Radůza: Ocelový město (recenze CD)
Nové album Ocelový město pojala písničkářka Radůza jako koncertní nahrávku se svou novou skupinou. Až na jednu výjimku, píseň Do mandorly, na ně však zařadila nové písně. Přečtěte si naši recenzi a případně reagujte v diskusi pod článkem.
Minulým CD Miluju vás si písničkářka Radůza nasadila laťku hodně vysoko. Hudebně bylo sice přímočaré a trochu předvídatelné, ale po textové stránce patří k vrcholům českého porevolučního folku. A jelikož má Radůza hlas rozeznatelný na první poslech a při textování používá podobné formální postupy jako dříve, hrozilo, že se na novince bude opakovat. Nestalo se tak ze tří důvodů: její nové album je totiž zároveň pokračováním, návratem i premiérou.
Radůza momentálně vystupuje s kapelou sestavenou ze zkušených profesionálních muzikantů (Jan Cidlinský na basu a housle, David Landštof na bicí a Josef Štěpánek na kytary) a tato skupina se zde poprvé oficiálně představuje. Sama písničkářka vedle oblíbeného akordeonu, kytary nebo klavíru hraje poprvé také na neobvykle laděné mollové dudy, což je další premiéra. A poprvé její vášeň pro jazyky došla tak daleko, že vedle jednotlivých veršů v ruštině nebo romštině album obsahuje nejen píseň v exotickém jazyce afrického Malawi, ale také jednu skladbu ve zcela vymyšlené řeči.
Nové CD je zároveň návratem ke dvěma Radůziným starším deskám. Podobně jako v případě nahrávky Vše je jedním z roku 2006 se jedná o koncertní album. Především však jde o cestu zpět k delším, kompozičně a aranžérsky košatým skladbám, jaké autorka nabízela už na albu V salonu barokních dam z roku 2007.
Z tohoto většího zacílení na hudební složku (včetně spolupráce s výbornými muzikanty) by se mohlo zdát, že texty ustupují do pozadí. Není tomu tak. I tentokrát se Radůza odhaluje jako autorka s úžasnou slovní zásobou (úběžnice, podžebří, systoly), i nyní tvoří originální rýmy. Ale především se – podobně jako na minulém albu – vyzpívává ze svých obav. Boha oslovuje možná častěji než dřív a právě v této duchovní rovině je novinka pokračováním předchozí nahrávky, na které nás autorka nechala nahlédnout do svých nejistot a příčin svých stenů. I na novince, jejíž název má odkazovat k šedivé realitě Kladna, Radůza prosí i děkuje a většina jejích zpívaných modliteb se točí kolem strachu a úzkostí. A i když v písni O polednách tvrdí: „Už se tě, strachu, nelekám,“ náladu alba mnohem víc vystihují slova Žalmu 22, který písničkářka na novinku také zařadila: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil, / vzdálil ses od spasení mého a od slov naříkání mého.“
I když Radůza své písně oblékla do pestrých kabátků (a kapela hraje opravdu výtečně), stále se v nich odhaluje na dřeň. Při veškeré aranžérské barevnosti tím pádem Ocelový město působí trochu stísněně. Je to však stísněnost tak krásná, až z ní mrazí. A navíc albem nakonec přece jen prosvítá naděje. „Ještě neumírám, ještě budu pro Tě žít,“ zpívá se v písni Květy protěží. I kvůli těmto momentům stojí nová Radůza za opakovaný poslech, i když jako posluchač dávám dál přednost sevřenému a méně pestrému albu Miluju vás.
Vydavatel: Radůza Records
Rok vydání: 2012
Žánr: folk
Celkový čas: 73:42
(Článek vznikl pro Katolický týdeník)