Slyšte, lidé! – Novinky českých písničkářů 2021

Písničkář Milan Šťastný vydal ve 47 letech své první album, které nazval Za městem. Říká: „Za městem není jen místo určení, ale také něco, co je někde mimo, mimo ruch a chaos. Někde venku, v krajině, kde je klid. Někde, kde člověk může jít cestou do sebe, procházet se krajinou své duše.“ V minulosti Milan Šťastný prošel několika kapelami, jako sólista účinkoval například v pořadech recitátora Mirka Kováříka.

Jako druhý v pořadí nám bude zpívat plzeňský autor Hynek Kočí ze svého druhého alba Do listoví. Civilní profesí je učitel, původně se učil hrát na akordeon, ale jako písničkář se doprovází na kytaru. I když hraje i na elektrické kytary, rád prý má především kytary z cedrového dřeva, které mají trochu jiný zvuk než klasické smrkové nástroje. Zmíněné album sice oficiálně nenahrával s žádným externím producentem, ale na obalu CD zmiňuje odbornou konzultaci se svým západočeským písničkářským kolegou Michalem Williem Sedláčkem. Na albu účinkuje několik hostů – Filip Špindler na kytaru, Dušan Souček a Pavel Plch na perkuse, Vojtěch Hrdlička na baskytaru a Gabriela Brabcová na flétnu a saxofon.

Petr Linhart byl řadu let kapelníkem skupiny Majerovy brzdové tabulky, ve které hrál na nejrůznější akustické strunné nástroje. Jako sólový písničkář však vystupuje s elektrickou kytarou. A na albech jej doprovází kapela v čele s kytaristou a producentem Josefem Štěpánkem. Na novém albu Nezvěstní dále účinkují pianista Jan Steinsdörfer, baskytarista Jan Lstibůrek a bubeník Martin Novák. Že se Petr Linhart soustavně věnuje pozapomenutým místům v česko-německém pohraničí, je známá věc, stejně jako to, že je za své album Nezvěstní nominovaný na cenu Anděl.

Vojtěch Urbánek se v minulosti představil jako člen dua Urbánek & Mourek, se kterým natočil v roce 2015 stejnojmenné album. Jeho sólová novinka, vydaná v září 2020, se jmenuje Zhasínám Karlín. Album je natočeno z větší části živě a obsahuje písně, které Vojtěch Urbánek v Karlíně rozepsal, případně dokončil. Vyšlo digitálně a také v limitované sérii 100 kusů na CD.

Vašek Müller, ředitel festivalu Hradecký slunovrat, obdržel dopis tohoto znění: „Dobrý den, pane Müllere, poslechl jsem si kapely vybrané na Welcome scénu, a ač jsem váš festival letos bohužel neměl v plánu, jsem totiž v té době pracovně v zahraničí, úplně mě zboural objev Romana Hampachera. Musím prostě přijet těch pár set kilometrů na jeho koncert. Kdy prosím hraje?“ Roman Hampacher je dvorní kytarista zpěvačky Jany Koubkové,  bývalý člen skupiny Irish Dew a Dobrohošť, ale také rockových kapel. A je to také kazatel Církve adventistů sedmého dne. V neposlední řadě je pak Roman Hampacher skvělý písničkář, který zhudebňuje poezii třebíčské básnířky Mirky Hedbávné. Na konci roku 2020 vydal album Bílá vrána.

Ondra Vácha si jako svůj doprovodný nástroj zvolil akordeon. V našem studiu si v roce 2013 zahrál jako člen folkové skupiny Jen tak tak z Jindřichova Hradce. Nyní se představuje jako sólista na albu RaDOST, a to jako akordeonista, zpěvák a především jako autor často velmi vtipných písní. Při natáčení si vystačil jen s několika málo hosty – se svou bývalou kolegyní z Jen tak tak, zpěvačkou Nelou Šimáňovou, dále s jejím mužem, kontrabasistou Jakubem Šimáněm, a s bubeníkem Ctiborem Bártkem. Album se nahrávalo u Jakuba Šimáně v letech 2016–18 a vyšlo v krásném obalu, který navrhla a ilustrovala Markéta Moravcová Raušová a jehož součástí jsou vložené pohlednice.

Jako velmi mladý začal svou písničkářskou dráhu Michal Horák. Na pódiích se totiž pohybuje od svých 14 let a i u nás ve studiu hrál v roce 2014 jako velmi mladý. Doprovází se na kytaru, někdy také na klavír nebo na heligonku po pradědovi. Stihl už spolupracovat například s Tomášem Klusem nebo s kapelou Chinaski, nedávno nahrál vtipný duet s Pavle Čadkem, další duety má s kolegy Pokáčem, Voxelem nebo s vítězkou Porty Terezou Balonovou. V roce 2019 Michal Horák vydal album nazvané Michalovo cédéčko, ale v poslední se prezentuje především vtipnými a nápaditými videoklipy. Jeden z nich vznikl loni na podzim 2020 na píseň Hodně jím a mám to rád. Michal říká: „Mám pocit, že si všichni myslí, že jsem během natáčení všechno to jídlo vážně snědl. Ačkoliv jsem velký žrout, tak pozření všeho, co se během natáčení vystřídalo, by mě nejspíš zabilo. I když se jednalo o studentská jídla, na která je můj žaludek poměrně adaptovaný, tak kombinace už studené čínské polévky, bagety z benzínky, ultramastného bramboráku od mého taťky a hromady špaget s kečupem by už mohla být smrtelná.“ Zároveň ale Michal přiznává, že platí za spolehlivého dojídače: „To, že něco chutná víc z cizího talíře, je známá věc. Aspoň u nás doma to tak vždycky platilo.“ 

Nové album s názvem Holčovice vydal bluesový písničkář Bužma ze Slezska. Bužma, někdejší člen akustického dua Retro blues, byl se svým sólovým projektem v červnu 2016 hostem našeho pořadu Jak se vám líbí. Jak ale sám píše na svém webu, krátce poté, v srpnu 2016 se mu v jedné krátké chvíli změnil život. Cituji: „Projevila se moje vrozená skrytá oční vada a já následně po mnoha chirurgických zákrocích přišel o zdravé oči a ocitl se ve stavu praktické slepoty. Přijal jsem tuto životní výzvu, opustil pracovní pozici bankovního ředitele a ještě více přilnul ke svým kytarám.“ Bužma, vlastním jménem Lubomír Khýr, vedle kytar hraje také na banjo a foukací harmoniku a zaměřuje se na akustické blues s českými texty, případně ve slezském nářečí. Vedle už zmíněného dua Retro Blues vystupoval v minulosti také s polským bluesmanem Markem Wojtowiczem nebo s Peou Streichlem. Své nové album Holčovice Bužma věnoval boji se závislostmi a napsal je k poctě ctihodného Matta Talbota, patrona lidí závislých na alkoholu.

Na osmi CD vyšel soubor dosud nevydaných nahrávek písničkáře, kytaristy a milovníka poezie Karla Vepřeka. Celý komplet je rozdělený do dvou samostatných boxů po čtyřech discích a celkem obsahuje nahrávky z let 1986–2010. Vepřek se na nich představuje v několika uměleckých polohách – jako sólový písničkář s kytarou nebo heligonkou, v příležitostných sestavách a také jako kapelník dvou skupin – Chudák paní Popelková a Lyrika Putyka. Najdeme zde jak koncertní nahrávky, tak demosnímky natočené doma nebo nezveřejněné nahrávky z Českého rozhlasu.

Honza Řepka, někdejší člen folkového dua Nestíháme, je výrazný písničkář se spoustou nápadů. Nejen že skládá vlastní písně a překládá například švýcarské kolegy, ale dobu pandemie využil k tomu, že už více než rok týden co týden vysílá streamované koncerty na nejrůznější témata. Vybírá písně o květinách, o lyžích, o hmyzu… prostě ovšem, na co si vzpomenete, a nabízí je ve svém podání svým fanouškům. A jako správný písničkář se Honza Řepka věnuje také aktuálním tématům. Ke koronavirové krizi napsal už loni na jaře píseň Vodkud jen se vzal ten vir. Píseň Nový jižní tah pro změnu vznikla jako ekologický protestsong na podporu sdružení Alternativa D3.

Pavel Rada, ředitel Rádia Folk, píše: „V dubnu je samozřejmě brzy mluvit o desce roku, ale od vydání alba Kotlina od Epydemye mě žádná deska tolik nevzala. Tohle není album Kuby Horáka. Tohle je Kuba Horák takový, jakého ho znám.“ Řeč je o desce Kluk z Husovky, prvním sólovém albu Kuby Horáka, někdejšího člena skupiny Zhasni a také držitele ceny Proglasu Za krásu slova. Jeho novinka obsahuje 11 osobně laděných písní. Rodák ze severočeského Nového Boru album natočil ve spolupráci s producentem Petrem Zatloukalem, který nahrál kytary, baskytaru a ukulele, a s bubeníkem Petrem Kamišem. Album je téměř výhradně Kubovo autorské, a to jak po stránce hudby, tak textů. Pouze na několika písních se podílel Horákův bývalý kolega z kapely Zhasni Michal Vaněk. I když bylo v minulosti jméno Kuby Horáka spojeno především právě se skupinou Zhasni, jako textař spolupracoval také s kapelou Docuku, se Slávkem Janouškem, se skupinami Načas, Horký kafe, Žamboši, Swayambu nebo s Lucií Redlovou. Kuba je také výrazným členem volného uskupení textařů a písničkářů, které si říká Textová dílna Slávka Janouška.

Jiří Dědeček vydal po osmi letech nové album a po jedenácti letech nové album s novým repertoárem. Jmenuje se Nebudu bydlet v Québecu a obsahuje, jak jsme u Dědečka zvyklí, syrové a přímočaré písně mimo jiné o nešvarech politiků, o udavačství i o problémech v církvi. Své vlastně texty písničkář proložil dvěma zhudebněnými básněmi Františka Gellnera nebo překlady šansonů Georgese Brassense. Jiří Dědeček se tentokrát obešel bez doprovodné kapely, vystačil si pouze s kytarou nebo ukulele.

Pod přezdívkou Zapomělsem se skrývá písničkář Aleš Macenauer, který před pár týdny vydal u vydavatelství Indies MG své nové album Měsíc ve váze. Vydavatel píše: „Zapomělsem je stesk jesenických sudet. Písničkářství kombinující folkové kořeny a výrazné poetické texty s experimentálními přístupy. Pod bouří akustických kytar proudí zamlžená elektronika, nad kterou se vznáší Macenauerův zastřený hlas se svou typickou obrazy vyvolávající poetikou. Na jedné straně jsou nové písně velmi intimní zpovědí, patrnou i přes texty často vycházející z forem proudu nevědomí. Na druhé straně jsou zde latentně přítomné motivy překračující každodenní realitu.“