Slyšte, lidé! – Novinky českých a slovenských písničkářek

Slyšte, lidé! – Novinky českých a slovenských písničkářek

Pořad v souvislostech


Novinky českých a slovenských písničkářek
Budeme vysílat

Vybíráme z programu Folkových prázdnin 2019
Vybíráme z programu Folkových prázdnin 2019
Marian Friedl, beskydský chameleon
Vysílali jsme


Zaměřeno na basu

Zaměřeno na basu

Hudební výlet do Austrálie
Audioarchiv
17. června 2019 Folk, Aktuality, Alternativní hudba Autor: Milan Tesař

V aktuálním vydání pořadu Slyšte, lidé! se věnujeme novinkám českých a slovenských písničkářek. Uslyšíte například Zuzanu Homolovou, Báru Zmekovou, Patricii Fuxovou se skupinou Vesna, Dorotu Barovou, Simu Martausovou, Janu Rychterovou, Miriam Kaiser, Stinku nebo Sisu Fehér. Premiéru jsme vysílali 15. června 2019, nyní si pořad můžete pustit z archivu.

Zuzana Homolová, která v roce 2018 oslavila 70. narozeniny, je známá hlavně jako interpretka lidových balad. Ty si navíc většinou ani sama nearanžuje – v minulosti spolupracovala s Vladimírem Mertou, Janem Hrubým, Jiřím Stivínem, Vlastou Redlem, Danielem Salontayem a nejnověji s aranžérem a hudebníkem Milošem Železňákem. Nejnovější album Zuzany Homolové a její kapely, Trojky, se jmenuje Keď vojačik narukoval a obsahuje lidové vojenské písně. V rozhovoru pro časopis UNI Homolová řekla: „Všechna moje dosavadní alba obsahovala příběhy týkající se válek. Zpočátku mi i přišlo líto, že některé balady o válce jsem už vydala na jiných titulech. Ale našla jsem tolik zdrojů, že jsme se nakonec některých písní museli vzdát.“ Skladby na nové album vybírala téměř rok, Mezitím je Miloš Železňák aranžoval a jako třetí z kapely k už připravenému materiálu přišel houslista Samo Smetana.

Na dva spoluhráče-muže se na svém prvním sólovém albu spoléhá také zpěvačka, violoncellistka a autorka Dorota Barová, která za titul Iluzja získala cenu Anděl v jazzové kategorii. Dorotu známe z několika různých kapel a uskupení – z dua Tara Fuki, z jazzového Vertiga, z projektu Kuzmich Orchestra nebo z nadžánrového tria Tellemarkk, ve kterém jde o hledání zajímavého zvuku. Album Iluzja oproti tomu stojí na písních, a i proto do tohoto pořadu patří. Zmíněnými dvěma spoluhráči jsou kytarista Miroslav Chyška a basista Jakub Vejnar.

Tanec strún je název aktuálního alba houslistky, skladatelky a zpěvačky Miriam Kaiser a jejího tria. Je to souvislý příběh, který propojují motivy v textech i nálada a aranžmá jednotlivých skladeb a v neposlední řadě hlas Miriam Kaiser. Zvukově je celek zpracován tak, aby hlas – při vědomí, že texty jsou velmi důležité – byl dalším důležitým melodickým nástrojem vedle houslí, violoncella, případně violy. Třebaže je pro album důležitý zvuk a práce s ním, důležitější jsou melodie plynoucí jako řeka a také ticho skryté mezi tóny. 

Žena-autorka, Mija Peterková, stojí také v čele skupiny Lee Banda. Ta má za sebou účast v semifinále Porty v Řevnicích a od prvního alba Záhir, které vyšlo před pěti lety, posunula svůj styl. Zatímco na prvním albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince O písni převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.

Adéla Václavová je mladá písničkářka z Brna. K folku se dostala přes své nadšení ke country hudbě, ale hrála i jazz, swing nebo folkrock. Vyzkoušela hraní v několika dvojicích i s rodinnou kapelou a na začátku roku 2018 vystoupila sólově v našem studiu. O rok později vydala v duu s Petrem Kurečkou album Ve správných kolejích. Ve skutečnosti ale nejde o duo v pravém slova smyslu, ale spíše o příslib budoucí spolupráce. Zatím totiž oba protagonisté vybírali zčásti ze svých vlastních písní a například Adéla se ve svých skladbách prakticky doprovázela sama, zčásti pak album obsahuje Adéliny skladby s Petrovými texty. Momentálně tvoří Adéla s Petrem základ čtyřčlenné kapely a způsob tvorby bude tedy v budoucnu velmi pravděpodobně jiný.

Bára Zmeková si na své druhé album Lunaves pozvala úctyhodný seznam hostů. Na otázku, podle čeho se rozhoduje, který nástroj bude které písni slušet, odpovídá: „Jsou nástroje, které mě lákají svým zvukem, a jsou také lidi, které obdivuju a kteří mě lákají svou hrou. A písničky jsou jakýmsi průnikem, v němž se to potkává všechno dohromady. Když už si člověk plní sen tím, že točí album, tak už by byla škoda to neudělat se všemi malými sny navrch. Nikde není záruka, že to bude fungovat, ale intuice je v tomto směru poměrně spolehlivá. Pro mě to fungovalo tak, že když se něco nepotkalo, vedlo to k tomu, že se to potkalo o to lépe někde jinde.“ Bára Zmeková na scénu vstoupila v roce 2013, kdy zvítězila v soutěži 1MAN2PLAY, díky níž si pak zahrála i na Colours of Ostrava.

Podobně se i slovenská zpívající autorka Sima Martausová dostala do povědomí díky soutěži. V tomto případě šlo o soutěž Gospel Talent, ale Sima si velmi brzy získala i publikum mimo křesťanské prostředí. Nedávno vydala své už páté album s názvem Len tak sa stíšim, na kterém ji doprovázejí mimo jiné Martin Zajko na kytary, Igor Sabo na bicí a perkuse, Martin Gašpar na basu, Martin Wittgruber na klavír a akordeon, Júlia Veselá na violoncello nebo Daniel Špiner na klavír.

Stinka je hudební alter ego spisovatelky Hany Lundiakové. Dříve se doprovázela na akordeon, ale ze zdravotních důvodů musela na svém třetím albu tento nástroj odložit. Výsledkem není žádný obrat v tvorbě o sto osmdesát stupňů, ale hudebně pestrá nahrávka, ve které je stále slyšet Hančin charakteristický hlas a dikce, ale ve které hru kláves a měchů vystřídaly jiné klávesy, kytary a především větší podíl elektroniky. Zpěvačka tomu svůj projev nepřizpůsobuje nijak násilně, spíše přirozeně přechází z naléhavého zpěvu do skandování nebo parlanda. Sama hraje na kytaru, akustické piano, elektrické klávesy nebo indické harmonium, základ doprovodné kapely pak tvoří kytarista Martin Doležal a basista Ondřej Červený s výraznou pomocí bubeníka Miloše Dvořáčka a dalších hostů. I když Lundiaková – už volbou pseudonymu – odděluje svou hudební a spisovatelskou dráhu, její písňové texty lze vnímat jako spojitou nádobu s jejím literárním psaním.

Slovenská písničkářka Mirka Miškechová se do obecného povědomí dostala díky spolupráci s Xindlem X, který ji přizval do své písně Cudzinka v tvojej zemi. To se psal rok 2014. Jenže už o dva roky dříve Mirka vyhrála Autorskou Portu a v dalším roce skončila na druhém místě v soutěži písničkářů na festivalu Folková růže v Jindřichově Hradci. V roce 2013 vystoupila také živě v našem pořadu Jak se vám líbí. Své první album s názvem Schozofrenik – optimista natočila v roce 2014 a nyní máme před sebou její novinku se zvláštním názvem My Name Is Mirka, Not Miška. Ten souvisí s Mirčiným facebookovým profilem – mladá písničkářka totiž na této sociální síti vystupuje pod přezdívkou Miška Ová. Své nové album Mirka Miškechová nahrála ve spolupráci s producentem Arminem Effenbergerem a s pianistou Hynkem Obstem. Jako hosté pak na albu účinkují kytarista Vojtěch Jindra, trumpetista Miroslav Hloucal a saxofonista Radek Kašpar.

Zpěvačka a autorka písní – vlastně tedy písničkářka – stojí také v čele skupiny Vesna, která byla nominována na Anděla v kategorii Objev roku. Skupinu dále tvoří houslistka Bára Šůstková, flétnistka Andrea Šulcová, na klavír hraje Olesya Ochepovskaya a na bicí Markéta Vedralová. Ve studiu je doprovodila kapela, ve které hrají mimo jiné Grégoire Brun a Matěj Černý na kontrabas, Oliver Lipenský na bicí, Vladimír Mikláš na cimbál, Jan Pospíšil na klarinet a Tanita Yankova na klavír. Mezi hosty v jednotlivých písních jsou violoncellistka Terezia Kovalová nebo zpěváci Vojta Dyk, František Černý a Zuzana Smatanová. Skupinu Vesna založila Patricie Fuxová v roce 2017. Od té doby si kapela zahrála jako předskokan na turné skupiny Jelen a vystoupila také živě u nás v rádiu. Na album Pátá bohyně skupina Vesna zařadila 12 písní s tematikou přírody, slovanských mýtů a ženství. Skladby vycházejí z lidové hudby, kterou Vesna propojuje s elektronikou, popem a prvky vážné hudby.

Jako předposlední se nám představí Jana Rychterová. Vystudovala učitelství pro první stupeň základní školy a několik let vyučovala v Nové Pace. Právě díky práci ve škole se rozhodla věnovat se dětem i jinak, a začala tedy vystupovat s programy jako Hrátky s češtinou nebo Hrátky s dopravní výchovou. Z těchto programů také sestavila v roce 2000 své první hudební album. V současné době se věnuje jak písním pro děti – v roce 2013 vydala například album Zpívací písničky –, tak vážnější tvorbě pro dospělé. Na nejnovějším albu Dneska ještě můžem najdeme témata, jako jsou domácí násilí a hledání životního klidu, ale také schůzka u kávy nebo radost z toho, že svět stále trvá. Jana Rychterová zpívá o tanci i o vráskách a vedle čistě autorských písní na své nové album zařadila i úpravu slavného Hallelujah od Leonarda Cohena. Janu Rychterovou, která se sama doprovází na kytaru, ve studiu podpořili Radim Linhart u klavíru, Eva Šašinková za kontrabasem a Michal Žára, který střídá housle, violu a také baskytaru a bicí.

Poslední zpívající a píšící ženou, kterou budeme v pořadu poslouchat, je slovenská zpěvačka a písničkářka Sisa Fehér. Malba na obalu jejího aktuálního alba s jezerem, vzrostlým stromem, dvěma bílými jeleny a kroužícím ptákem leccos naznačuje, ale neprozrazuje vše. Album Bardo je skutečně celé o přírodě, slova písní jako by vycházela z téměř sto let staré poezie, ale není všechno jen idyla s průzračnou vodou. Minimálně naléhavá píseň Neberte lesy je dokladem toho, že Sisa Fehér natočila angažované album, na kterém přírodu nevnímá jako místo odpočinku, ale jako něco, co nutně potřebujeme a co je třeba chránit. Ještě dodám, že hlavním hudebním partnerem je zpěvačce na albu Vladko Mikláš, kytarista a spoluautor písní.