Skupina Nonsen a „zodpovědná“ improvizace

Výrazným rysem hudby kapely Nonsen je takzvaná „řízená“ nebo „zodpovědná“ improvizace. Skupina se nepohybuje ani v přesně stanoveném improvizačním systému známém například z jazzu, ani v úplně volné improvizaci. Konkrétní tóny a průběh jednotlivých pasáží vznikají pokaždé trochu jinak, zároveň ale vycházejí z předchozího zkoušení a autorského záměru. Hudebníci během hraní reagují na to, co se odehrává kolem nich, a právě tento prostor mezi připravenou strukturou a okamžitou reakcí patří k charakteristickým rysům kapely.

Debutové album, které vyšlo v listopadu 2025, představuje současnou podobu kapely, která se během své dlouhé existence postupně proměňovala. Některé skladby vznikly už dříve, jiné byly aranžovány s ohledem na současné obsazení a možnosti jednotlivých hráčů. Živá verze je proto podle hudebníků přirozeně jiná než album – nemůže využít všechny nástroje a hosty, ale přináší zase větší živelnost. Mimochodem závěrečná skladba pořadu, nazvaná V hlubokých údolích, není na aktuálním albu. Složil ji kytarista Marek Stibal a kapela naznačuje, že by se mohla objevit na některé z budoucích nahrávek. 

Skladby skupiny Nonsen mají často delší stopáž a pracují s výraznou atmosférou. V písni Lány se opakuje motiv pšenice, žita a kukuřice a hudba se postupně vztahuje k podzimní krajině a jejímu zklidnění. Poslední brod pracuje s obrazem vody a překonávání proudu, který člověka strhává zpět nebo stranou. Kapela přitom zdůrazňuje, že jednotlivé skladby nejsou založeny na jednom jednotném principu – jejich vzájemná podobnost se může objevit v určitých momentech, ale celek je stylově různorodější. I proto se v jejich hudbě mohou vedle sebe objevovat velmi odlišné zvukové a aranžérské postupy.