Jak se vám líbí – o izraelské hudbě s Yvonne Kahan

Rozhovor s izraelskou hudební producentkou Yvonne Kahan

Srovnáme-li počet obyvatel a množství známých hudebníků, je Izrael světovou velmocí. Dokázala byste pojmenovat příčiny tohoto stavu?

Možná bych řekla, že některé národy jsou dobré na něco, jiné na něco jiného. Například ve skandinávských zemích jsou výborní sportovci, kteří pravidelně získávají v určitých sportech zlaté medaile. Jinde zase mají dobré inženýry nebo architekty. Ale musíme se na to podívat také z historické perspektivy. Židé po dlouhá staletí, kdy žili v diaspoře, nemohli vlastnit půdu a statky. A tak se museli věnovat jiným profesím – stávali se právníky, bankéři, učiteli, hudebníky… Myslím, že proto je u Židů hudba tak důležitá. Druhý důvod je ten, že v židovském náboženství je role hudby klíčová. U ostatních náboženství samozřejmě také, ale my židé máme spoustu svátků nebo přechodových rituálů, které musíme dodržovat. A ke každému z těchto obřadů existují speciální písně. Hudba je tedy mimořádně důležitá. Dokonce i naprosto běžná sekulární rodina, která nedodržuje všechny náboženské předpisy, bude v pátek večer zpívat písně k šabatu. Hudba je tedy důležitou součástí života židů. K tomu si přidejte tavicí kotlík, který vznikl ve Státě Izrael, s tolika různými kulturami na tak malém území. Stává se běžně, že váš soused hraje na arabskou loutnu nebo na perskou flétnu, vedle toho máte beduína, který hraje na darbuku. Potkáte se s řadou hudebních stylů. V Izraeli žije také obrovské množství ruských emigrantů, kteří mají kvalitní klasické hudební vzdělání a to má také velký vliv na izraelskou hudbu a především pak na hráčskou techniku. I v malých městech najdete konzervatoře, ve kterých se vyučuje jednak vážná hudba, jednak jazz nebo jiné styly. Hudební vzdělání je na velmi dobré úrovni, což je dobrá výchozí pozice pro kvalitní hudební scénu.

U nás známe z židovské hudby především klezmer a písně v jazyce jidiš. Jsou populární i v současném Izraeli?

Pokud jde o studium jazyka jidiš, dochází k určité obrodě včetně výuky na vysokých školách. V poslední generaci se totiž schopnost mluvit jidiš vytratila. Například ještě mí rodiče tímto jazykem mluvili, ale já už moc ne. A myslím, že pro mnoho lidí, jako jsem já, je lákavé začít se v dospělosti tento jazyk učit. Role klezmeru jako žánru v současné izraelské kultuře je ovšem malá. Věnují se mu především ortodoxní židé, ale není to něco, co byste slyšeli na scénách velkých hudebních festivalů. Existuje možná jeden nebo dva klezmerové festivaly. Klezmer se v očích současných obyvatel Izraele pojí s diasporou, je to něco starobylého, s čím lidé nechtějí mít nic společného. A to je podle mne škoda. Naštěstí vzniklo několik nových skupin, které se tuto tradici snaží oživit.

V Ostravě loni vystoupil Dudu Tassa, významný izraelský zpěvák, který ve svém současném projektu zpívá arabsky písně svého dědečka a prastrýce, někdejších dvorních hudebníků na iráckém královském dvoře. Je takové mísení arabských a židovských vlivů na dnešní izraelské scéně běžné?

Momentálně dochází k prolínání různých přístupů. Ale nemyslím si, že by například arabští hudebníci pracovali s prvky židovské hudby. Máme ovšem zajímavé případy židovsko-arabské spolupráce. Nádherný je například jeden ženský pěvecký sbor, ve kterém působí židovské i arabské členky. Existují smíšené orchestry mladých nebo soubory hráčů na ukulele. Zpěvák Dudu Tassa také ve své doprovodné kapele spojuje izraelské a arabské hudebníky. Přitom důvodem není ideologie, ale hudba samotná. Nezajímá jej, kdo jsou, ale co umí a co dělají. Takže ano, takové spolupráce existují.

V Izraeli žije také křesťanská menšina. Ovlivňuje nějak kulturně většinovou společnost židovského státu?

Abych byla upřímná, nevím. Samozřejmě v některých městech, jako například v Nazaretě, v Jeruzalémě nebo v Haifě, žije větší množství křesťanů. Když tam jdete do kostela, můžete slyšet arabskou křesťanskou hudbu, která je rozhodně zajímavá. Často je to také hudba s byzantskými kořeny. Ale neřekla bych, že tyto druhy hudby mají vliv na celou izraelskou společnost. Bohužel existuje jen velmi málo festivalů, kde by taková hudba hrála. Výjimkou je každý rok v září Jeruzalémský festival duchovní hudby, což je obrovský mezinárodní festival, který v sobě zahrnuje hudbu všech náboženství přítomných v Izraeli. Tam máte tedy příležitost slyšet všechny druhy duchovní hudby.

Koho ze současné izraelské scény byste doporučila naší pozornosti?

Velmi zajímavá je zpěvačka Victoria Hanna, která v roce 2017 vystoupila v Praze na festivalu Respect. Pochází z ortodoxní židovské rodiny, ale sama už ortodoxní není. Používá ale slova z kabaly nebo z Písně písní a tyto texty nádherným způsobem propojuje s hudbou. Zpívá v hebrejštině a přemýšlí nad významem každého jednotlivého písmene, což opět souvisí s kabalou. Je to krásné i hudebně. Zrovna nedávno vydala nové album. – Jiný zajímavý projekt je The Piyut Ensemble, který tvoří patnáct marockých židů, kteří se věnují zpěvům a hymnům ze západního Maroka ve stylu gnawa, ovšem v hebrejštině. To je nový projekt, o kterém doufám ještě uslyšíme. Světovou premiéru měli v australském Adelaide.