Šarivary: Melanž (recenze CD)

Název alba klame. I když skupina Šarivary používá český fonetický přepis francouzských výrazů charivari a mélange, netvoří ji ani jeden Čech. V čele kvarteta, které se dalo dohromady v Brně, stojí francouzská zpěvačka, flétnistka a akordeonistka Aude Martin a americký kytarista a zpěvák Chris Coleman. Spolu s nimi kapelu tvoří švédský trumpetista Christopher Strandh a slovenský baskytarista Tomáš Ulahel. Podobně jako je pestré národnostní složení skupiny, je barevná i její hudba.

Členové kvarteta nejsou na tuzemské scéně žádnými nováčky. Chris a Christoffer spolu působili ve skupině Mosskin a Christoffer je kromě toho známý například z dlouhodobé spolupráce s písničkářkou Beatou Bocek. Zatímco v Šarivary je především trumpetistou, občas hostuje na koncertech i nahrávkách českých hudebníků jako basista. Aude Martin se podílela na kulturním životě Brna jako ředitelka Francouzské aliance a dodnes je dramaturgyní a produkční festivalu Bonjour Brno.

Dramaturgie debutového alba Šarivary vznikla zdánlivě systémem „Jak pejsek s kočičkou pekli dort“. Každý z členů přinesl to, co má rád, a to včetně svého mateřského jazyka a poetiky. Výsledkem ale překvapivě není nechutná „melanž“, ale výživná a uším příjemná směs různých nálad, v nichž často ostatní muzikanti podle svého nejlepšího svědomí koření to, co některý z frontmanů – tedy Aude nebo Chris – připravili. Aude své písně zpívá buď svým rodným jazykem (příjemně rozverné vyznání matce Chanson pour ma mère), nebo vlastní nesrozumitelnou řečí (Marala Tisu). Chris své příběhy – a v jeho případě jde skutečně o epičtější skladby, někdy i autobiografické – vypráví anglicky (Lucy in the Forest, As Warsaw Sleeps). Autorsky se na albu podílel také Christoffer – jeho píseň Colour of her Day má jako vedlejší téma otázku jazyka (s použitím některých švédských výrazů) a podobně Les idiomes, na jejímž textu se podíleli tři členové kapely, je složena z ustálených slovních spojení v angličtině, francouzštině a švédštině. Zajímavým zpestřením pro frankofonní posluchače je pak zhudebněný text Victora Huga Les pauvres gens.

Hudebně má tvorba Šarivary (lze-li rukopis tří autorů shrnout do jedné charakteristiky) nejblíže k tomu, co se u nás označuje jako městský folk. Vzhledem k výrazné roli zpěvačky Aude je pochopitelná blízkost k francouzskému šansonu, některé skladby kapely mají lehce jazzový nádech (Weekend Plans, Fils de la terre), Les idiomes swingují. Chris Coleman se v As Warsaw Sleeps blíží moderním písničkářům na pomezí folku a kvalitního popu, některé skladby nemají daleko k world music, aniž bychom museli nutně definovat oblast, odkud jejich autorka (ano, v tomto případě je to opět Aude) čerpá – Marala Tisu, Renemo. Skladba Imago jde pak díky své repetitivní a meditativní povaze do kontrastu k rychlejším a vlastně hitovým skladbám typu Chanson pour ma mère.

Koncept, kdy kapela vznikne ze společného muzicírování hráčů různých národností, kteří se snaží propojit své hudební základy a nálady, není jedinečný. I u nás v Česku již několikrát koncertovala skupina Miramundo v čele s brazilským písničkářem Luizem Murá, který ve Španělsku natrefil na spoluhráče z Itálie, Katalánska a Mexika. Šarivary fungují na podobném principu, pouze mají více než jednoho lídra. Díky faktu, že si Chris a Aude dělí repertoár jako interpreti i autoři, i tomu, že se na tvorbě podílí i Christoffer (mimochodem jeho trubka je pro celkové vyznění alba mimořádně důležitá) a že na aranžmá mají podíl všichni čtyři členové, mohou být Šarivary vítanou položkou festivalů různých žánrů, městských slavností i klubových koncertů. Rozhodně stojí za to se s nimi seznámit.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2018
Žánr: folk/jazz
Celkový čas: 43:14

https://www.facebook.com/sarivaryband/

Článek vznikl pro server Brno – město hudby.