Slyšte, lidé! – Sólo pro ženský hlas 7

Putování za zajímavými interpretkami zahájíme ve Finsku s prvním sólovým albem zpěvačky a hráčky na tradiční strunný nástroj kantele Marjo Smolander. Ta sice ve své tvorbě rozvíjí tradiční hudbu Karélie, tedy oblasti na pomezí Finska a Ruska, ale zároveň se dlouhodobě zabývá také hudbou západní Afriky. V nedávném rozhovoru pro naše rádio ostatně popisovala, v čem se jí hudba Finska a západní Afriky zdají podobné. Řekla: „Myslím, že těmto druhům hudby je vlastní určitá meditativní estetika. Akordy se nepoužívají v západním stylu, ale tvoří určité riffy, na kterých se staví polyrytmické melodie. Je to hudba, která plyne a nemá žádný začátek a žádný konec. Poslouchat a hlavně hrát takovou hudbu je opravdu fascinující. Úplně se do ní ponoříte.“ Hlavním tématem alba Cosmologies je mateřství nebo rodičovství. O tom Marjo říká: „Existuje spousta krásných písní na toto téma, ale většinou jsou příliš romantické. Typické schéma je, že dítě je pro matku jako splněný sen. Ale každý přece víme, že rodičovství přináší i momenty, kdy máme pocit, že už nemůžeme dál, a kdy jsme smutní nebo rozhněvaní. Rodičovství sice přináší mnoho šťastných chvil, ale nejsou to vždy jen tyto radostné okamžiky. A ani kontroverzní stránku bychom neměli skrývat.“

Jako druhou v pořadí budeme poslouchat slavnou píseň Johna Lennona Imagine. Ovšem i tentokrát půjde o ženský hlas nebo přesněji ženské hlasy. Zpívat nám bude jihoafrická vokální skupina Afrika Mamas, sólo pak zazpívá Nomvula Dlamini. Čistě ženská kapela si píseň upravila po svém a pojala ji jako prosbu za sjednocení lidí rozdělených dnes různými názory a pohledy na svět. Celé album, které skupina Afrika Mamas vydala v únoru, se jmenuje Ilanga, což znamená Slunce, a vzniklo ve spolupráci se Xolanim Majozim z jiné slavné jihoafrické skupiny Ladysmith Black Mambazo.

Kady Diarra je rodačka z Bobo Dioulassa v Burkině Faso a pochází z rodiny tradičních zpěváků, vypravěčů a ceremoniářů griotů. Své nové album Burkina Hakili natáčela loni v době počínající pandemie v jihovýchodní Francii.

Cílem portugalské interpretky Sary Vidal na albu Matriz je přiblížit tradiční kulturu novým posluchačům, přetvořit ji do atraktivnější podoby. Sara Vidal byla v letech 2005–11 členkou galicijské skupiny Luar na Lubre, spolupracovala také s řadou portugalských kapel. V současné době vystupuje jako sólová zpěvačka a Matriz je její první samostatné album. Vyšlo v prosinci 2020.

Izraelská zpěvačka s íránskými kořeny Liraz byla v lednu a únoru na prvním místě žebříčku World Music Charts Europe, v březnu je devátá. Její album Zan – což znamená Žena – je zajímavé mimo jiné tím, že na něm hostují anonymní umělkyně z Íránu. Jsou to ženy, které na dálku poskytly nahrávky, ale z bezpečnostních důvodů nemohou být jmenovány, protože účastí na albu porušily zákony své země. Právě na podobné nesmyslné zákony se liberálně orientovaná interpretka perského původu snaží upozornit, ale zároveň svou tvorbou buduje pomyslný most mezi dvěma znepřátelenými zeměmi, Íránem, odkud pocházejí jeho předkové, a Izraelem, kde se narodila a kde žije.

Ód, vlastním jménem Aude Stulírová Martin, je francouzská zpěvačka a hudebnice žijící v Brně. Na svém albu Bébé Lune nabízí ukolébavky z Francie, Česka, Slovenska, Polska, Finnska, Mongolska, Mexika, Kanady a dalších zemí. Doprovází se přitom na flétnu, xylofon, klávesy a další nástroje. Jako hosty si zpěvačka Ód na své album pozvala například písničkářku Beatu Bocek nebo kytaristu Chrise Colemana.

Mabel Flores je zpěvačka z Katalánska, která na svém druhém sólovém albu Meraki nabízí autorské písně inspirované jihoamerickým a středomořským folklorem, natočené ve spolupráci s producentem Carlosem Manzanaresem.

V prosinci 2020 vyšlo u bratislavského vydavatelství Slnko Records album Inou krajinou skladatelky a zpěvačky Niny Berglové. Základní koncepce alba se začala rodit během zpěvaččina pobytu na Sicílii, kde studovala jazzový zpěv. Tam vznikly první hudební nápady, nárys celého konceptu a také většina textů. Po návratu na Slovensko zpěvačka oslovila producenta a baskytaristu Štefana Bartuše a ve spolupráci s ním dala skladbám konečnou podobu. Na albu dále spolupracovali pianista Alan Bartuš a bubeník Dávid Hodek. I když album hudebně i textově vychází ze slovenské lidové hudby, zpěvačka si pochvaluje i vliv italské školy. Říká: „Studium v Messině bylo nesmírně obohacující a inspirativní. Italové mají obrovské hudební a kulturní přehled a tamní hudebníci jsou velmi tvůrčí a rádi experimentují. Díky studiu jsem se dostala k mnoha zajímavým podnětům.“ Album Inou krajinou obsahuje odkazy na lidové písně z různých částí Slovenska, ale zároveň mapuje „vnitřní krajinu“ své autorky.

Ženské vokální trio Dalinda z Maďarska. Skupina vystoupila v roce 2019 na konferenci a festivalu Czech Music Crossroads v Ostravě, kde jsme s nimi také natočili rozhovor pro pořad Jak se vám líbí. V něm dámy řekly: „Nesnažíme se zpívat písně v tradičních úpravách, nejsme folklorní skupina. Jsme soubor a cappella a snažíme se o modernější pojetí. Jde nám především o to, aby se posluchačům naše verze líbily. Lidské hlasy vnímáme jako hudební nástroje, pokoušíme se o tvůrčí způsob práce s nimi. Prostřednictvím hlasů vyjadřujeme svoji osobnost. Každá z nás se věnuje i folklorním projektům, ale v této skupině se snažíme vytvořit spojovací můstek mezi lidovou hudbou a současnými posluchači. Chceme lidem ukázat, že lidové písně jim mohou být blízké, že v nich najdou inspiraci i pro svůj život.“ V maďarském folkloru je mnohem známější schéma sólového zpěvu než koncept vokálních skupin. I v tom tedy hraje Dalinda, která nedávno vydala nové album Átjárók, svým způsobem průkopnickou roli.

Rasha Nahas je zpěvačka původem z Palestiny, která ovšem žije v Berlíně. Momentálně teprve 24letá interpretka slavila první velký úspěch v roce 2016, kdy vydala své první EP Am I. Líbilo se například pořadatelům slavného festivalu v Glastonbury, kteří ji hned v dalším roce na tuto obrovskou hudební akci pozvali. Své první album s názvem Desert Rasha Nahas vydala na konci ledna 2021. Představuje na něm písně s poetickými osobně laděnými texty o své životní i hudební cestě z Palestiny do Německa. 

Efruze je turecká operní pěvkyně, která studovala evropskou klasickou hudbu, ale současně se věnuje i tradičnímu tureckému repertoáru. Na své nové album Assolist soustředila 11 písní, které pocházejí ze slavné éry turecké kinematografie. Tradiční turecký film, pro který se používá označení Yeşilçam, je nejen na Blízkém východě pojem – v 60. letech bylo Turecko pátým největším producentem filmů na světě s roční výrobou více než 300 snímků. A právě tuto éru Efruze svým novým albem připomíná.