Slyšte, lidé! – Hudební knihovnička 2017
Přesně měsíc před Vánoci vysíláme premiéru pořadu Hudební knihovnička 2017, ve kterém si představíme některé zajímavé knihy o hudbě. Budeme listovat například čtvrtým dílem sebraných spisů hudebního publicisty Jiřího Černého, knižním rozhovorem s Davidem Kollerem nebo velkou knihou o Vladimíru Mišíkovi. Hovořit budeme také o sbírce snů Martina Kyšperského nebo o knize, ve které se Neil Young vyznává ze své lásky k automobilům. Premiéra v sobotu 25. listopadu 2017 v 19.15, kdykoli později si pořad můžete pustit z archivu.
Nejprve sáhneme po útlé brožované knize Jablkoň po čtyřicítce. Ke kulatému výročí ji připravila skupina Jablkoň ve spolupráci s nakladatelstvím Galén a s publicistou Leošem Kofroněm, který vede velmi zajímavý rozhovor se zakladatelem a kapelníkem Jablkoně Michalem Němcem. Vedle rozhovoru kniha obsahuje spoustu fotografií a také zpěvník.
Útlá je také kniha s trochu provokativním názvem Who The Fuck Is David Koller? a s podtitulem Rozhovor s rockovou legendou. Autor knihy Milan Ohnisko představuje ve svém úvodu Davida Kollera nejen jako superstar, ale například jako trojnásobného otce, čtyřnásobného bratra, donátora, rebela nebo pilota vrtulníku. A také aktivního občana této země. Přibližně polovinu knihy tvoří Ohniskův rozhovor s Kollerem, ve druhé polovině pak na otázku Kdo je David Koller? odpovídá řada osobností. Například jako „charismatického hudebníka s hlasem od Boha a podivným frázováním“ jej vidí ředitel divadla v Lounech a vydavatel Vladimír Lábus Drápal. „Píše hezký, neblbý písničky. Rád poslouchám jeho zpívání,“ tvrdí muzikant a skladatel Mikoláš Chadima. Josef Chuchma z Lidových novin vnímá Davida Kollera jako „pěknou kulturně-energetickou vzpomínku na mládí, na roky největší síly.“ „Já kdys ho poznal v chmelném tygřím šenku, jedenatřicet roků tomu dnes,“ odpovídá slovy své nové písně Kollerův kolega ze skupiny Lucie Robert Kodym. A herec Jiří Lábus říká: „Davida Kollera mám už navždy spojeného s filmem Amerika, na který velice rád vzpomínám a do něhož Lucie napsala báječnou muziku s písničkou, která se stala hitem.“
Vzpomínky na život a auta je podtitul obsáhlé knihy o kanadském rockovém písničkáři Neilu Youngovi. Publikace má název Special Deluxe a jedná se o autobiografii. Do češtiny ji přeložil Rani Tolimat. Young je hudebník, který se od 60. let pohybuje jako ryba ve vodě v rocku i folku a zároveň opravdu velký milovník automobilů. Malá ukázka z knihy: „Probíral jsem se tou svou sbírkou veteránů a do oka mi padl starý známý Lincoln Continental z devětapadesátého. Byla to nejdrsnější kára ze všech a mně bylo jasné, že bude v nové podobě dokonalá. Dospěl jsem k názoru, že takováhle americká klasika vzbudí po přestavění na elektřinu největší pozornost a zájem. Kdysi si brala šestadvacet litrů na sto kilometrů. Nikdo by neřekl, že elektromobil může být takhle veliký. A takhle starý.“
Nakladatelství Galén od roku 2014 vydává sebrané spisy novináře a hudebního kritika Jiřího Černého. Letos vyšel už čtvrtý objemný svazek této řady nazvané Jiří Černý… na bílém, tentokrát s podtitulem Hudební publicistika 1990–94. Zahrnuje tedy mimo jiné období, v němž byl Černý šéfredaktorem časopisu Rock & Pop. V roce 1994 si Jiří Černý k diktafonu přizval prezidenta republiky Václava Havla a ptal se jej na jeho názory na některé konkrétní skladby – od Mozarta přes Ivu Bittovou až třeba po Toma Waitse. Jednou ze skladeb, které Černý Havlovi pustil, byla Balada o smutnom Jánovi od skupiny Prúdy z roku 1968, spojovaná s tématem Jana Palacha. Prezident Havel říká: „Je to zřejmě nějaký slovenský písničkář. Zdá se mi to docela dobré. V něčem je to paralelní nebo dost příbuzné našim písničkářům, ale u slovenských vždycky nalézám cosi zvláštního, co vychází z nějaké trochu jiné hudební tradice, která jako by byla, řekl bych, možná blíž Maďarsku než Čechám. Tohle se mně líbilo, přišlo mi to takové vážné, opravdové, i trochu spirituální.“
Vladimír Kouřil je především jazzový publicista, někdejší tajemník Jazzové sekce, odsouzený na 10 měsíců nepodmíněně. V roce 2012 obdržel ocenění účastníka odboje a odporu proti komunismu. Vedle hudební a jiné publicistiky se Vladimír Kouřil věnuje také psaní povídek. První povídková kniha, nazvaná Kámen a mouka, mu vyšla v roce 2017 u nakladatelství 65. pole. „Někdy vidím život jako suitu příběhů spolu zdánlivě nesouvisejících, časově k sobě nepřipoutaných, mnohdy se jejich čas prolíná, tu a tam se lze dopátrat k jediné podstatě, ke společnému kořeni,“ píše v úvodu knihy Kouřil. Malá ukázka z povídky Hadec: „puštěnému nedělnímu pocestnému na hlavní třídě z dálky a výšky zní z rádia medově se táhnoucí melodie a rytmus písně příhodného názvu Sunny Afternoon. Hlasy a kytary vlasatých londýnských mládenců, kteří se zapíší do encyklopedií pod heslem The Kinks, se v šumu vzdálené rozhlasové stanice zaseknou v podvědomí, stanou se náhodnému posluchači znělkou dne, která mu nejdříve v duši lahodí, později se mu zprotiví, leč ještě nějakou dobu se jí nezbaví.“
Dlouhou kraiéru Vladimíra Mišíka – od dětství přes všechny kapely Matadors, Blue Effect, Flamengo a ETC… i zákazy vystupování až po současnost – rozebírá knižní rozhovor s názvem Byl jsem dobrej. Jedná se vlastně už o třetí verzi dlouhého rozhovoru, který s Vladimírem Mišíkem v roce 1999 vedl publicista Ondřej Bezr. Rozšířená druhá verze vyšla v roce 2006. Třetí, ještě obsáhlejší vydání z roku 2017 je pochopitelně doplněno o témata z poslední doby, jako je například odmítnuté státní vyznamenání z rukou Miloše Zemana nebo informace o současném zpěvákově zdravotním stavu. Úplnou novinkou je pak nedávné zjištění, že má Mišík v Americe nevlastní sourozence a další příbuzné, o kterých až do svých 70 let nevěděl. Kromě toho nechává Ondřej Bezr v knize promlouvat i všechny tři Mišíkovy děti, jeho spoluhráče nebo ošetřujícího lékaře. Kniha obsahuje také spoustu fotografií a v neposlední řadě Mišíkovy písňové texty.
Jako poslední si představíme útlou brožurku, vlastně jen sešitek se sny, které si zapisoval Martin Kyšperský, písničkář, skladatel, kapelník skupiny Květy a spolupracovník našeho rádia. Jeden ze snů: „Na zahradě domu v ulici Údolní je koncert kapely Jablkoň. Sněží. Piju čaj a stojím pod balkonem. Přijde ke mně Stáňa A. Říká, že půjde deset kilometrů v čele průvodu, aby vysypala popel svého zetě. Cesta prý uteče jako nic. Je to však falešný popel a tradice, kterou minulý rok dělala její sestra.“ Sbírku snů Martina Kyšperského ilustrovaly Bára Ungerová a Emilie Marti. Knížka se jmenuje Chryzácká dobrodružství Christobah-n.