Luís Peixoto: Album jako nejkratší spojnice různých kultur

Rozhovor s portugalským hudebníkem Luísem Peixotem

Na svém albu Geodésia hrajete především na mandolínu. Jak jste se k tomuto nástroji dostal?

Jak kluk jsem se nejprve učil na flétnu, jak už to u dětí často bývá, a pak jsem zkoušel hrát na kytaru. Chodil jsem do hudební školy do svých třinácti let, ale pak mě hudba úplně přestala zajímat. Změnilo se to až na univerzitě. V Portugalsku jsou totiž velmi obvyklé studentské orchestry, složené převážně z mandolín a dalších strunných nástrojů. Chodil jsem do takového souboru, znovu jsem se začal o hudbu zajímat, bavil mě keltský folklor a začal jsem se učit na mandolínu a také na portugalský strunný nástroj cavaquinho. Nejprve jsem si přehrával skladby z alb, která jsem rád poslouchal, ale postupně jsem se začal zajímat o své vlastní hudební kořeny, o tradici své země. Nemohu tedy říct, že bych nějak zvlášť preferoval mandolínu jako nástroj. Spíše mě zajímá obecně lidová hudba. Baví mě hrát například na niněru a doma si rád jen tak pro sebe zahraju na akordeon. Rád tedy objevuji a učím se nové věci.   

Asi nejznámějším strunným nástrojem z Portugalska je portugalská kytara. Které další nástroje jsou pro portugalskou hudbu typické?

V portugalské lidové hudbě hraje důležitou roli určitě více než deset různých strunných nástrojů. Ve světě je známá takzvaná portugalská kytara, používaná při hudbě fado, což je za hranicemi Portugalska náš nejpopulárnější žánr. Tím pádem je portugalská kytara vnímaná jako emblematický nástroj portugalské hudby. Kdybychom se ale vrátili o sto let zpět, vnímali bychom možná cavaquinho jako stejně důležité. Toto jsou tedy dva nejznámější nástroje, ale pak existují různé další druhy kytar, spojené s folklorem určité oblasti včetně ostrovů, jako je Madeira. Každý z těchto nástrojů má tam, odkud pochází, důležitou roli. Mají také podobné ladění. Když například odejmete poslední strunu portugalské kytaře, dostanete ladění, jaké má viola braguesa, kytara ze severozápadního Portugalska. A když tomuto nástroji odeberete poslední strunu, dostanete ladění, jaké má cavaquinho.

Zabýváte se tradiční portugalskou hudbou, ale na svém albu máte hosty i z dalších evropských zemí. Sledujete hudbu i z dalších oblastí?

Líbí se mi i hudba mnoha zemí mimo Portugalsko a rád si zahraju jakoukoli hudbu, která mě chytne za srdce. Je tedy pochopitelné, že to všechno mě ovlivňuje i při mé vlastní tvorbě. Obecně mám rád evropskou lidovou hudbu. Líbí se mi hudba severní Evropy, ať jsou to britské ostrovy, nebo skandinávské země. A líbí se mi i hudba Balkánu. Myslím, že melodie z různých částí Evropy mají mnoho společného, zvlášť ve srovnání s jinými kontinenty. Vždy se dají najít nějaké styčné body, z kterých se dá vycházet při další práci.    

Jaký je koncept vašeho nejnovějšího alba Geodesia?

Slovo geodesia znamená nejkratší spojnici dvou bodů na povrchu planety Země. Koncept alba tedy spočívá v tom, že kultura mé země se může propojit s kulturou dalších zemí a může do sebe nasávat další vlivy. I kdybych nechtěl, hudba, kterou tvořím, v sobě obsahuje vliv toho, co poslouchám. A když rád poslouchám hudbu z Finska, z Irska nebo z Kapverd, promítne se to i do mé hudby. Na toto album jsem navíc pozval přátele ze zmíněných zemí. A tím se dostáváme k další možné definici názvu Geodesia. Album ukazuje bohatství hudby, které je dané množstvím míst, z kterých tato hudba pochází.    

Album Geodesia vznikalo už v roce 2020. Začal jste od té doby pracovat na nové nahrávce?

Na novém materiálu už pracuji, ale zároveň si uvědomuji, že kvůli pandemii jsem neměl mnoho možností představit toto album. Nicméně novou nahrávku už mám v hlavě a je možné, že na ní budu více pracovat s elektronickou hudbou. Ale ještě není nic definitivní. Uvidíme, jak to dopadne.