Slyšte, lidé! – Hudba ve svitu půlměsíce 2.

Slyšte, lidé! – Hudba ve svitu půlměsíce 2.

Pořad v souvislostech


Hudba ve svitu půlměsíce 2
Budeme vysílat

Hudební výlet do Turecka 2023
Výsledky ankety Album roku 2022
Výsledky ankety Album roku 2022
Vysílali jsme


Hudební výlet do Turecka 2023

Hudební výlet do Sýrie

Hudební výlet do Sýrie
Audioarchiv
25. října 2020 World music, Aktuality Autor: Milan Tesař

Přibližně po půl roce pokračuje druhým dílem volný cyklus Hudba ve svitu půlměsíce. Opět se v něm zaměříme na hudbu zemí, v nichž je dominantním náboženstvím islám. I když radikální formy islámu hudbu a zpěv zakazují, najdeme v arabských a dalších muslimským zemích neuvěřitelně velké bohatství hudebních projevů. V pořadu si poslechneme například palestinskou zpěvačku Terez Sliman, violoncellistku s alžírskými kořeny Nesrine, súdánského hudebníka Sharhabila Ahmeda, skupinu Jola, kterou tvoří Maročané usazení v Belgii, nebo kurdského zpěváka, který si říká Brader Mûsikî. Poslouchejte z našeho archivu.

Pořad zahájíme v Africe s albem historických nahrávek nazvaným Král súdánského jazzu, King Of The Sudanese Jazz. Tento titul se připisuje Sharhabilu Ahmedovi, natrozenému v roce 1935. Ve své rodné zemi byl zakladatelskou postavou celého žánru, ale v posledních letech se už hudbě nevěnuje. Zástupcům hudebního vydavatelství Habibi Funk se jej však podařilo vyhledat a přímo v Súdánu navštívit. I když na internetu existuje spousta jeho hudby, většinou je ve špatné technické kvalitě. Nakonec se však povedlo najít některé původní pásy a album tak mohlo vyjít.

Enlighten The Night je název nového alba íránské zpěvačky Mahsy Vahdat, která na písních spolupracovala s aranžérem a producentem Atabakem Elyasim. Jejich cílem bylo vybrat texty a písně, které v dnešních temných dobách dodají posluchačům naději. Ve verších starých básníků zpěvačka hledá slova naděje, které posilují ji i její publikum i tehdy, když mají pocit, jako by žili v kleci. Druhým producentem alba je Erik Hillestad z Norska. V norském studiu album vzniklo a u norského vydavatele také vyšlo, ale tvůrci na něm pracovali i během svého pobytu ve Spojených státech a v dalších zemích.

Nesrine Belmokh je francouzská zpěvačka a violoncellistka s alžírskými kořeny. Na svém aktuálním albu, pojmenovaném pouze Nesrine, spolupracovala s producentem a kytaristou Vincentem Humou a s mistrem zvuku Fabem Dupontem, který se pohybuje ve vodách špičkového jazzu a pop music – spolupracoval například s Shakirou, Jennifer Lopez nebo Wyntonem Marsalisem. Na albu dále účinkuje Nesrinina domovská skupina NES a jako host David Gadea na perkuse. Nesrine na albu proplouvá různými žánry tak, že si posluchač klade otázku, jestli se vlastně jedná spíše o world music, pop nebo jazz. Nesrine se na scéně objevila teprve předloni, ale už stihla vystoupit na řadě důležitých festivalů a v mnoha sálech po celé Evropě.

Brader Mûsikî je kurdský zpěvák, velká hvězda v Iráku, Sýrii nebo Turecku, ale bohužel zatím prakticky neznámý v Evropě včetně Nizozemska, kde žije. Brader Mûsikî však není jen zpěvák. Vedle toho, že hodně koncertuje v kurdské části Turecka a Sýrie a vystupoval i před stotisícovým davem v Iráku, hraje ve filmech, napsal knihu poezie a maluje. Nyní mu oficiálně vyšlo CD Herim Kuda, které ovšem nahrál už v roce 2012 v nizozemském Arnhemu. Brader Mûsikî na něm zpívá a hraje na strunný nástroj tembur a na tamburínu def. Doprovázejí jej Simko Terkî na další def, na arabskou loutnu a housle a Memo na darbuku, což je egyptský buben.
    
Mehmet Polat je loutnista z jižního Turecka, z oblasti blízko syrských hranic. Ve své tvorbě propojuje tradiční hudbu s moderními technologiemi. Hraje na prastarou arabskou loutnu zvanou oud, kterou podle arabské tradice vynalezl biblický Lámech, vnuk Kainův. Nejstarší známé vyobrazení loutny pochází z doby kolem roku 5000 před Krisem z pečeti z jižní Mezopotámie – jde o obrázek dřepící ženy-hudebnice na člunu. Z pozdější doby známe další vypodobení loutnistů z mezopotamských a také egyptských pramenů a máme důkazy o použití loutny u Sumerů, Akkaďanů, Peršanů, starých Kurdů, Babyloňanů, Asyřanů, Arménů, Řeků i Římanů. Mehmed Polat propojuje loutnu s elektronikou, s pedály, s různými efekty a zvukovými smyčkami.

Výrazné melodie a aranže, které přecházejí od lidové hudby až k rapu a elektronice, nabízí na svém albu When The Waves palestinská zpěvačka Terez Sliman. Dvě skladby si napsala sama, zbytek složil Raymond Haddad, který na albu hraje na basový a modulární syntezátor a naprogramoval elektronické zvuky. Dále se na nahrávce podíleli dva norští hudebníci – Helge Norbakken na bicí a Eivind Aarset na kytary. Album se natáčelo zčásti v norském Oslu a zčásti v Nazaretu v Palestině a jeho producentem byl Erik Hellestad z Norska.

Francouzsko-marockou čtyřčlennou skupinu Bab L’Bluz vede žena v roli tradičně vyhrazené mužům. Zpěvačka Yousra si zvolila za svůj vyjadřovací prostředek hudební styl gnawa, který má v Maroku téměř posvátný charakter. Propojila jej s nejsoučasnějšími tématy v textech a používá i některé modernější hudební postupy. Sama pak gnawu považuje za léčivou hudbu.
    
Slovo jola v marockém dialektu arabštiny znamená něco jako turné, při kterém učedník tradice gnawa objíždí města a vesnice a od starších hudebníků se učí různé postupy a techniky a objevuje do hloubky nejen svět hudby, ale také myšlení. Jola je také název projektu, na kterém se sešli různí hudebníci marockého původu žijící v Belgii. Berou nás na turné po belgických městech a odhalují něco ze svého hudebního umění. Jedná se o hráče, kteří v hlavním městě Belgie žijí už dvě desítky let a díky nimž můžeme Brusel považovat za hlavní město Evropy, právě pokud jde o styl gnawa. Album se jmenuje Hidden Gnawa Music In Brussels

Jako protest proti všudypřítomné korupci a proti náboženskému fanatismu vnímá svou hudbu v Paříži žijící Alžířan Hocine Boukella, rocker a biolog, který stojí v čele skupiny Sidi Bemol. Jeho nové album se jmenuje Chouf! Vedle kytaristy a zpěváka Hacine Boukelly, který má doktorát z genetiky, skupinu tvoří baskytarista Youssef Boukella, kytarista Abdenour Djemaï a bubeník Maamoun Dehane. Jako host na albu hraje na mandolu Haim Hamadouche a producentem alba byl britský kytarista a velký znalec africké hudby Justin Adams.

TootArd je bratrské hudební duo z okupovaných Golanských výšin. Hasan a Rami Nakhlehovi pracují s blízkovýchodními čtvrttónovými řadami, ale také s postupy z populární hudby a západní taneční scény z 80. let. V jejich skladbách tak najdeme funkový rytmus i orientální melodie. Jinými slovy – jako by se snažili svou hudbu vrátit atmosféru kosmopolitních diskoték, které byly součástí kulturního života v Libanonu nebo v Káhiře právě v 80. letech minulého století.

Alžírští muzikanti a také dýdžejové působili od 50. let minulého století mimo jiné ve francouzském Lyonu. S hudebníky z Alžírska a dalších severoafrických zemí byly spojeny například kavárny ve čtvrtích Croix-Rousse nebo Guillotière. V 80. letech začali alžírští hudebníci v Lyonu pracoval se syntezátory namísto tradičních nástrojů, propojovali svou tradiční hudbu s tehdejším popem a svou produkci nahrávali na magnetofonové kazety. A právě nahrávky z kazet z této doby obsahuje album Maghreb K7 Club, které vyšlo u vydavatelství Bongo Joe.