Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Ruska

Na úvod pořadu sáhneme po jednom starším titulu. Bude to album Kumushki pjut skupiny Volga z roku 2014. O pár let dříve psali pořadatelé pražského festivalu Respect: „Volga je kolize elektronického transu s šamanskou psychedelií předkřesťanského Ruska. Doprovod si drží elektronicky abstraktní tvář, kombinuje křišťálové plochy i lehce drásavé smyčky a vytváří tak účinný kontrast k ryze etnickému, ale stylově tvárnému zpěvu Anžely Manukian. Nástrojovou část Volgy tvoří Roman Lebedev, který hraje na elektroniku a kytaru, a multiinstrumentalista Jurij Balašov.“

Zulya Kamanlova je zpěvačka a hudebnice, která se narodila v Udmurtské republice na východě evropské části Ruska. Národností je Tatarka a v Tatarstánu, tedy další autonomní republice v rámci Ruska, také vyrůstala. V roce 1991 se však přesunula na jižní polokouli, nejprve na ostrov Tasmánie a později do Melbourne. I v Austrálii se však věnuje ruské a tatarské hudbě a její album Six Days Loving z dubna 2019 obsahuje zhudebněnou poezii tatarské básnířky Yoldyz Minnulinové.

Kailash Project je etno-elektronická kapela, která propojuje lidovou hudbu různých národů z celého světa právě s hudbou elektronickou. V hudbě kapely se potkávají indická flétna bansuri, kytara a metalofon se syntezátory.

V lednu 2021 vyšlo album Klyukva skupiny Staritsa. Tu založili asi před rokem a půl Natalia a Oleg Soldatkinovi a i oni roubují elektroniku a další žánry na folklor, tentokrát ovšem především ruský. Duo Staritsa pochází z takzvaného Černozemního ekonomického regionu, tedy z jihozápadu evropské části Ruska, z oblasti kolem města Voroněž. V hitparádě World Music Charts Europe je skupina Staritsa v březnu 2021 na 11. místě.

Z Kazaně, více než milionového města v Tatarstánu, pochází skupina Juna, která loni na podzim vydala své první album Amanat. Podobně jako v případě zpěvačky Zulyi jde i zde o zhudebněnou tatarskou poezii. I zde je zastoupena básnířka Yoldyz Minnullina a další autoři jako Louise Yansuar. Skupina má ve svém obsazení klávesy, ukulele, basu, kytaru, housle, fltény, ale důležitý je především vícehlasý zpěv a opět i elektronika.

Udmurtská republika se nachází na samém východním okraji Východoevropské roviny mezi řekami Kamou a Vjatkou. Folkloru původních obyvatel tohoto území, Udmurtů, se věnuje duo Shoodja Choodja, které tvoří zpěvačka Natalija Dzyga a producent elektronické hudby Pavel Perevozčikov. Udmurti jsou vzdálení příbuzní Finů, Estonců nebo severských Sámů, dříve známých jako Laponci. Jejich staré písně se označují slovem „krez“ a při jejich interpretaci se počítá s velkým prostorem pro volnou improvizaci. Často se jednalo o velmi intimní zpěvy, které nebyly určené k veřejnému provozování a ve kterých se odrážejí emoce původních bezejmenných interpretů. Slovo „krez“ v sobě vedle zpěvu samotného skrývá i představu pláče nebo něčeho tajemného. Stejným slovem pak Udmurti označují starobylý drnkací nástroj, u nás známý pod názvem psaltérium, který byl v jejich zemi považován za kouzelný. Duo Shoodja Choodja staré udmurtské písně propojuje s moderním elektronickým zvukem.

Z druhého největšího ruského města Sankt Petěrburgu pochází šestičlenná skupina Otava Yo, která se věnuje úpravám ruských lidových písní. Používá autentické tradiční nástroje, jako jsou gusli, různé píšťaly, dudy, takzvaný Vladimirskij rožok nebo lidovou flétnu zvanou kaljuka. Skupina Otava Jo je dnes velkým fenoménem ruské lidové hudby – její video k písni Sumeckaja vidělo například na YouTube více než 25 milionů lidí. Na svém albu Do You Love – Ljubiš li ty – z roku 2019 se skupina zaměřuje na nikoli nejznámější, ale obsahově velmi silné ruské písně.

Daryana Antipova, která například produkovala nahrávky skupin Staritsa a Shoodja Choodja, se sama také věnuje aktivně hudbě. V Krasnojarsku na Sibiři, kde žije, má se svou sestrou a se svým švagrem kapelu Vedan Kolod, která existuje už 16 let a loni vydala nové řadové album Wild Games. Za dobu své existence tato rodinná kapela prošla několika etapami. Původně se inspirovala zejména tradiční šamanskou hudbou Sibiře, později se více přiklonila k lidovým písním sibiřských Rusů a ještě později v její tvorbě začaly převažovat vlastní skladby, lidovou tradicí inspirované. V nástrojovém obsazení má Vedan Kolod tradiční dvojitou flétnu, niněru nebo ruský strunný nástroj gusli. Člen kapely Valerij Naryškin si tyto lidové nástroje sám vyrábí. Původní ruskou kulturu totiž car v 17. století zakázal a starší nástroje se prakticky nedochovaly. Bylo tedy třeba je rekonstruovat podle archeologických výzkumů nebo knih. „Jsme zajímaví pro ty, kdo mají rádi středověkou hudbu. Ale atraktivní jsme také pro posluchače, kteří se zaměřují na hudbu Sibiře a hrdelní zpěv. A věnujeme se také tradiční hudbě Rusů, kteří žijí na Sibiři,“ vyjmenovává Daryana.

Projekt Polotence je duo moskevských hudebníků Olgy Zriliny a Alexandra Poljuškina. Hrají lidové písně z různých ruských regionů v minimalistických aranžích. Neomezují se pouze současnými hranicemi Ruska, ale sahají i po folkloru regionů, které k Rusku patřily dříve. Zaměřují se tak například na folklor ze západoruského Brjansku nebo z východoukrajinského Charkova. Základem jejich úprav je zpěv a kytara. K takto nahraným písním pak Alexandr přidává decentní elektroniku a další efekty.

Mordvinsko, autonomní republiku na východě evropské části Ruska, obývá asi 800 tisíc obyvatel, z nichž dvě třetiny tvoří Rusové. Menšinoví Mordvinci hovoří dvěma jazyky – mokša a erzja –, které patří do ugrofinské větve uralské jazykové rodiny. Jsou to tedy příbuzní Finů a Estonců nebo dnes už zmíněných Udmurtů a také velmi vzdálení příbuzní Maďarů. V září 2020 vyšlo album Kezeren Koiht mordvinské skupiny Merema. Členové souboru se cíleně snaží o propagaci mordvinských jazyků a tamní tradiční kultury. Merema, která má šest členů, vznikla v roce 2010 ve městě Saransku. Zpěváci v čele s Jekatěrinou Modinovou provádějí terénní výzkumy v mordvinských vesnicích a snaží se o zachování a vzkříšení umírající lidové kultury. Složení skupiny se proměňuje, většinou se jedná o studenty, kteří jak zpěv, tak zmíněný výzkum dělají pro radost, bez nároku na jakoukoli podporu. Uznání se však kapele dostává za hranicemi Ruska. Loni na podzim například Merema bodovala v žebříčku World Music Charts Europe – nejlépe se dostala v říjnu na 13. místo.

Na závěr vaší pozornosti doporučujeme loni vydané 2CD Folk & Great Tunes from Russia, které vyšlo u vydavatelství CPL Music. Najdete na něm nahrávky 35 interpretů z různých částí Ruska – Aljonu Minulinovou a Taisiu Krasnoppevcevovou z Moskevského kraje, skupina Belucha Jam z Altaje na Sibiři, kapelu Grey-Haired Ural z Permského kraje na samém východním okraji Evropy, skupinu Zemlya Legend z Voroněžského kraje, Radima Ťuljuše ze sibiřské republiky Tuva a mnoho dalších. My naše putování zakončíme v Ťumeni, nejstarším ruském městě na Sibiři. Pochází odtud skupina Gilead, která letos slaví 10 let své existence.