Rhiannon Giddens: Freedom Highway (recenze CD)
Americká zpěvačka a banjistka Rhiannon Giddens studovala matematiku a operu. Své první sólové album vydala v 38 letech a pár dnů po čtyřicítce přišla s druhou dlouhohrající kolekcí Freedom Highway. Přečtěte si naši recenzi.
Rhiannon Giddens je pozoruhodná žena. Vzdělávala se na prestižní matematické škole a vedle toho vystudovala operu. Věnuje se americké old time music, nahrála s řadou kapel, z nichž nejvýznamnější je Caroline Chocolate Drops, se kterou v roce 2011 vyhrála Grammy. Kromě toho v roce 2015 vydala své první sólové album Tomorrow Is My Turn (nominace na Grammy) a v únoru 2017, tři dny po svých čtyřicátých narozeninách, vydala další dlouhohrající nahrávku Freedom Highway.
Fakt, že Rhiannon Giddens začala nahrávat sólová alba de facto jako zralá žena a zkušená umělkyně, připomeneme situaci o šest let staršího Gregoryho Portera. I tento velký hlas amerického jazzu debutoval až v 39 letech a od té doby má na scéně pevné místo. Banjistka a zpěvačka ze Severní Karolíny, jakkoli se věnuje zcela jinému druhu hudby, je podobně nepřeslechnutelnou postavou současné americké scény.
Její novinka obsahuje devět autorských skladeb, úpravu jednoho bluesového standardu a dvě písně z 60. let, které bychom mohly označit jako protestsongy: Birmingham Sunday Roberta Fariñi reflektuje krvavý útok Ku Klux Klanu na afroamerický baptistický kostel v roce 1963, při němž zahynuly čtyři dívky. Titulní píseň Freedom Highway z repertoáru skupiny The Staple Singers má jako téma vraždu 14letého Emmetta Tilla, zlynčovaného poté, co jej bílá žena obvinila z obtěžování. O tragické smrti mladého člověka a jeho hrobě vypovídá i balada Angels Laid Him Away z repertoáru Mississippi Johna Hurta. Trojice převzatý písní tvoří jakousi osu alba, avšak ani zpěvaččiny vlastní skladby se podobným bolavým tématům nevzdalují – viz například drásavou výpověď Better Get It Right The First Time. V jiných písních však autorka dodává sobě i svým posluchačům naději, ať už požitím biblických motivů (Baby Boy), nebo pomocí archetypálního dialogu matky a dcery a obrazu ptáka, který přeletí i vysoké hory (We Could Fly).
Album plné silných výpovědí zpěvačka nahrála s vyváženým a pestrým hudebním doprovodem, který osciluje od minimalistické sestavy v písni Baby Boy až po bohatěji instrumentované skladby se saxofonem (Patrick Bartley), výraznou baskytarou (Dirk Powell) a bicími (Jamie Dick). Nejdůležitějším nástrojem alba – kromě lidského hlasu – je zpěvaččino banjo, ale nikoli nevýznamnou roli hraje například také violoncello Rhiannoniny někdejší spoluhráčky z Carolina Chocolate Drops Layly McCally. Výsledkem je příjemná směs na pomezí tradičního folku, blues a country, kořeněná prvky jazzu, soulu a výjimečně i hiphopu (Better Get It Right The First Time). Pohodová hudba přitom není kontrastem k často tragickým textům, ale naopak s nimi koresponduje. Ve spojení s nimi je totiž obžalobou krvavých momentů amerických dějin a současně odkazuje do budoucna, k naději.
Vydavatel: Nonesuch
Rok vydání: 2017
Žánr: folk
Celkový čas: 49:53