, co je na scéně world music dobré. Vycházelo totiž obrovské množství hudby a nikdo ji nemohl všechnu obsáhnout. Člověk byl často rozladěn, protože se mu zrovna dostaly do rukou ty špatné nahrávky. Naše myšlenka tedy byla, že ti, kdo poslouchají hodně hudby a mají přístup k nahrávkám, budou posluchačům doporučovat, co je skutečně kvalitní. Bylo to v době, kdy ještě neexistoval internet. Když jsem si tedy chtěl pořídit nové nahrávky, musel jsem cestovat do Paříže nebo do Londýna. Ani naši posluchači se k albům nemohli nijak jednoduše dostat, a tak byli za náš výběr a naši hitparádu rádi.

Jak  se utvářel panel porotců?

Evropská vysílací unie, která sdružuje rádia veřejné služby z celé Evropy, měla v té době skupinu odborníků na world music, kteří se jednou ročně scházeli. To byl základ naší poroty. Jak plynuly roky, snažil jsem se hledat další porotce a v tuto chvíli je nás 44 z 24 evropských zemí. Nebylo to úplně snadné, ale po nějaké době se moderátoři sami hlásili, že mají zájem se k nám přidat. Pro hudební vydavatele bylo dříve náročné najít v rádiu tu správnou osobu, které by poslali nahrávky. Když například poslali album Youssou N’Doura  ze Senegalu do našeho berlínského rozhlasu, někdo si to cédéčko vzal, ale ke mně se nikdy nedostalo. Když neznáte jméno správné osoby, je zbytečné něco posílat. Vydavatelské společnosti byly tedy rády, že díky naší hitparádě znaly konkrétní jména zodpovědných redaktorů. Byla to oboustranně výhodná situace – pro rádia i pro vydavatelství.

Jak defininujete hudbu, která vás zajímá? A jaká kritéria musí dnes splňovat člen vaší poroty?

Existovaly pořady o lidové hudbě, které měly své rozpočty a slušné zázemí. Ale my jsme chtěli dělat něco jiného – představovat současnou hudbu pro mladší publikum. Tehdy se ještě mluvilo o „koncertech, na kterých můžete kouřit“. Šlo tedy o hudbu, která se nehodila do sálů filharmonií, ale spíše na festivaly. Byla to také často hudba k tanci. Do té doby jsme rozlišovali domácí folklor a tradiční etnickou hudbu, ale toto bylo ještě něco jiného – hudba naprosto současná. Etnomuzikologové moc nechápou smysl nových nahrávek, protože je zajímá jen to, co má věčnou hodnotu. Naše kritérium je, že porotce musí mít svůj pořad – spíše zábavního než striktně odborného charakteru –, musí jej vysílat pravidelně, nejlépe jednou týdně, a tento pořad musí být minimálně 30 minut dlouhý. A samozřejmě v něm musíte hrát z nově vydaných alb.

Začínali jste v době před rozšířením internetu. Jak internet vaši hitparádu změnil?

Internet změnil úplně všechno a změnil samozřejmě i naši hitparádu. Zpočátku jsme hledali časopisy, které by nám náš žebříček otiskly. Po roce existence se nám podařilo dosáhnout počtu tří milionů výtisků po celé Evropě. To bylo krásné, naši hitparádu publikovaly velké deníky ve Finsku, v Belgii i u nás v Německu, pomáhal nám Petr Dorůžka v Česku, kolegové z Polska a další. S nástupem internetu tyto časopisy a deníky změnily svůj postoj. Nyní si náš žebříček může každý velmi snadno dohledat na internetu. Ale stejně snadno se dostanete i k hudbě samotné. Kdysi jsem pro německé noviny psal každý měsíc krátké recenze – třeba jen jednu větu o každém cédéčku, aby čtenáři věděli, co je to za hudbu, odkud pochází a čím je výjimečná. Dnes už to není třeba. Přímo na našich internetových stránkách můžete kliknout a hudbu si poslechnout a sami si udělat názor.

Posuzujete hudbu z celého světa, ale žebříček vytvářejí pouze profesionální rozhlasoví redaktoři z Evropy. Neměli jste někdy chuť toto kolegium rozšířit?

Od počátku jsme byli rozhodnuti, že naši působnost nebudeme rozšiřovat mimo Evropu. Nikdo nemá přístup k veškeré hudbě z celého světa. Mnoho nahrávek, o kterých se dnes bavíme a které v našich evropských rádiích hrajeme, například v Indii, Číně nebo Jižní Americe neseženete. Druhý důvod je ten, že se snažíme držet hitparádu na profesionální bázi. Porotu tvoří novináři a redaktoři, kteří se hudbou živí na plný úvazek a dostávají za svou práci honorář. Jde nám tedy o vysokou kvalitu. Existuje podobná hitparáda na celosvětové bázi, ale do ní přispívají jak profesionálové, tak lidé, kteří mají hudbu pouze jako koníčka. Jejich názor je zajímavý, ale takoví lidé nemají stejné možnosti jako redaktoři na plný úvazek.