Slyšte, lidé! – Hudební knihovnička 2018/2

Pátým dílem končí úctyhodný projekt, sebrané spisy hudebního publicisty Jiřího Černého. První díl vyšel v roce 2014 a obsahoval články a další texty z let 1956–69. Dílem pátým jsme se dostali k materiálům z let 1995–99. Nestor české hudební publicistiky Černý tehdy psal do časopisu Folk & country, do Mladé fronty Dnes a v menší míře například do Lidových a Literárních novin nebo do časopisu Rock & pop, jehož byl na počátku 90. let prvním šéfredaktorem. Rozptyl témat, pokud jde o žánry, je samozřejmě úctyhodný – od Spirituál kvintetu a Boba Dylana přes muzikály Evita a Krysař až po Lou Reeda nebo Eltona Johna.

Průlety folkovou pamětí je název nové knihy Michala Juppa Konečného, dlouholetého dramaturga Porty, šéfredaktora časopisu Folk & country a pořadatele festivalů Zahrada, Folková růže nebo Svojšický slunovrat. „Michal Jupp Konečný byl téměř u všeho, co v minulém půlstoletí hýbalo naší folkovou a country muzikou,“ uvádí vydavatel knihy a pokračuje: „Stál u zrodu a fungování devatenácti rozhodujících ročníků festivalu Porta, téměř dvaceti svojšických Slunovratů i Letorostů, řady strážnických Zahrad, čtyřiadvaceti Folkových růží a mnoha dalších. V sedmdesátých letech vedl Malostranskou besedu v Praze, v letech osmdesátých vytvořil z klubu Na Petynce nepřehlédnutelnou nejen trampskou a folkovou scénu, po roce 1989 založil a vedl jednadvacet ročníků časopisu Folk & contry.“

Před vydáním je kniha brněnského dokumentaristy a muzikanta Jiřího Vondráka o skupině Synkopy 61, nazvaná stejně jako Vondrákův filmový dokument A bylo nám hej. Se Synkopami Vondráka pojilo nejen přátelství a vzájemná hudební náklonnost, ale ve své době pro kapelu přímo pracoval – byl jejím osvětlovačem a nosičem aparatury a se Synopami, jak vzpomíná, sjezdil celou republiku. Na svém webu uvádí: „Pak se naše osudy rozvedly různými směry. Ten synkopácký směr vedl – byť s klikatými odchylkami a dílčími rozchody – k nejdelší existenci bigbítové kapely u nás.“

Pod další knihou je podepsaný písničkář, spisovatel a výtvarník Vlastimil Třešňák. Svazek o asi 150 stranách dostal název eNTé. Co to znamená? Citujme vydavatele: „Zkratkou NT, tedy neurotypik, označují někteří lékaři osoby, v jejichž chování se nevyskytují autistické symptomy. Mnohem známější je však užití zkratky N. T. v žurnalistice, kdy ji vydavatelé novin používali jako označení pro neověřené informace. Termín pocházel z latinského non testatur, tedy neověřeno. Fonetická podoba zkratky N. T. připomíná německé slovo die Ente, česky kachna.“ Ale o to v Třešňákově knize s podtitulem 25 obrazů ze zákulisí nejde. Knížka nabízí pětadvacet pohledů do zákulisí populární hudby dvacátého století. Poodhaluje i mnohé z umně zašifrovaných poselství Třešňákových obrazů, které divák na první pohled nemusí poznat. Jde tedy na jedné straně o galerii Třešňákových výtvarných děl a na straně druhé o glosy týkající se hudby, filmů nebo společnosti.

U příležitosti 70. narozenin kytaristy Luboše Andršta chystá vydavatelství Galén knihu Ještě hraju vestoje. Autorem rozhovoru s Andrštem je Ondřej Bezr, který podobně v minulosti zpovídal například Vladimíra Mišíka nebo Vlastimila Třešňáka.

O knize Jiřího Suchého Klaun si povídá s Bohem jsme hovořili už v jedné z minulých Hudebních knihovniček. Jiří Suchý píše: „Často jsem narážel na otázky, nad kterými jsem byl bezradný a dodnes neznám jejich řešení. Pokud nějaké existuje. A tady se mi zrodil pocit, že bych potřeboval nějakou pomoc. Nerad chodím ke kováříčkovi, jdu raději ke kováři.“ A proto si prý začal povídat přímo s Bohem. Obsah svých úvah prý konzultoval s nejrůznějšími lidmi – se svými přáteli i s olomouckým arcibiskupem. Přesto má potřebu zdůraznit: „Knížka je plná různých bludů a bloudků, různých omylů, o kterých nemám ani tušení.“ Knížka nedávno vyšla také jako audiokniha.

Slyšet neviděné/vidět neslyšené je název nové knihy Vladimíra Merty. Ten je nejen hudebníkem, ale také režisérem a vůbec filmařem a v knize pojednává o hudbě ve filmu. „Nejvýznamnější přínos této odborné publikace je v syntéze obecně platných principů a popisu vlastních zkušeností s psaním a nahráváním filmové hudby rukodělně v domácím studiu. Text je prokládán praktickými návody a triky pro nahrávání, názorně ukazující zákulisí muzikantské kuchyně,“ uvádí vydavatel.

Radůza své nové písňové album Muž s bílým psem pojala jako komplet, který obsahuje cédéčko, zpěvník, knížku s povídkami a také audioknihu, kterou načetl František Segrado. Radůza svou novinku věnovala jednak svým rodičům, kteří ji vedli k trampingu, a dále všem autorům trampských písní a indiánských příběhů.