Slyšte, lidé! – Sólo pro akordeon 2020

Slyšte, lidé! – Sólo pro akordeon 2020

Pořad v souvislostech


Sólo pro akordeon 2020
Budeme vysílat

Hudba ve svitu půlměsíce 2
Hudba národnostních menšin Číny II.
Hudba národnostních menšin Číny II.
Vysílali jsme


Novinky z reggae

Hudba ve svitu půlměsíce 2

Sólo pro ženský hlas 6.
Audioarchiv
2. října 2020 World music, Aktuality, Jazz Autor: Milan Tesař

Na akordeon jako sólový nástroj v instrumentální hudbě se zaměříme v týdeníku Slyšte, lidé! Uslyšíte například akordeonové duo sester Brunnerových ze Švýcarska, skotského hudebníka Normana Mackaye, několik finských akordeonistů, Jure Toriho ze Slovinska nebo francouzské hráče Richarda Galliana a Vincenta Peiraniho. Premiéra 3. října 2020, poté v archivu.

Finská akordeonistka Maria Kalaniemi se po třech letech opět spojila s hráčem na harmonium Eerem Grundströmem. Jejich společné album z roku 2017 s názvem Svalan výrazně zabodovalo v hitparádě World Music Charts Europe, ve které se drželo několik měsíců. Podobně je to i s novinkou Mielo, které je v říjnu 2020 na příčce páté a v červenci bylo dokonce třetí. Maria Kalaniemi o albu Mielo hovoří jako o sbírce skladeb, které vytvářela během několika let a které si doslova vykřičely, aby byly stvořeny. Album vnímám jako příběh o růstu jejích vlastních „vnitřních křídel“. Album vyšlo v dubnu 2020 a obsahuje jak meditativní polohy, tak velmi energické a rytmem pulsující skladby.

Album s názvem Hetkessä nahrála akordeonistka Teijja Niku. Její snahou bylo vyjádřit se prostřednictvím hudby bez jakéhokoli omezení – bez vnějších tlaků, bez termínů. Pracovala s širokou škálou rejstříků, s dynamikou, s technickými možnostmi nástroje, využívala metod volné improvizace. Slovo Hetkessä ve finštině znamená „za okamžik“, ale také „v daný moment“. Autorka své skladby komponovala na podzim 2018. K úplně novým kompozicím přidala nové verze některých svých starších písní. Album pak natočila ve svém vlastním studiu v Töölö v Helsinkách. Teija Niku je nebo byla členkou několika skupin, vyučuje v Helsinkách na Sibeliově akademii a je uměleckou ředitelkou festivalu ve finském Haapavesi.

Velikán francouzské akordeonové scény Richard Galliano má v repertoáru tango, úpravy francouzských písní ve stylu musette, ale také skladby z okruhu vážné hudby. Konkrétně nahrává kompozice Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga Amadea Mozarta nebo Antonia Vivaldiho. V rozhovoru, který před několika lety poskytl našemu rádiu, Richard Galliano řekl: „Hudba Bacha, Mozarta i Vivaldiho je tak dobře napsaná, že si skoro říkám, že tito skladatelé museli při své tvorbě myslet na akordeon. Ale samozřejmě to tak nebylo. Žádný z nich pro akordeon neskládal, ale uměli psát tak dobře, že když si například vezmu flétnový part a zahraji jej na akordeon, bude to znít jen trochu odlišně, ale stále dobře… Já nechci svým přístupem skladatele zradit. Chci jen nabídnout lehce odlišný pohled na jeho hudbu a současně se vyhýbám určité obtížnosti, na kterou narážím při sólové hře.“ Některé i významné akordeonisty pak Galliano kritizuje s tím, že nástroj používají podobně jako harmonium nebo dechový nástroj a omezují se pouze na melodii a nevyužívají celou jeho škálu. V roce 2016 Richard Galliano vydal album New Jazz Musette společně s kytaristou Sylvainem Lukem, s bubeníkem Andrém Ceccarellim a s kontrabasistou Philippem Aertsem.

Finská akordeonistka a zpěvačka Anne-Mari Kivimäki se dlouho profesionálně věnovala folkloru z regionu Karélie na pomezí Finska a Ruska. V roce 2018 však dokončila svůj výzkumný projekt a rozhodla se zaměřit na hudbu regionu, ve kterém žila od svých pěti let, na jihofinský kraj Häme. Na albu nazvaném Hämeen lauluja ji doplnil nejprve hudebník a producent Ville Rauhala a jaké třetí člen tria Palomylly se přidal Pekko Käppi. Anne-Mari, která hraje na akordeon sovětské výroby značky Notka, se svými kolegy vytváří zajímavé skladby, které čerpají z finské hudební tradice, ale pracují také s prvky improvizace a moderní vokální hudby.

Estonská akordeonistka Tuulikki Bartosik v listopadu 2019 vydala své druhé sólové album Tempest In A Teapot, Bouře v šálku čaje. Říká o něm: „Toto album je příběhem o mně, o mých kořenech a o tom, jak vidím sama sebe, když toužím po přírodě a přátelích a hledám své místo ve světě.“ Na albu najdeme skladby inspirované například sovětskou okupací Estonska v době druhé světové války a odchodem mnoha Estonců do Švédska nebo do Ameriky. Bartosik je jako hráčka a autorka pevně zakotvená ve folklorní tradici své země, ale to jí nebrání spolupracovat s hudebníky z jiných zemí. V minulosti se na pódiu nebo ve studiu sešla například s anglickou tanečnicí a akordeonistkou Hannah James nebo s umělci z Japonska. Sama je pak důležitou členkou Estonian Folk Orchestra.

Petri Hakala je finský hráč na mandolínu, kytaru, housle a další strunné nástroje. Spolupracoval například s Marií Kalaniemi nebo se skupinou Helsinki Mandoliners. Na svém kontě má dvě sólová alba. Markku Lepistö je akordeonista a také hudební teoretik. Tématem jeho doktorské práce byly možnosti diatonického akordeonu v kontextu hudby 19. století. Nové společné album obou hudebníků se jmenuje Nordic Route a vyšlo v lednu 2020. Pánové je nahrávali v domácím prostředí, kde nejlépe vynikly jejich představy o zvuku jednotlivých nástrojů. Jde o druhé společné album této dvojice a nahrávka obsahuje pouze nové původní skladby.

Švýcarské akordeonistky, rodné sestry Evelyn a Kristina Brunnerovy, se hudbě věnovaly od dětství – ostatně inspiraci získaly od svého otce v rodinné kapele. V jejich hudbě se odráží zájem o švýcarský folklor, ale také o další styly.

Pod názvem The Inventor se skrývá kolekce skladeb skotského akordeonisty Normana Mackaye. Jeho inspirační zdroje pocházejí jak ze Skotska, tak z evropské pevniny. Do studia si přizval řadu spřízněných muzikantů.

Rakouský hráč Paul Schuberth se k akordeonu dostal tak, že prý ve dvou letech slyšel nahrávku rakouského akordeonisty Otty Lechnera, kterého dodnes obdivuje. Vzpomíná: „Kouzlo té hudby mě tehdy úplně dostalo a také v sedmi letech jsem pak začal na akordeon hrát.“ V Rakousku má podle Paula Schubertha akordeon dobré postavení a objevuje se v široké škále hudebních žánrů. Používá se samozřejmě v jazzu a také v balkánské hudbě. „Dokonce bych řekl, že Vídeň je důležitým centrem balkánského jazzu a balkánské hudby vůbec,“ říká Paul a dodává: „Potom je tu samozřejmě world music.“ A doplňuje, že jeho velkými idoly byli stále jsou Guy Klusevsek ze Spojených států a Bratko Bibič ze Slovinska a nyní je také Atanas Dinovski, jehož spoluhráč z Makedonie.

Slovo Bost znamená v baskičtině Pět. Jmenuje se tak pátá dlouhohrající písňová kolekce baskického akordeonisty, zpěváka a skladatele Xabiho Aburruzagy. Album je svým zvukem zakotveno v baskické tradici, ale zároveň nás na něm jeho autor zve na různé výlety. Vzpomíná na místa, kam jako malý jezdil se svými rodiči, ale inspiruje se také svými nedávnými cestami do Québecu nebo do Spojených států. Jednu skladbu pak Xabi věnoval svému úplně malému synkovi Izeimu. Akordeonista album nenahrál sám. V jednotlivých písních se obklopuje řadou hostů, hráčů na nejrůznější nástroje.

Belgické Ekko Trio tvoří mandolinista Lorcan Fahy, trumpetista Antoine Dawans a akordeonista Pablo Golder. Pánové pocházejí ze tří Belgických měst – Gentu, Bruselu a Lutychu. Každý vyšel z jiného žánru, každý má jiné preference. Díky tomu se v jejich společných skladbách slévají nejrůznější vlivy. Členové tria se hlásí k lidové hudbě, ale neomezují se na jednu tradici – rádi mají vše od irské lidové hudby přes hudbu italskou až po německou. Kromě toho čerpají z jazzu i klasické hudby. Zajímavý je také samotný souzvuk tří nástrojů – mandolíny, trubky a diatonického akordeonu.

Na samém konci srpna 2020 představil v Lublani své nové album slovinský akordeonista Jure Tori, který mimochodem v roce 2011 hrál živě v našem studiu. S hudbou začal velmi brzy. Vzpomíná: „Měl jsem krásné dětství a už když mi bylo pět nebo šest let, rozhodli jsme se s kamarády přihlásit se do hudební školy. Nevěděl jsem ale, na co mám hrát, a tak jsem se první dva roky učil na flétnu, protože na akordeon jsem byl moc malý. Pro akordeon jsem se rozhodl po dvou letech na přání mého dědečka, který mě ale nikdy potom hrát neslyšel. Ale on si spíš přál, abych hrál tradiční alpskou muziku a ne to, čemu se věnuju teď.“ I k vlastní tvorbě se Tori dostal zajímavým způsobem. Říká: „Několik let jsem se v hudební škole učil velmi dobře, ale pak se to zlomilo a ze mne se stal špatný žák, protože jsem chtěl hrát jen své vlastní skladby. Začal jsem s boogie a neměl jsem už vůbec rád hudbu, kterou nás učili. Se skládáním jsem ale začal velmi pozvolna. Prostě jsem jen hrál na klavír a na akordeon, až mi jeden kamarád povídá: To je skvělá muzika, udělejme s tím něco. A já jsem ani nevěděl, že je to moje hudba. Prostě jsem jen tak něco hrál.“ Své nové album Respirando nahrál Jure Tori s mezinárodní skupinou Tori Tango. V ní najdeme rakouského houslistu a kontrabasistu, ze Slovinska pocházejí kytarista a beatboxer a z Argentiny zpěvačka Gabriela Alarcón.

Na konci srpna se na trhu objevila také novinka francouzského dua, které tvoří akordeonista Vincent Peirani a klarinetista Emile Parisien. Peirani se původně věnoval vážné hudbě, učil se vedle akordeonu také na klarinet. Když mu bylo sedmnáct a vážně onemocněl, půjčil mu jeden kamarád desku pianisty Billa Evanse. A tak Vincent Peirani objevil jazz. „A rozhodl jsem se, že pokud se uzdravím, budu hrát jazz,“ řekl mi v rozhovoru. Aktuální album Abrazo obsahuje jak skladby obou hudebníků, tak například tvorbu Astora Piazzolly, Jellyho Roll Mortona nebo zpěvačky Kate Bush.