Dalinda: Hlasy jako hudební nástroje
Dalinda je dívčí vokální trio z Maďarska. Vycházejí z folkloru, který však nechápou nijak ortodoxně. Jejich projev je hravý, zčásti tradiční, zčásti novátorský, barevný a především jasně ženský. Skupina zastupovala v roce 2019 Maďarsko na mezinárodní konferenci Czech Music Crossroads a tam jsme s ní také natočili rozhovor. Pořad, který jsme vysílali v srpnu 2019, si můžete pustit z našeho archivu.
Rozhovor s maďarským triem Dalinda
V Ostravě trio Dalinda vystoupilo ve složení Julianna Paár, Sára Timár a Fanni Nádasdy. V této sestavě také mladé dámy odpovídaly na naše otázky.
Jak vaše vokální trio vzniklo?
Předtím, než jsme založily toto trio, jsme byly „obyčejné“ folklorní zpěvačky. Slovo „obyčejné“ dávám do uvozovek. Je důležité vědět, že folklorní zpěvačka v Maďarsku zpívá většinou sama. Nás ale napadlo založit skupinu, která by sice vycházela z folkloru, ale zároveň by nabízela něco nového. A tak jsme začaly zpívat spolu, ve třech.
Jsou pro toto obsazení vhodné jakékoli lidové písně?
To, že v maďarském folkloru sólový zpěvák nebo zpěvačka zpívá často sám, je sice pravda, ale existují typy písní, které se běžně zpívají sborově – například taneční nebo pijácké písně, které mají určitou společenskou funkcí. Právě pro tento druh písní je zpěv a cappella ve skupině ideální. Každá z nás navíc ještě před vznikem tria Dalinda zpívala v různých jiných vokálních skupinách.
Jaké téma v textech máte nejraději?
Láska, to je naše oblíbené téma. Ale jinak jsou naše oblíbená témata dána osobním vkusem a mohou se měnit například s věkem. V různých životních situacích se můžeme identifikovat s různými tématy v písních. Podle toho, co zrovna cítím, se mi může líbit taková nebo jiná píseň. Láska jako téma zaujme vždy, ale pak, podle nálady, nám může být blízká jednou píseň o odloučení, jindy o hněvu, zase jindy se chceme jen s ostatními podělit o svou radost. A protože zpíváme spolu, můžeme si tyto emoce předávat a navzájem se inspirovat. Když zpívám, podívám se na své kolegyně a to mi velmi pomáhá.
Odkud čerpáte repertoár?
Pracujeme se sbírkami písní a také s nahrávkami. V Maďarsku je těchto zdrojů velké množství, můžeme hledat i ve veřejných databázích na internetu. Lidové písně u nás sbíral už Béla Bartók a mnozí další po něm a výsledky jejich práce jsou dnes veřejně přístupné. Také jsme studovaly hudbu na akademii v Budapešti. A v neposlední řadě jezdíme na venkov, mluvíme tam se starými vesničany, nasloucháme jejich vyprávění a necháváme si od nich zpívat jejich oblíbené písně.
Považujete se za folklorní skupinu?
Nesnažíme se zpívat písně v tradičních úpravách, nejsme folklorní skupina. Jsme soubor a cappella a snažíme se o modernější pojetí. Jde nám především o to, aby se posluchačům naše verze líbily. Lidské hlasy vnímáme jako hudební nástroje, pokoušíme se o tvůrčí způsob práce s nimi. Prostřednictvím hlasů vyjadřujeme svoji osobnost. Každá z nás se věnuje i folklorním projektům, ale v této skupině se snažíme vytvořit spojovací můstek mezi lidovou hudbou a současnými posluchači. Chceme lidem ukázat, že lidové písně jim mohou být blízké, že v nich najdou inspiraci i pro svůj život.