Slyšte, lidé! – Kousek písně zůstal ve strunách

Slyšte, lidé! – Kousek písně zůstal ve strunách

Pořad v souvislostech


Kousek písně zůstal ve strunách
Budeme vysílat

Hudební výlet do Turecka 2023
Výsledky ankety Album roku 2022
Výsledky ankety Album roku 2022
Vysílali jsme


Hudební výlet do Turecka 2023

Hudební výlet do Sýrie

Hudební výlet do Sýrie
Audioarchiv
28. února 2022 World music, Aktuality, Jazz Autor: Milan Tesař

V tomto vydání týdeníku Slyšte, lidé! se věnujeme hráčům na drnkací strunné nástroje. Představíme vám belgického kytaristu Myrddina, Evandra Menesese, který hraje na nástroj z Kanárských ostrovů zvaný viola da terra, dále řeckého hudebníka Dimitrise Chiotise, který ovládá různé lyry a loutny, nebo čínskou hudebnici Cheng Yu, která nám bude hrát na nástroj ku-čchin. Z dalších nástrojů nebudou chybět banjo, mandola, africká kora a ngoni nebo turecká bağlama. Premiéra 5. března 2022.

Jako první nás bude zajímat řecký hudebník a skladatel Dimitris Chiotis, který na svém albu Alati spolupracuje s íránskými, iráckými a dalšími řeckými hráči. Jako autor vychází z řecké a blízkovýchodní hudební tradice, kterou propojuje s jazzem a improvizovanou hudbou. Alati znamená v řečtině „sůl“. Album má odrážet Chiotisovo 20leté hudební putování. Studoval hru na krétskou lyru, stejně jako na další nástroje z arabského světa nebo Íránu. Ve skladbě Yasmin, kterou si poslechneme, hraje Dimitris Chiotis vedle zmíněné krétské lyry, což je smyčcový nástroj, také na nástroj drnkací, krétskou loutnu.

Album Longyin, Dračí zpěvy, které nahrála čínská hudebnice Cheng Yu. Věnuje se hře na sedmistrunnou citeru zvanou guqin a konkrétní nástroj, na který album nahrála, má přezdívku stejnou jako CD, tedy Dračí zpěvy. Zajímavé je, že jsou na něm nataženy původní hedvábné struny z 30. let minulého století.

Djime Sissoko, synovec známého hudebníka z Mali Baby Sissoka, hraje na nástroj zvaný ngoni. Jedná se o strunný nástroj s dlouhou tradicí, na který se na území dnešního Mali hraje údaje více než 2000 let. Když Afričané ngoni jako otroci přivezli do Ameriky, postupně je přetransformovali v dnešní banjo, který tedy považují za přímého potomka svého nástroje. Africké ngoni ve světě zpopularizoval mimo jiné další hudebník z Mali, Bassekou Kouyaté, který začal používat ladění běžné uchu Evropanů.

Jedním z nejkrásnějších strunných nástrojů – pokud jde o zvuk, ale i na pohled – je kora. Jak před pár lety vyprávěl v rozhovoru pro Proglas virtuózní hráč Seckou Keita, historie tohoto nástroje začíná ve 13. století a její pravlast se nachází z oblasti, kterou dnes tvoří region Gabu v Guineji-Bissau, Camanace na jihu Senegalu a Gambie. Nástroj měl podle legendy původně 22 strun. Když ale zemřel Jaly Mady Wuleng neboli Rudý griot, první hráč na koru, odstranili jeho přátelé jednu strunu na jeho památku. Od té doby zná svět koru jako nástroj s 21 strunami a takto se dostala do dalších zemí, do Mali, Guineje, Pobřeží slonovinky nebo Burkiny Faso. „Tón kory je melancholický, dokáže člověka dojmout,“ říká Seckou Keita, který pochází ze Senegalu. My však budeme poslouchat hráče ze sousední Gambie, který se jmenuje Dawda Jobarteh. Jeho album Soaring Wild Lands je zajímavé tím, že na něm spojil melancholický zvuk západoafrické kory s nejtypičtějším komorním tělesem západní hudby, se smyčcovým kvartetem.

Na banjo hraje Rhiannon Giddens, původně zpěvačka, houslistka a právě také banjistka skupiny Carolina Chocolate Drops. Později nahrála dvě sólová alba a od roku 2019 natáčí v duu s italským hudebníkem Franceskem Turrisim. My si z jejich loňského alba They’re Calling Me Home poslechneme instrumentální skladbu Bully For You. V ní hraje Rhiannon Giddens na takzvané minstrelské banjo, její kolega Turrisi ji doprovází na chitarru battente, což je tradiční italský nástroj, který se především v Kalábrii používal jako doprovod ke zpěvu. Je menší než klasická kytara a má čtyři nebo pět kovových strun.

V další nahrávce se podíváme na Azory, souostroví v Atlantském oceánu, které je zámořským autonomním územím Portugalska. Zdejším typickým drnkacím nástrojem je viola da terra. Má tvar blízký kytaře a 12 nebo 15 strun, které jsou ovšem zdvojené nebo ztrojené a v případě ztrojení znějí dvě stejné struny v téže oktávě a jedna o oktávu níž. Nám bude na violu da terra hrát Evandro Meneses

Klasická akustická kytara v pořadu také zazní. A protože si ji mnozí spojujeme se španělským flamenkem, vydáme se právě do této hudební oblasti. Belgický kytarista, který si říká Myrddin, se už jako malý věnoval gypsy swingu. Postupně se však dostal právě k flamencu. Odjel do hlavního centra tohoto stylu, do španělské Andalusie, a tam studoval u mistrů, jako je například Garardo Núňez. V současné době sám hraje flamenco s prvky jazzu a klasické hudby. V posledních letech pracuje na rozsáhlém projektu Monstruos y Duendes, v jehož rámci chce postupně vydat čtyři čistě sólová kytarová alba. První z nich, s podtitulem Myfyrio, vyšlo v únoru 2020. Následoval v září téhož roku titul Longhin. A loni na podzim vyšel třetí díl s názvem Médyn.

Dalším známým drnkacím nástrojem je mandolína, ale nás bude zajímat její větší příbuzná mandola. Na ni nahrál celé své album La Mando slovenský mandolinista Jozef Scheiner. Žánrově má album blízko k takzvané nové akustické hudbě, která kombinuje prvky akustického jazzu a bluegrassu. Ostatně Jozefa Scheinera na něm doprovázejí muzikanti známí ze slovenské a české jazzové scény, ale řada z nich – v čele se všestranným houslistou Stano Palúchem – je rozkročena mezi žánry.

Na závěr pořadu uslyšíme nástroj zvaný bağlama, typický pro tureckou, ale také kurdskou, ázerbájdžánskou nebo perskou hudbu. Bağlama a jí blízký nástroj saz mají tělo podobné loutně a dlouhý krk. Hraje stálý akord, ke kterému se přidává melodie. Nejčastěji používaná bağlama má struny ve třech sborech v uspořádání tři, dvě a dvě. Nám bude na bağlamu hrát turecký hráč Cihan Türkoğlu ze svého alba Göç neboli „migrace“.