Slyšte, lidé! – Podkrovní pásky Vladimíra Merty

Vladimír Merta natočila vydal  svou první dlouhohrající desku Ballades de Prague v roce 1968 v Paříži. Doma své první album mohl vydat až o deset let později a potom opět dlouho nic nevycházelo, alespoň pokud jde o studiové záznamy autorských písní. Vlastně pravidelně začal písničkář své novinky vydávat až v roce svých 65. narozenin, kdy vydal album Ponorná řeka. Po něm v krátkých intervalech následovaly desky Nikdo v zemi nikoho, Domilováno a Imagena, všechny na značce Galén. Totéž nakladatelství však průběžně vydává i archivní nahrávky a sem patří soubor Podkrovní pásky.

Mertovy písně sice zaujmou především svými silnými a nadčasovými texty, ale zajímavé jsou i díky melodii. Josef Rauvolf ve své recenzi kompletu Podkrovní pásky píše: „Slyšíme, jak je Merta skvělý instrumentalista, skutečný mistr kytary. Jeho doprovod, vyhrávky, introdukce, harmonie, to vše se vymyká leckdy trampskému vybrnkávání jeho kolegů.“ Komplet obsahuje téměř 40 písní nahraných v době, kdy písničkáři bylo  30 let. Vychází v roce jeho 70. narozenin. Mimochodem v době, kdy mu bylo 52 let, Vladimír Merta v jednom rozhovoru řekl: „Nevím, jestli by mě někdo ve dvaceti dostal na koncert nějakého padesátiletého písničkáře.“

„Vydávat desky je v dnešní době sázka do loterie. Buď musíte být tak říkajíc dobře prodejný, aby se nějaké velké firmě vyplatilo vydat vám album, anebo se musíte stát samonakladatelem,“ tvrdil Merta v roce 2004. Od té doby se situace na hudebním trhu výrazně proměnila. Ne že by neplatilo to, co písničkář tvrdil. Ale folkové desky začalo vydávat právě lékařské nakladatelství Galén v čele s Lubomírem Houdkem. Ten má slabost pro české písničkáře a konkrétně pro Vladimíra Mertu, kterému za posledních několik let vydal jak nová studiová alba, tak reedice a soubory dosud nevydaných archivních nahrávek a také objemnou knihu textů s názvem Mimo čas.

Když se Merty v roce 1998 psal publicista Ivan Hartman, jestli ještě píše nové písně, řekl, že z těch nových hraje na koncertech dvanáct nebo patnáct, že dalších asi šedesát jich má natočených na páskách, ale že má dalších asi šest až devět set textů, ale „to jsou vlastně jen pokusy, jak zaznamenat to, čím prochází duše písničkáře, když se mění kolem něho svět. Neopovažuji se ty záznamy nazvat hotovými písničkami“. O 17 let později v rozhovoru pro naše rádio řekl, že nyní nové texty skoro nepíše. Ale že jich hodně dokončil před vydáním tisícistránkového souboru svých textů. Tam tedy zájemci najdou nejen texty známých i pozapomenutých písní, ale také spoustu textů dosud nezhudebněných.