Slyšte, lidé! – Hudební knihovnička 2026

Hudební publicista Pavel Klusák se v knize Ženská práce věnuje ženám – hudebnicím, autorkám, zpěvačkám. Jde o portréty konkrétních osobností, jejichž životní příběhy a tvorba ukazují různé podoby boje za svobodu, nezávislost a uznání. Klusák zdůrazňuje individuální zkušenost a osobní cenu, kterou ženy za svou pozici v hudbě často platily. Hudba je v knize chápána jako prostor společenského zápasu. Potkávají se zde témata genderu, moci, trhu, technologií i identity. Příběhy hudebnic autor vypráví v souvislosti s feminismem, kritikou průmyslu, otázkami nezávislosti i proměnou role autorství a produkce. Klusák odmítá pojem „ženská hudba“ jako stylovou kategorii, zdůrazňuje však „ženskou práci“ jako historicky podceňovanou a přehlíženou činnost. A o kom se tedy v knize Ženská práce píše? Najdeme zde například medailonky Suzanne Vega, Patti Smith, Kate Bush, Laurie Anderson, Björk nebo Billie Holiday. Kniha obsahuje také QR kódy, které odkazují na playlisty na Spotify a Apple music.

Zápisky potulného lidopisce z ciziny je nová kniha biochemika, hudebníka, vydavatele, hudebního redaktora a publicisty Jiřího Plocka. Bývalý člen skupin Poutníci a Teagrass pokračuje ve svých vzpomínkách a zápiscích, a navazuje tak na své předchozí knihy Zápisky potulného lidopisce a Zápisky potulného lidopisce podruhé. Zatímco předchozí svazky obsahovaly soubory fejetonů, povídek, glos a básní z tuzemska, tentokrát jde o zápisky z cest za hudbou do zahraničí z let 1992–2012. Konkrétně Plocek cestoval do Itálie, Španělska, na Kypr, do Banátu, na Tchaj-wan a do Albánie. Říkal jsem sice, že šlo o cesty za hudbou, ale autor v úvodu podotýká: „Vždycky stejně byl u kořene mého zájmu člověk a jeho život.“ A dodává: „Můj způsob cestování i moje finanční možnosti mne většinou vedly mimo hotely blíže k lidem a jejich domovům.“

„Přižením se k prasatům / budu mít svůj chlívek / přestane mě zajímat / ctihodný svět dívek,“ zpívala undergroundová skupina Národní třída v písni Klid. Právě této kapele, která se navzdory krátké existenci stala legendou, se věnuje kniha Katolický kobry, která vyšla u nakladatelství Revolver Revue. Mýtus vytvořený kolem Národní třídy tato publikace nepřijímá nekriticky, ale ukazuje kapelu také jako společenství přátel, improvizátorů a lidí pohybujících se na hraně chaosu. Výraznou roli v knize hraje její výtvarná a grafická podoba. Kombinace různých typů písma, fotografií, barev a koláží připomíná estetiku samizdatu a vytváří svébytnou výpověď o světě undergroundu, v němž se prolínaly text, obraz, vzpomínka i osobní zkušenost. Texty písní skupiny Národní třída používají drsný jazyk, vulgaritu i černý humor, ale nejde jen o provokaci. V kontextu undergroundu představují pokus mluvit autenticky o lidské zkušenosti, utrpení, bezmoci i odporu vůči oficiální realitě tehdejší společnosti.

Textař, básník, spisovatel, esejista a antropolog Michal Horáček právě vydal básničkou sbírku Pozemský prach a Boží dech s podtitulem Slova příštích písní inspirovaná biblickými příběhy. Kniha je koncipována jako základ rozsáhlého hudebního projektu, do kterého se zapojují autoři z různých žánrů – od folku a rocku přes alternativu až po operu a artificiální hudbu. Na hudebním zpracování se podílejí například Ivo Viktorin, Michael Kocáb, Michal Novinski, Lukáš Sommer nebo Petra Šany Šanclová. Vedle písňových forem vznikají také operní árie a skladby inspirované bigbítem, folkem nebo symfonickou hudbou. Celý projekt má podle Horáčka respektovat lineární biblické vyprávění – od stvoření světa až po apokalyptické motivy. Tak je ostatně koncipovaná i samotná sbírka. Součástí knihy jsou fotografie Jana Šibíka, které netvoří ilustrace v doslovném smyslu, ale obrazový kontrapunkt textů. Horáček zdůrazňuje, že biblické příběhy chápe jako živé obrazy vztahující se i k dnešnímu světu – k válkám, utrpení, návratům ztracených lidí i otázkám víry, smyslu a lidské odpovědnosti.

Písně nevznikají „samozřejmě“, ale z dlouhého hledání, pochybností a práce se slovem. To je jedna z tezí velkého knižního rozhovoru se zpěvákem, hudebníkem, skladatelem, překladatelem a především vynikajícím textařem a básníkem Robertem Křesťanem. Rozhovor vede hudební publicista Tomáš Hrubý a kniha se jmenuje Psát texty mě bolí. Čtenář díky ní může znovu objevit známé Křesťanovy texty a slyšet v nich nové významy, souvislosti a osobní zkušenosti autora. Součástí knihy je 135 písňových textů a překladů, rozsáhlá diskografie, bibliografie a také vzpomínky přátel, spoluhráčů a spolupracovníků. Kniha tak funguje nejen jako portrét jedné osobnosti, ale i jako kronika českého folku, bluegrassu a country posledních desetiletí. Vlastní rozhovor sleduje Křesťanovu hudební i osobní dráhu od úplných počátků do roku 2018, v přílohách je pak příběh doveden až po alba Díl první a Díl druhý, na kterých Křesťanova skupina Druhá tráva udělala zatím největší odklon od bluegrassu a obecně akustické hudby. 

U nakladatelství Galén vyšel také rozhovor hudebního publicisty Tomáše Polívky s písničkářem, textařem a skladatelem Petrem Linhartem. Významným tématem knihy Autobus do Sudet je krajina českého pohraničí a Sudet, které Linhart vnímá jako prostor paměti, zmizelých příběhů a silných lidských osudů. Autor vypráví o inspiraci opuštěnými místy, historií venkova i bezejmennými lidmi, jejichž příběhy proměňuje v písně. Rozhovor se dotýká nejen hudby, ale také poezie, spirituality, historie a vztahu člověka ke krajině. Linhart mluví o hledání víry, o „promodlených“ místech, o stopách pravěku i moderních dějin a o tom, jak se minulost otiskuje do současné identity krajiny i člověka. Součástí publikace je bohatá fotografická příloha, diskografie a také CD s dosud nevydanými demosnímky a koncertními nahrávkami. Ty doplňují Linhartovu tvorbu o syrové a často velmi osobní verze písní, které umožňují nahlédnout do procesu jejich vzniku.

Kniha religionisty Pavla Hoška Jako anděl s polámanými křídly představuje první rozsáhlý pokus vyložit tvorbu a osobnost Karla Kryla z pohledu jeho křesťanské víry. Autor ukazuje, že duchovní rozměr nebyl v Krylově díle okrajový, ale tvořil jeden z klíčů k jeho poetice, životní orientaci i veřejnému vystupování. Významnou část knihy tvoří analýza biblických motivů v Krylových písních. Hošek ukazuje, že biblický jazyk u Kryla není pouhou stylizací, ale základním symbolickým rámcem jeho tvorby. Zvláštní pozornost věnuje velikonočním motivům, písním Žalm 71, Jidáš, Zapření Petrovo nebo Děkuji a také obrazu „anděla s polámanými křídly“ jako symbolu zraněné lidskosti hledající smysl a naději. Kniha zároveň otevírá širší otázky vztahu poezie, víry a veřejného působení umělce v moderní české kultuře. Přestože Hoškův výklad někdy upozaďuje jiné interpretační roviny Krylovy tvorby, přináší důležitý pohled na jeho dílo jako na součást hlubšího duchovního a kulturního horizontu.

Tvorbu členů volného sdružení Osamělých písničkářů mapují už dva vydané díly publikace Nahlas – Antologie poezie osamělých písničkářů (každý z nich obsahuje čtyři svazky písňových textů na konkrétní téma). Antologie nabízí možnost číst známé autory jiným způsobem a vnímat jejich tvorbu nejen jako hudbu, ale také jako literaturu. Texty nebo básně jsou v antologii rozděleny do tematických celků, které propojují příspěvky různých autorů podle nálady a motivů. Vedle milostné poezie se zde objevují texty inspirované spiritualitou, každodenností, fantazií i absurdním humorem. Kniha ukazuje, že písňové texty mohou fungovat jako plnohodnotná literární forma se svou obrazností, rytmem a významovou hloubkou. Do volného sdružení Osamělých písničkářů, které před lety založil Jan Burian, patří autoři Jiří Smrž, Dagmar Voňková, Martin Kyšperský, Jan Jeřábek, Petr Nikl, Jiří Dědeček, Petr Váša, Caine, Martina Trchová, Michal Bystrov, Filip Pýcha a další.