Jan Řepka: Čistý byl svět (recenze)

Jan Řepka: Čistý byl svět (recenze)
25. února 2011 Folk, Recenze Autor: Milan Tesař

Písničkář Jan Řepka působil řadu let v duu Nestíháme. V roce 2010 vydal své debutové sólové album Čistý byl svět, z kterého na Proglasu hrajeme mimo jiné píseň Po čem toužíš ty?, kterou mimochodem měli (v jiné verzi) v repertoáru i Nestíháme. Přečtěte si naši recenzi a napište, co si o albu, případně dalších aktivitách Honzy Řepky myslíte vy.

CD Jan Řepka: Čistý byl světPřemýšlím, kam by to Honza Řepka asi dotáhl, kdyby žil a začal tvořit na přelomu 60. a 70. let. Jak by se jeho tvorba vyvíjela po boku Mertů, Hutků, Třešňáků? Co by jeho organizační talent udělal s Šafránem? A jezdil by v té době také na šňůry na kole? Všechny tyto otázky jsou samozřejmě nesmyslné, protože kdyby Honza od mládí nenasával hudbu svých starších kolegů a neinspiroval se jejich písněmi (čímž nemyslím přímou nápodobu, ale přiučení se řemeslu), byla by jeho tvorba úplně jiná. A třeba by svůj talent vložil do úplně jiného druhu umění… Ale to už opět pouze spekulujeme.

V každém případě je mi Honza Řepka se všemi svými aktivitami sympatický: jako neúnavný pořadatel koncertů, jako člověk, který pro českou scénu objevuje zajímavé tváře ze světa (např. kanadské duo The Wind Wistles), jako člověk, který si jde tvrdošíjně za svými cíli. Blízký je mi jeho alternativní styl života (na koncerty bez auta, dlouhá léta bez mobilu) a smekám před pečlivostí, s jakou rozesílá do médií tiskové zprávy. A konečně příjemné je i to, že v době, kdy „klasičtí“ písničkáři dávno nejsou svědomím národa, se Řepka neobklopuje kapelou, nerapuje, nepoužívá elektronické mašinky. Doprovází se pouze na akustickou kytaru a harmoniku jako Dylan před rokem 1965 nebo Merta na svém slavném záznamu z Malostranské besedy.

Na folkovou scénu vstoupil a první festivalové úspěchy Jan Řepka vybojoval ve folkovém duu Nestíháme s Petrem Ovsenákem. Momentálně duo nefunguje a Honza vystupuje jako sólový písničkář. Své první samostatné album Čistý byl svět složil sám, avšak protože jde z velké části o písně milostné, potřeboval do některých z nich ženský hlas. Ten našel v mladičké zpěvačce Josefce Žampové, se kterou čas od času také koncertuje.

Řepkův svět zachycený na albu úplně čistý není. Hned úvodní stejnojmenná skladbička pojednává o hříchu, v písni Jsem žena se zpívá o vině a v Málo je času o tom, „co jednoho bolí“. Řepkův svět je nepřejícný (Houpací křeslo) a člověk aby se bál, co ho v něm čeká (P. S.). A přes to všechno je to album útěšné, ve kterém všechny problémy spějí k jasné volbě, která je ovšem na nás: „A teď mi pověz po čem toužíš ty / po bitevním poli, nebo po útočišti?“ Vedle sledování této linie se můžeme napříč písněmi vydat ještě po jiné stopě, která také začíná u hříchu coby začátku pozemského putování prvních lidí. Písně na albu pojednávají o vztahu muže a ženy v nejrůznějších podobách: od ztrát a hledání (Ten vítr nechytíš) přes zklamání a samotu (Dnes jsem sám) až po velmi intimní nacházení jednoho v druhém (Zahřej mě). Ústředním motivem alba, zhuštěným příběhem o ženě a jejích vztazích (k matce, k muži, k Bohu) je pak píseň Neopustíš mě ty – Neopustím tě já. To vše vytváří mozaiku příběhů a obrazů, díky nimž album v žádném případě nenudí, a to ani přes úsporné aranže.

Po formální stránce jsem s Honzovými texty spokojený o malinko méně. Své originální myšlenky bohužel občas vkládá do kostrbatých vět (Ten vítr nechytíš, Neopustíš mě ty…). Největší problém pak nastává, když písničkář své nápady oblékne do nevýrazné melodie, která je nejen nepodtrhne, ale přímo utlumí. To je případ písní Houpací křeslo, Dnes jsem sám nebo Ten vítr nechytíš, která právě kvůli absenci silné melodické linky není odpovědí na Donovana, Dylana ani Mertu.

Řepkovo debutové album je čistě a vkusně zaranžované, příjemně nazpívané (Josefka) i odvyprávěné (některé Janovy pasáže), plné slibných pokusů o zhudebněnou poezii. Jenže kde chybí silná melodie, píseň jen na textu stojí vratce. A kde se zajímavá slova nechtějí srovnat do veršů a vět, text neburcuje ani nezůstává v hlavě. Několik málo opravdu výborných písní (v čele s Po čem toužíš ty?) to bohužel nezachrání. V tomto ohledu má Řepkova deska k dokonalosti ještě kousek cesty, i když se poslouchá příjemně a obsahuje řadu velmi silných momentů. 

Rok vydání: 2010
Vydáno vlastním nákladem
Žánr: folk
Celkový čas: 39:14

Někdo to rád elektronické 4

floex_john-doePusťte si z archivu 4. díl cyklu Někdo to rád elektronické.

Regiony

Regiony

Perkuse a hlasy v Náměšti

11kytaraSoučástí Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou bude koncert Perkuse a hlasy.

Ida Kelarová a Čhavorenge

čhavorenge_hejRomaleRozhovor s Idou Kelarovou o dětském romském sboru Čhavorenge uvedeme v srpnu.

Témata Jak se vám líbí

boskovice_hradPodívejte se, co pro vás chystáme v pořadu Jak se vám líbí.

Partneři

Časopis Harmonie - klasická hudba, jazz a world music