Slyšte, lidé! – Příběhy beze slov
V cyklu Slyšte, lidé! se tentokrát zaměříme na evroprské kapely, případně dvojice, které hrají instrumentální hudbu, a přesto i beze slov dokážou vyprávět silné příběhy. V pořadu Příběhy beze slov uslyšíte například německou skupinu Quadro Nuevo, portugalské kvarteto akordeonistů Danças Ocultas, dánského houslistu Haralda Haugaarda s kapelou, rakouskou skupinou Donauwellenreiter nebo kapelu Wör z Belgie. Premiéra 27. února 2021.
Quadro Nuevo je instrumentální skupina z Bavorska, která má v repertoáru italské a francouzské tance, středomořskou hudbu, brazilské rytmy, jazz i orientální melodie. V čele souboru stojí Mulo Francel, který střídá saxofony, klarinety, mandolínu nebo irské píšťaly. Andreas Hinterseher hraje na akordeon a trubku, Chris Gall na klavír a Didi Lowka na basu a perkuse. Skupina loni vydala album s názvem Mare.
Cati Plana je špičková katalánská akordeonistka. Na albu Tretze Vares hraje na diatonický akordeon v duu s Pau Puigem, který ovládá tradiční lidové nástroje zvané gralla nebo dolçaina, což jsou de facto lidové typy hobojů. V roce 2017 dvojice odletěla do kanadského Québecu na světový akordeonový festival reprezentovat katalánskou kulturu. A tam vznikla inspirace pro zmíněné nové album, které se skládá především z lidových a společenských tanců spojených s katalánskou kulturou.
Katalánská kapela Els Berros de la Cort má v obsazení například irské buzuki, klarinet, niněru nebo katalánské dudy. Původně se věnovala lidové a středověké hudbě, ale na zatím posledním albu Torb se orientuje na autorské skladby. Přitom díky nástrojovému obsazení zůstává zvuk blízký původnímu repertoáru skupiny. Jako svůj inspirační zdroj však kapela neuvádí pouze katalánskou hudbu, ale folklor Středomoří obecně a také hudbu Afriky nebo východní Evropy. Člen kapely Marc Daunis řekl v rozhovoru v pořadu Jak se vám líbí: „Příběh v písni najdeme až poté, co je skladba složena. Myslím, že všichni hudebníci pracují podobně – nechají plynout své nápady tak, jak přicházejí. Někdy se vám nápad drží v hlavě několik dní a vy nemáte ponětí, proč pořád myslíte na pomalou baladu nebo na píseň v sedmi-osminovém taktu v balkánském stylu. Možná za to může vaše nálada, možná něco, co jste slyšel pár dnů předtím.“
Invisible World je mezinárodní kvarteto v čele s českým kontrabasistou a skladatelem Tomášem Liškou. Na akordeon v kapele hraje Nikola Zarić ze Srbska, na bicí další Čech Kamil Slezák a na housle turecký hudebník Efe Turumtay. Skupina má na svém kontě vítězství v hlasování diváků na mezinárodní konferenci Czech Music Crossroads v Ostravě a byla vybrána také na světový hudební veletrh WOMEX. Tomáš Liška se může chlubit také několika nominacemi na cenu Anděl. Album Hope, které vyšlo v roce 2020, je jeho pátá autorská deska. Vsází na ní na silné melodie i na neotřelé nápady spojené s improvizací. Tomáš Liška má mimochodem zkušenosti z mnoha žánrů – je například členem skupiny Druhá tráva. A jeho silnou doménou je také propojování prvků tradiční hudby s moderními přístupy a s virtuózní hrou na nástroj.
Portugalskou skupinu Danças Ocultas tvoří čtyři hráči na akordeony. Inspirují se klasickou hudbou, tangem i portugalským stylem fado. Skupina vznikla v roce 1989 a její název v překladu znamená Skryté tance. Na albu Dentro desse mar hraje jako host brazilský violoncellista Jacques Morelenbaum a v některých skladbách se představují také brazilští zpěváci.
Finskému souboru Frigg dominují smyčcové nástroje. Skupina ověnčená různými hudebními cenami loni oslavila 20 let existence. Vychází z finské nebo obecně severské tradiční hudby, kterou však obohacuje prvky jiných žánrů, například bluegrassu, irské hudby nebo balkánských rytmů. I když občas sáhnou i po lidové písni, přednost dávají vlastní tvorbě. Protože v kapele hrají hned čtyři houslisté, zajímavá je dělba práce mezi jednotlivé členy. Většinou jeden nebo dva hrají melodii a ostatní dotvářejí harmonii. „Někdy se rozdělíme na čtyři různé hlasy a jindy jeden z nás improvizuje a ostatní jej doprovázejí,“ vypočítávali členové kapely v rozhovoru pro Proglas.
Dánský houslista Harald Haugaard, několikanásobný držitel Danish Music Award, má ve svém repertoáru jednak písně s texty – na nich spolupracuje se svou ženou, zpěvačkou Helene Blum –, jednak příběhy beze slov. A v tomto případě je slovo příběh skutečně na místě, protože v rozhovoru před pár lety Harald řekl: „Má hudba by nebyla hudbou bez příběhů. Stále vyprávím příběhy a mé housle jsou mým perem, kterým píšu svou poezii. Dokonce i lidové písně pro mne mohou být takovými příběhy – třeba o tom, co jsem prožil se svým dědečkem, nebo jsou to příběhy o západním pobřeží Jutského poloostrova. Hrajeme hodně melodií z této oblasti a často jsou to svatební písně, za nimiž můžeme najít silné příběhy.“
V roce 2019 vydala britská skupina Pons Aelius své nové album Fire Under The Bridge. Skupina má šest členů, kteří hrají dohromady na devět nástrojů – na kytaru, buzuki, kontrabas, dudy, píšťaly whistle, flétnu, mandolínu, banjo a irský buben bodhrán. Jak nástrojové obsazení napovídá, hodně se inspirují irskou hudbou nebo obecně tradiční hudbou britských ostrovů.
„Svobodná cesta hudbou Balkánu“ – tak sám sebe charakterizuje francouzský Quintet Bumbac pod vedením hráče na violu d’amore Davida Brossiera. Dalšími členy jsou Ariane Cohen-Adad na violu a housle, Christian Fromentin na housle, Léonore Grollemund na violoncello a Anita Pardo na kontrabas. Hrají hudbu na pomezí romských tanců, středomořského folkloru a komorní klasické hudby, přičemž autorem je zpravidla kapelník David.
O skupině Wör z Belgie se v programu Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou psalo jako o „hudbě pozdně barokních vlámských mistrů v soudobé, poněkud divoké podobě“. A text, jehož autorem je publicista Jiří Moravčík, pokračuje: „Starou hudbu tito Vlámové posílají dál s příměsí jazzu, folku a irské melodičnosti. Navíc s neobvyklými nástroji – barytonsaxofon, akordeon, dudy, kytara, housle.“ Skupina letos v lednu vydala nové album s názvem About Towers a s podtitulem Nová energie pro starou belgickou hudbu.
Rakouskou skupinu Donauwellenreiter tvoří pianista Thomas Castaňeda, houslistka Maria Craffonara, na cello hraje Lukas Lauermann a na bicí Jörg Mikula. V jejich zvuku se prolíná opět klasická komorní hudba, minimalismu, ale i prvky popu. Album, které vyšlo loni na jaře, se jmenuje Delta.