Karel Vepřek: Blázen jsem ve své vsi (recenze CD)

Už první setkání s poezií Bohuslava Reynka – kdysi dávno v hospodě, v podání harmonikáře Jima Čerta – na něj mocně zapůsobilo. Na začátku 90. let pak písničkář Karel Vepřek seděl nad strojopisnými kopiemi Reynkových duchovně laděných veršů a jejich poetika jej okamžitě inspirovala k prozpěvování. Několik zhudebněných básní zařadil v období 1997–2010 na svá alba Nebe dokořán, Artinodhás, Želví sny a Najdem den. Nyní se k nim vrátil, přidal některé další a sestavil z nich novou kolekci Blázen jsem ve své vsi.

Nové Vepřekovo album však není kompilací dříve vydaného materiálu. Vše je nejenom znovu natočeno, ale především nově zaranžováno. Vepřek tvrdí, že Reynkovy básně jsou pro něj především „pocity, popis přírodních úkazů a reakcí na ně“ a také „hudba ve verších“. Že sám umí poezii zhudebňovat citlivě a že jeho hra na kytaru je sice úsporná, ale rozhodně ne nezajímavá, Karel Vepřek dokázal už na svých minulých albech. Už na nich však spolupracoval s dalšími hudebníky a tentokrát je výsledek ze všech jeho nahrávek nejzajímavější. Hlavní aranžérkou a producentkou alba je Dorota Barová, zpěvačka a cellistka známá z jazzové skupiny Vertigo nebo z violoncellového dua Tara Fuki. Výraznou oporou jí byl její nejen hudební partner Marcel Bárta (klarinety, saxofony), dále Jakub Vejnar (kytara a baskytara) a v neposlední řadě také Miroslav Chyška, který se na albu podílel jako zvukový režisér.

Právě volba spolupracovníků posunula celek místy až k jazzu (Blázen), ale důraz na sdělení zůstává. Zvolené nástroje v kombinaci s písničkářovým civilním projevem dodávají veršům na naléhavosti – viz saxofon v modlitbě Pokoj nebo violoncello, které předznamenává vánočně laděnou báseň Mana. Zatímco dechové nástroje na albu zpravidla vedou dialog s hlasem, violoncello se krásně doplňuje s kytarami (Večernice). Především však zvolené aranže dokážou i ve zdánlivě klidné písni vyvolat napětí (Sirka v louži).

Tvorba Bohuslava Reynka láká ke zpracování i více než 45 let po básníkově smrti. Po roce 2000 vznikla alba jeho básní v podání folkové skupiny HUKL (Reynkarnace) a nadžánrového uskupení Transitus Irregularis (Pod prahem svítá), s pokorou se k Reynkovi přiblížili Vladimír Václavek, Iva Bittová, Ondřej Škoch nebo rocková skupina Safenat Paneach. Vepřekovy verze patří k nejcitlivějším a nejpoučenějším. Nejen proto, že doprovodné melodické nástroje dokážou podtrhnout sílu a naléhavost básníkových modliteb, stesků a melancholických radostí, ale možná i proto, Karel Vepřek se nedávno rozhodl pro podobný způsob života, jaký vedl Bohuslav Reynek na statku v Petrkově. Přímo z Petrkova si přivezl několik koček, chová ovce a má blízko k přírodě – tak jako Reynkův blázen ve své vsi.

Vydavatel: Galén
Rok vydání: 2018
Žánr: meditativní folk
Celkový čas: 45:40

(Článek vznikl pro Katolický týdeník)