Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Afriky 2021

Putování zahájíme v Senegalu se skupinou Ngatamaare, kterou založili Sally Diwau a Harouna Diop. Oba jsou příslušníky etnika Fulbů, které vedle Senegalu obývá také řadu dalších afrických států od Burkiny Faso a Kemerunu přes Mali, Niger a Čad až po Súdán. Původně byli Fulbové pastevci, a dokonce jsou dodnes považováni za největší pastevecké etnikum na světě. Jejich počet se odhaduje na 40 milionů. Slovo ngatamaare v jejich jazyce znamená nejintenzivnější deště, které přicházejí vždy jednou za rok. Každý ze zakladatelů skupiny má jinou minulost. Zatímco Sally vyrůstal v severním Senegalu jako rybář, Harouna se narodil v Mauritánii a vyrůstal se svým strýcem, významným kytaristou. V roce 1997 se potkali v Dakaru a nejprve společně doprovázeli velkou hvězdu senegalské hudby, zpěváka a kytaristu Baabu Maala. Ten jim také pomohl s prvními nahrávkami jejich vlastní kapely. Mimo lokální africký trh se hudba skupiny Ngatamaare dostala poprvé v září 2020 díky kolumbijskému vydavatelství Palenque Records.

Z Angoly pocházejí dva hudebníci, kteří založili skupinu s názvem IKOQWE. Jedním z nich je Batida, v Lisabonu žijícíc důležitý představitel nové vlny africké elektronické hudby, a druhým rapper Ikonoklasta. Inspirují se jak angolskou lidovou hudbou, tak staršími hiphopovými nahrávkami. Jejich album s názvem The Beginning, the Medium, the End and the Infinite vyjde 5. března 2021 a vedle elektronických beatů nabídne texty v umbundu a dalších angolských jazycích, v portugalštině a angličtině. Texty pojednávají o neokolonialismu, zfalšované historii a utopických řešeních.

Mazaher je převážně ženská sestava z Egypta v čele se 70letou zpěvačkou Madeehou, která se věnuje tradiční egyptské rituální hudbě zvané právě zar. Konkrétně Madeeha se tímto uměním zabývá od svých 11 let, učila se je od své matky a ta zase od své matky. Zatímco dříve se tato hudba pojila s kontroverzním exorcistickým rituálem, dnes je považována především za kulturní dědictví Egypta, které má smysl předávat dál. Skupina Mazaher je v únoru 2020 s albem Zar na čtvrtém místě hitparády World Music Charts Europe.

Musa Mboob pochází z hudební rodiny z Gambie. Jeho otec Doudou Mboob se proslavil jako hráč na perkuse a hudebně talentované předky můžeme vystopovat v šesti předchozích generacích. Sám Musa se jako profesionál živí hrou na perkuse, zpěvem a tancem od poloviny 80. let. Od počátku hrával například při křtech, svatbách a dalších rodinných slavnostech, ale měl také samostatné koncerty. V roce 1988 se začal zároveň angažovat v boji proti závislosti mladých lidí na drogách a alkoholu. V tomtéž roce pak obdržel diplom ministra kultury jako nejlepší hráč na perkuse v Gambii. Od 90. let pak pravidelně jezdil do Anglie a na evropský kontinent jako oficiální kulturní ambasador své rodné země. V současné době Musa Mboob žije v Anglii a dál se snaží rozvíjet kulturní vztahy mezi Gambií a Evropou. Jeho nejnovější album se jmenuje The Gambia Sessions a vyšlo v roce 2019.

Daby Touré pochází z rodiny bratrů ševců, kteří žili v dnešním Mali a vyráběli boty a další zboží z krokodýlích kůží. Když se jim přestalo dařit. opustili své řemeslo a rozprchli se na všechny strany, aniž se prý kdy více znovu potkali. Jeden z nich, Daby, se usadil na severu dnešního Senegalu, kde žil se svými čtyřmi ženami a mnoha dětmi. A právě tato generace rodu Touré se začala věnovat hudbě. Jeden z Dabyho synů, Hamidou Touré, vyrůstal u svého strýce v Mauritánii. V hlavním městě Nouakchottu vystudoval medicínu a poté se přestěhoval do pouště, kde se oženil a kde se mu také narodil syn pojmenovaný po dědečkovi Daby. A právě tento Daby, rodák z Mauritánie, která leží na pomezí severní arabské a centrální černé Afriky, nás bude zajímat. Zatímco po otci jeho rod tedy pochází z Mali a Senegalu, po matce má kořeny severoafrické a také tukulérské – Tukulérové jsou jedním z kmenů už zmiňovaných pasteveckých Fulbů. Později Daby nasával také kulturu další senegalských kmenů – Soninků a Wolofů – mezi nimiž po rozvodu rodičů žil. Zatímco jeho otec po večery s přáteli hrával na kytaru, synovi to zakazoval, protože nechtěl, aby se Daby stal muzikantem. Ten si však potají otcovu kytaru půjčoval, poslouchal také rádio a pirátské kazety a propadal kouzlu západní hudby. Oblíbil si Dire Straits, The Police, Stevieho Wondera, Michaela Jacksona a Boba Marleyho. Když v roce 1989 Dabyho otec z politických důvodů odešel z Mauritánie do Paříže a stal se členem rodinné kapely Toure Kunda, začal pro Dabyho skutečný život muzikanty s hraním po barech a studentskými večírky. S bratrancem Omarem pak Daby založil kapelu Toure Toure, se kterou hrál hudbu na pomezí jazzu a africké tradiční hudby. Skupina měla sice úspěch, koncertovala po celém světě, ale Daby s ní nebyl úplně spokojený. A tak se zavřel ve svém pokoji a začal psát vlastní písně. A to je začátek jeho úspěšné sólové dráhy. Loni vyšlo v rozšířené reedici jeho album Stereo Spirit z roku 2007.

Nixon Omollo, rodák z Keni usazený ve Spojených státech, hraje reggae. Ovlivnila jej ale také klubová scéna v Nairobi a keňská tradiční hudba. V roce 2017 Omollo vydal vydal své první album How Long Shall We Wait a na ně letos 1. února navázal minialbem Good Vibes Return.

Kytarista Anansy Cissé z Mali se po čtyřech letech hlásí s novým albem Anoura. Vychází 26. února, tedy několik dnů po premiéře tohoto pořadu. Cissé v posledních letech poznal na vlastní kůži válku ve své rodné zemi. Když v roce 2018 se svou kapelou cestoval na festival, přepadlo je ozbrojené komando vojáků, zbili je a zničili jejich nástroje a také je načas zajali. Pro hudebníka, který se do té doby nadějně věnoval africkému pouštnímu blues, to byl takový šok, že se načas úplně stáhl do soukromí svého domácího studia. Tam produkoval nahrávky mladých rapperů a na pokračování vlastní kariéry ani nepomýšlel. Nakonec – bylo to poté, co se mu narodilo první dítě – změnil životní priority a rozhodl se v tvorbě pokračovat. Původní politicky zaměřené texty však vyměnil za písně o každodenním životě. Důležitou událostí, která poznamenala nové album, byla také smrt Anansyho velkého přítele a hudebního učitele, mistra ve hře na jednostrunné housle soku Zoumany Terety. Ten stihl ještě krátce před smrtí v roce 2017 Cissému nahrát své party do dvou písní.

Ze Zimbabwe pochází 74letá hudebnice Stella Chiweshe, mistryně ve hře na mbiru, tradiční nástroj etnické skupiny Šonů. Svůj první singl Kassahwa natočila v roce 1974 a ihned se s ním stala národní hvězdou. Vydávala další úspěšné singly a v roce 1980, poté, co Zimbabwe vyhlásilo nezávislost na Velké Británii, se jako sólová hráčka na mbiru stala členkou Národní taneční skupiny Zimbabwe. Vedle hry také zpívala, tančila a živila se jako herečka a procestovala celý svět. V roce 1983 se usadila v Berlíně, kde žije od té doby dodnes. Stella Chiweshe byla první žena, hráčka na mbiru, které se dostalo mezinárodního ohlasu a které se povedlo prorazit navzdory rasovým a genderovým předsudkům. Mimochodem do 60. let ženy na mbiru vůbec nesměly hrát. Když Stella začala na tento nástroj hrát, bořila pravidla a při slavnostech musela například sedět mezi muži. V současné době se tato hudebnice věnuje podpoře tradiční kultury v Zimbabwe včetně finanční pomoci při budování nového centra šonské kultury. Před pár dny, 12. února 2021, jí pak v reedici – po 33 letech – vyšlo její zásadní album Ambuya!, což znamená Babička. Zatímco původně, v roce 1987, tento název psala s otazníkem, dnes je za ním vykřičník. Stella Chiweshe se totiž stala skutečnou babičkou, která má stále co říct.

Ze Soweta, slavného předměstí jihoafrického Johannesburgu (Soweto je zkratka ze slov South Western Townships, Jihozápadní městské obvody) pochází skupina Afronaut, která jako své inspirační zdroje uvádí skupinu Beastie Boys, Prince nebo Briana Ena a hlásí se k takzvanému hnutí So Punk. Skupina nedávno vydala EP s názvem African From Outta Space.

Pod názvem Edo Funk Explosions Vol. 1 vychází album nahrávek z Benin City, což není město v Beninu, ale hlavní město jednoho ze spolkových států Nigérie, více než třímilionového státu Edo. V 70. letech tam vzniklo zajímavé hudební hnutí zvané Edo Funk, které mísilo tradiční hudbu s tehdejšími diskotékovými styly. Jednou z hlavních postav hnutí byl flétnista Joseph Osayomore, který přinesl flétnu mezi průraznější dechové nástroje, které do té doby západoafrickým tanečním kapelám dominovaly. Sám se pak v 70. letech výrazně podílel na vývoji a modernizaci zvuku tohoto Edo Funku. Album Edo Funk Explosuion Vol. 1, které obsahuje výběr nahrávek z této doby, vychází v březnu 2021.  

Skupinu Star Feminine Band z Beninu tvoří sedm dívek. Na bicí hraje desetiletá Angélique a čtrnáctiletá Marguerite, na basu 15letá Julienne, na klávesy 13letá Grâce Marina a 17letá Sandrine, na elektrickou kytaru 14letá Anne a na perkuse 15letá Urrice. Po pouhých dvou letech zkoušení, bez jakýchkoli předchozích hudebních zkušeností, se dívky dostaly na tak vysokou úroveň, že se svým albem bodovaly i na třetím místě hitparády World Music Charts Europe. Za úspěchem děvčat stojí místní učitel hudby André Balaguemon, který si tento projekt vymyslel – především proto, aby ve společnosti, která stále straní mužům, posílil sebevědomí mladých dívek –, a také starosta, který jim poskytl prostor ke zkoušení.