Slyšte, lidé! – Jazz z Izraele

Jako první nám v pořadu bude hrát kontrabasista a skladatel Omer Avital. Ten je typickým příkladem toho, jak hudba v Izraeli funguje. Jeho hudba sice vychází z jazzu, ale obsahuje i prvky jiných tradic, mimo jiné hudby z Orientu nebo Balkánu. Omer Avital v rozhovoru pro naše rádio řekl: „Způsob, jakým skládám, je v první řadě jazzový – ovšem se všemi významy, které toto slovo může znamenat. Studoval a hrál jsem také evropskou klasickou hudbu, kontrapunkt apod. a vedle toho se orientuji také v blízkovýchodní hudbě. Často to vše naprosto přirozeně kombinuji. A jindy napíšu například něco jako marockou píseň. Ten proces je podobný, jako když se člověk snaží napsat například swingovou píseň. To je také konkrétní tradice, která má svá pravidla, své formální zákonitosti. Ať totiž skládáte cokoli, vždy se řídíte nějakými pravidly. I když se snažím o úplně nový přístup, musím mít nějaký pevný bod, od kterého začnu.“

Židovskou a severoafrickou tradiční hudbou se vedle jazzu inspiruje také trumpetista Itamar Borochov. Ten nám v rozhovoru řekl: „Podle mne tyto žánry mají s jazzem mnoho společného. Rád si u různých druhů hudby všímám toho, jak moc je v nich důležitá improvizace. V různých typech lidové hudby se totiž nezávisle na sobě vyvinuly podobné a přitom rozdílné přístupy k improvizaci. Při hraní těchto různých stylů pozoruji jak rozdíly, tak podobnosti. Někde jsou si blízké interpretační přístupy, jinde je to práce s melodií nebo s harmonií. Někde se více pracuje s rytmem, jinde s celkovým pocitem. To vše mě inspiruje. Nikdy jsem nebyl typ člověka, který by si dopředu řekl: Chci vytvořit fúzi žánrů, smíchat prvky severoafrické, blízkovýchodní a afroamerické hudby. Snažím se jen tvořit co nejpřirozeněji a využívat přitom životní i hudební zkušenosti, kterými jsem si prošel. Hudba, kterou skládám a hraji, je vyústěním všech těchto zjištění i zkušeností.“

V roce 2016 navštívil naše rádio izraelský pianista Ari Erev. Ten u nás ve studiu řekl: „Na každém albu mám minimálně jednu nebo dvě upravené izraelské písně. V 50. a 60. letech působili v Izraeli velmi nadaní skladatelé. Většina z nich přišla z Ruska nebo z východní Evropy tak jako vůbec mnoho Izraelců a právě v těchto zemích existuje fantastická tradice hudebního školství. Tito autoři napsali velké množství silných skladeb, které tvořily pro mou generaci soundtrack našeho života. A já myslím, že je dobré vzdát těmto skladatelů poctu, protože jejich hudba je prostě nádherná. Gan Ha-Shikmin, což znamená fíková zahrada, je krásná píseň, kterou jsem znal už jako dítě. Přidal jsem k ní něco ze sebe, moje verze je možná jazzovější a snad i kreativnější než originál, ale pořád je to ta původní píseň. A já doufám, že lidem se tato nová interpretace bude líbit.“

V roce 2018 vystoupil na World Music Festivalu v Bratislavě izraelský kontrabasista Adam Ben Ezra. Hrál sólově a diváky zaujal nejen hráčskou virtuozitou a tím, že sám na pódiu dokázal udržet pozornost publika a celý koncert je bavit, ale také přístupností své hudby. I jej jsem požádali o rozhovor. V něm nám mimo jiné řekl: „Každou svou skladbu vnímám jako příběh, který má nějaký začátek, průběh a konec. Dokonce i tehdy, kdy se jedná o instrumentální skladbu, vnímám její strukturu jako píseň.“

Zajímavý původ má izraelský baskytarista Yossi Fine. Jeho otec byl ruský Žid, matka karibská zpěvačka. Sám Yossi je v Izraeli vyhledávaným producentem. Působil také ve Spojených státech, kde doprovázel Lou Reeda nebo Davida Bowieho. Vedl skupinu Ex-Centric Sound System, která propojovala africkou hudbu s elektronikou. A právě na ni nedávno navázal v novém projektu s bubeníkem Benem Aylonem a s klávesistou Liorem Romanem. Skupina čerpá z hudby Sahary i izraelských pouští. K jejich přímým inspiračním zdrojům patří arabské rytmy dabke nebo rituální hudba gnawa z Maroka. Yossi Fine tvrdí, že k africké hudbě ho kdysi přivedl legendární kytarista Ali Farka Touré. Říká: „Když jsem natáčel v Mali, bydlel jsem v jeho domě. Hudba ze Sahary, pouštní blues, mi učarovalo. U nás v Izraeli máme taky poušť, takže vím, že styly z pouště mají řadu věcí společných.“

Dalším hudebníkem z Izraele, který poskytl rozhovor našemu rádiu, je pianista Shai Maestro. I on sbíral své zkušenosti za oceánem. V rozhovoru vzpomíná: „Důležité pro mne bylo už to, že jsem mohl vycestovat z Izraele a že jsem slyšel, jak se dělá muzika jinde. V Izraeli prostě hrajeme jako Izraelci a jsme na to hrdí. Ale když vyjedete ven, vnímáte, jak k hudbě přistupují například lidé z Latinské Ameriky, kteří pracují s úplně jinými rytmickými strukturami. Nebo jak se hudba dělá ve Spojených státech, tedy v zemi, kde jazz vznikl a kde i díky tomu mají ještě jiný přístup. Otevřou se vám tedy nové pohledy. Navíc jsem si uvědomil, s jakou oddaností umělci v Americe k hudbě přistupují, což mělo obrovský vliv na mé další nasměrování.“

V roce 2017 vyšlo u německé společnosti ECM pozoruhodné album Cross My Palm With Silver. Izraelský trumpetista Avishai Cohen na něm představuje pouhých pět skladeb, avšak v nich prostřednictvím instrumentální hudby promlouvá k problémům dnešní doby, jako je například válka na Blízkém východě. V telefonickém rozhovoru nám řekl: „Tématem alba je hledání naší role ve společnosti. Kladu si otázku, co vlastně děláme pro druhé kromě toho, že spolu tweetujeme a lajkujeme si příspěvky na sociálních sítích. Snažím se tedy ve své hudbě hledat odpověď na otázku, jaká je naše role coby občanů světového společenství. Ve všech těch skladbách se ptám na totéž. Jsou to písně o naší společenské zodpovědnosti a o našich rolích v životě. Je to konceptuální album, protože se všechny skladby týkají téhož tématu, pouze je pojímám z různých úhlů.“

Kvalitní mainstreamový jazz hraje izraelský kytarista Elon Turgeman – na jeho albu Climb Up z roku 2017 si můžete vychutnat souhru kytary s klavírem, na který hraje Avi Adrian, inspiraci latinskoamerickou hudbou a flamenkem, náznaky swingu i dobře zvládnutou fusion. Turgeman za své vzory pokládá Pata Methenyho nebo Mikea Sterna.

Kontrabasista Tal Gamlieli je hudebník s jemenskými, marockými, kurdskými i evropskými kořeny. Po matce zdědil lásku k evropské vážné hudbě, kurdský otec jej nasměroval k melodiím Blízkého východu. Kromě toho Gamlieli uvádí jako své velké vzory jazzového kontrabasistu Charlieho Hadena nebo brazilského skladatele Antonia Carlose Jobima. Sám Gamlieli absolvoval konzervatoř v americkém Bostonu a jako objev získal výroční cenu časopisu Downbeat. Dnes je ředitelem hudebního oddělení Akademie v Jeruzalémě.

Druhý Avishai Cohen – kontrabasista – na své zatím poslední, zpívané, album 1970 zařadil zvláštní směs písní – vedle jeho vlastních skladeb jsou to například lidové písně jemenských Židů, ale také americký spirituál. Když jsme se jej zeptali, co tyto skladby mají společného, odpověděl: „Mají společný základ a tím je něco, co bychom mohli nazvat blues nebo bluesové prvky. Tyto skladby k nám promlouvají stejným, velmi jednoduchým, řekl bych primárním, možná až domorodým způsobem, ale mají rozdílnou vnější podobu, rozdílný kabátek. Přes tento vnější rozdíl však tyto písně pocházejí z téhož prostředí a oslovují posluchače svou jednoduchostí a svým bluesovým charakterem, hovoří o skutečném životě.“ O svém písňovém albu pak Cohen říká: „Udělal jsem si tu radost, že jsem natočil písňové album, na kterém se prezentuji i jako zpěvák. Bylo to náročné, byla to pro mne velká výzva, ale podobné výzvy jsou pro mne v životě to nejdůležitější.“