Harald Haugaard: Mé housle jsou stará dáma

Rozhovor s dánským houslistou Haraldem Haugaardem

Dokázal byste stručně popsat rozdíly mezi dánskou a třeba švédskou a norskou tradiční hudbou?

Pro mne je trochu obtížné mluvit o dánské, švédské, norské, německé, irské nebo české hudbě, protože veškerá tato hudba vychází ze stejných kořenů. Můžeme mluvit o hudbě střední a severní Evropy, protože ta tvoří jeden velký celek. Hudba cestovala a překračovala hranice, hudba nepotřebuje cestovní pas. Hudba nezná žádné limity. Když tedy budeme mluvit o dánské, české nebo švédské hudbě, budou to jen škatulky, do kterých se hudbu budeme snažit nacpat.

Při své minulé návštěvě Česka jste se potkal s Jiřím Plockem a Jitkou Šuranskou. Co na jejich přístupu k hudbě oceňujete?

Mám k hudbě stejný přístup jako Jiří Plocek nebo Jitka Šuranská. Chci sdělit nějaký příběh a k tomu si mohu vypůjčit písně z repertoáru těch druhých. To máme společné.

Na svých albech hrajete zpravidla instrumentální hudbu. Jsou i pro vás důležité příběhy, které se za těmi skladbami skrývají?

Rozhodně. Bez příběhů by moje hudba nebyla hudbou. Stále vyprávím příběhy a mé housle jsou mým perem, kterým píšu svou poezii. Mé nejnovější album Lys og Forfald (Světlo a rozklad) je celé o příbězích, o lidech, o událostech, o místech, která jsem navštívil. Dokonce i lidové písně pro mne mohou být takovými příběhy – třeba o tom, co jsem prožil se svým dědečkem, nebo jsou to příběhy o západním pobřeží Jutského poloostrova. Hrajeme hodně melodií z této oblasti a často jsou to svatební písně, za nimiž můžeme najít silné příběhy.

Album Lys og Forfald vyšlo sice pod vaším jmenem, ale najdeme na něm skladby, ve kterých nehrajete vůbec nebo ve kterých vaše housle nejsou sólovým nástrojem…

Hudba je pro mne jednou z nejvzácnějších hodnot, které mohu sdílet s ostatními lidmi, se svými posluchači, se svou kapelou, se svou ženou… Když nahrávám album, skládám melodie, ke kterým mě inspirovali jiní lidé, zpívám o jiných lidech, událostech, místech, a o výsledek se chci podělit se svou kapelou a s hostujícími muzikanty. Důležité pro mne je i to, jak se na aranžích a vůbec na podobě skladeb podílejí členové kapely a další muzikanti. Album, které by obsahovalo jen mé nápady, by bylo neskutečně nudné.

Hrajete na housle z 18. století. Jak to ovlivňuje vaši hudbu?

Mé housle jsou stará dáma. Je to stará paní z Německa, z bavorského Mittenwaldu. Hrály na spoustě zábav, večírků a svateb, hrály za studených zim i horkých letních nocí a o své příběhy se teď dělí se mnou. I díky nim je teď pro mne snazší ty příběhy vyprávět.

(Náměšť nad Oslavou 2016)