Sólo pro mandolínu ve Slyšte, lidé!
V příštím vydání hudebního týdeníku Slyšte, lidé! se budeme věnovat mandolínám: historii nástroje, jeho typům, příbuzným nástrojům a jejich využití v různých žánrech – od klasické hudby po bluegrass. Poslouchejte v sobotu 5. září od 19.15 nebo v úterý 8. září v 16.55.
V současné době je mandolína, což je vlastně malá loutna s krátkým krkem, rozšířená v hudbě klasické i populární a také v hudbě lidové převážně ve Středomoří. Především v neapolském folklóru stále hraje zásadní roli, zatímco u nás ji využívají především bluegrassové skupiny. Konkrétně bluegrassová mandolína už nemá s původní barokní formou nástroje mnoho společného. Velkou zásluhu na modernizaci nástroje měl Orville Gibson, který zásadní konstrukční změny představil v roce 1898. Vedle toho, že není vypouklá, má bluegrassová mandolína o něco delší krk.
Původně měly mandolíny různý počet strun – často například šest dvojic, což bylo odvozené od louten. Současná mandolína má čtyři zdvojené struny. Zatímco původně se na nástroj drnkalo prsty, dnes mandolinisté hrají trsátky. Podobně jako u kytary a dalších drnkacích nástrojů mají mandolíny krátký dozvuk – nelze tedy hrát dlouhé tóny jako například smyčcem na housle. Problém krátkých tónů částečně řeší právě zdvojené struny – zatímco jedna struna už dozní, druhá se ještě chvěje a vydává tón.
Na přelomu 19. a 20. století byly ve Spojených státech velmi populární mandolinové orchestry, inspirované jihoitalským a vůbec středomořským folklórem. Tyto soubory byly důvodem vzniku nástrojů odvozených od mandolíny. Mandola má ladění o kvintu nižší než mandolína a vlastně zahraje jen o pár nižších tónů víc, jinak ji od mandolíny po sluchu nepoznáte. Mandocello je mohutnější a zní o oktávu níž než mandolína. Pokud bychom v řadě pokračovali, dojdeme k mandobase, která se však používá velmi zřídka, neboť má stejné ladění jako kontrabas nebo baskytara.
Mandolinové soubory byly oblíbené do konce 20. let, zatímco později je vystřídaly swingové orchestry a důležitějším drnkacím nástrojem se stalo tenorové banjo. Přibližně v téže době však mandolínu začínají ve velkém používat americké venkovské soubory a mandolinovým virtuózem se později stává například zakladatel žánru bluegrass Bill Monroe. Ten dal svou první kapelu dohromady v roce 1939.
Více o mandolínách uslyšíte v pořadu Slyšte, lidé! 5. září od 19.15 nebo 8. září v 16.55. V pořadu vám budou hrát čeští mandolinisté Petr Vrobel, Radim Zenkl, Martin Krajíček a Jiří Plocek a jejich americký kolega Sam Bush.