Els Berros de la Cort: Jsme hrdí Katalánci

Rozhovor s Markem Daunisem z katalánské skupiny Els Berros de la Cort

Vaše skupina hrála původně tradiční a středověkou hudbu. Kde jste hledali první repertoár?

Na grallu, což je náš lidový dechový nástroj, jsem původně hrál v tradiční a v Katalánsku velmi obvyklé formaci zvané „colla de grallers“. Věnovali jsme se stylu passacaglia, který se hrává po celé zemi při různých slavnostech. Tam jsem se naučil hodně katalánských lidových melodií, které později posloužily jako základ repertoáru pro Els Berros de la Cort. V té době se ještě nepoužívaly počítače ani internet, a bylo tedy poměrně obtížné hledat skladby a jakékoli informace o nich. Myslím, že lidé, kterým je více než třicet let, si na to ještě vzpomínají. Středověká hudba byla ale naším společným zájmem a šlo jen o to, rozhodnout se, kterému konkrétnímu období se budeme věnovat. Středověk byl velmi dlouhý, šlo o tisíc let, a během té doby se i hudba velmi proměňovala. Zaměřili jsme se nejprve na knihovny, listovali jsme si ve starých knihách s obrázky zbraní, hradů… ale k užitku nám to moc nebylo. Pak jsme se dostali k nahrávce francouzských hudebníků Gabriela a Marie Yacoubových a tam jsme objevili naši první skladbu Pierre de Grenoble. Pokud jde o první úpravy písní pro naši kapelu, nevzpomínám si, že by to bylo nějak zvlášť náročné. Někteří z nás v té době studovali hudbu a měli doma piano. A s klavírem se aranžuje poměrně snadno. Slyšíte akordy a zahrajete si pohodlně party jednotlivých nástrojů. V současné době také komponuji a aranžuji u klavíru, i když skladbu nakonec hraji na úplně jiné nástroje, jako jsou gralla nebo dudy. 

Na novém albu Torb hrajete poprvé výhradně vlastní skladby. Byla na této změně repertoáru v kapele jednoznačná shoda?

Já rád upravuji staré skladby. Zpočátku jsou náročné na poslech, dokonce i pro mne, a já beru jako výzvu, když se je snažím lehce změnit a přizpůsobit pro ucho dnešního posluchače. Opravdu je to velká výzva, když pak vidím mladé lidi, jak tančí na melodie staré možná tisíc let. Když jsme se rozhodovali pro natáčení nového alba, byla to náročná diskuse. Já jsem například chtěl dál pracovat na starých skladbách, ale zbytek kapely chtěl představit náš vlastní repertoár. Naše kapela ale funguje tak, že musíme mít na všech rozhodnutích stoprocentní shodu. Je to jediná cesta k tomu, abychom se nerozpadli a tvořili silný celek. Nakonec jsme se tedy rozhodli, že budeme psát vlastní skladby, což pro nás ovšem nebylo nijak náročné. Byli jsme zvyklí hrát na historické nástroje na ulicích nebo na historických festivalech a tam všude hodně improvizujete. A cesta od improvizace k novým skladbám není dlouhá. 

Může člověk z jiné části světa jednoznačně rozeznat katalánskou hudbu? Co ji vlastně dělá katalánskou?

Pro nás je velmi náročné rozeznat ony momenty, speciální zvuky a akordy, které dělají píseň katalánskou. Důvod je ten, že my sami jsme Katalánci a posloucháme tuto hudbu celý život. Máme v sobě nějaký základ, umíme hrát na místní nástroje, známe naši historii. A to všechno nám zní katalánsky. V tom to je, žádné tajemství. Stejně to musí fungovat u lidové hudby na celém světě. Máme dobrého přítele Remyho Le-Braye, který hraje v Bretani v kapele Waraok, a ten nám vyprávěl příběh, který by to mohl vysvětlit. Jeho syn poslouchal doma celé dětství bretonskou hudbu, aniž by hrál na jakýkoli nástroj. Ale jakmile se začal učit hrát, okamžitě hrál bretonskou hudbu správně, protože je Bretonec a protože tuto hudbu poslouchal od narození. 

Hrajete instrumentální hudbu. Vnímáte za svými skladbami nějaké příběhy?

Nemusí to tak být. Příběh v písni najdeme až poté, co je skladba složena. Myslím, že všichni hudebníci pracují podobně – nechají plynout své nápady tak, jak přicházejí. Někdy se vám nápad drží v hlavě několik dní a vy nemáte ponětí, proč pořád myslíte na pomalou baladu nebo na píseň v sedmi-osminovém taktu v balkánském stylu. Možná za to může vaše nálada, možná něco, co jste slyšel pár dnů předtím. Třeba jste jen poslouchal bulharskou hudbu a teď máte plnou hlavu sedmi-osminového rytmu! Je to opravdu zvláštní. Komponujeme přirozeně, bez nějakých plánů, a nemůžeme to nijak ovlivnit. Závisí to na spoustě věcí. 

Považujete se spíše za Španěly, nebo za Katalánce?

Všichni v kapele jsme zastánci katalánské nezávislosti. Katalánská identita je v naší skupině opravdu silným prvkem! Všichni jsme občany malého kousku světa, který se jmenuje Katalánsko a který není lepší ani horší než jiné země. Máme jazyk, který se vyvinul ze staré latiny, podobně jako ostatní románské jazyky, sdílíme podobnou kulturu s dalšími národy Středomoří a jsme hrdí na to, že jsme Katalánci. Nejsme žádní Španělé. Jsme španělskými občany pouze silou zbraní. Jak víte, jsme teď uprostřed snah o politické osamostatnění od španělského státu. Je to jediná cesta, jak si uchovat svoje národní práva a vyhnout se zániku našeho národa. Nechceme nic jiného, než mají ostatní národy v Evropě.