Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Belgie 2022
Pořad v souvislostech
Hudební výlet do Belgie 2022
Budeme vysílat
Jan Hrubý po sedmdesátce
Novinky z country hudby 2024
Novinky z country hudby 2024
Vysílali jsme
Hudební výlet do Asie 2024
Hudební výlet do Asie 2024
Což takhle dát si cover…
Audioarchiv
Po necelém roce vás v pořadu Slyšte, lidé! pozveme na hudební výlet do Belgie. Malá země na západě Evropy nabízí velmi pestrou hudební scénu. V pořadu uslyšíte skupinu Solia, která se věnuje valonskému folkloru, i kapely, které čerpají z hudby Afriky nebo Balkánu. Představíme vám jednoho sólového kytaristu, album zhudebněné poezie nebo skupinu, ve které působí dvě romské zpěvačky původem ze Slovenska. Premiéra 29. ledna 2022.
Jako první nám bude zpívat Syssi Mananga, belgická zpěvačka, jejíž matka pochází z Konga a otec je Belgičan. „S kulturní identitou rozdělenou mezi Afriku a Evropu je moje hudba jako vítr,“ říká interpretka, přičemž „vítr“ se konžském jazyce lingala řekne „mopepe“. Totéž slovo ale označuje také ducha nebo duši. Své nové album zpěvačka nazvala Mopepe Mama, což má označovat ji samotnou. „Mama“ znamená samozřejmě matku, protože Syssi je hrdá a milující matka čtyř dětí. Svou hudbu popisuje jako křižovatku žánrů – konžských rytmů, folku, jazzu a popu. Natáčení alba postihla koronavirová krize. Natáčení probíhalo na dálku, protože nebylo možné sejít se ve větším množství ve studiu nebo cestovat. Na albu nakonec účinkují hudebníci z deseti různých zemí, přičemž každý své party nahrával u sebe doma. Jsou to muzikanti z Keni, Ugandy, Zimbabwe, Jižní Afriky, Pobřeží slonoviny, Brazílie, Belgie, Dánska, Švýcarska a Spojených států.
Slovo Solia znamená ve valonském nářečí slunce. Solia je duo z valonské – tedy francouzsky mluvící – části Belgie, které tvoří akordeonistka Raquel Gigot a houslistka a hráčka na nyckelharpu Marielle Vancamp. Dvojice se snaží oživit kulturní dědictví Valonska. Věnuje se lidovým písním z této oblasti, staré hudbě ze středověkých a renesančních rukopisů a dalším pozapomenutým skladbám, které hraje v nových, originálních úpravách. Vydaka album Tous les parfums.
Skupinu Mamaliga Orkestar tvoří čtyři ženy v dlouhých bílých šatech a muž-bubeník. Na začátku bylo setkání Lise a Silvie, které se obě vdaly za Romy a začaly se o romskou kulturu intenzivně zajímat. K nim se připojila Aurélie, které učarovali romští hudebníci v rumunském Sedmihradsku. Poslední dva členové, Dorothée a Clem, přišli z jiného hudebního prostředí, ale velmi brzy do kapely zapadli. V listopadu 2021 skupina Mamaliga Orkestar vydala své první album s názvem Da!
K nejzajímavějším formacím z vlámské části Belgie patří duo Naragonia, které vzniklo už v roce 2003. Tvoří je akordeonistka a houslistka Pascale Rubens a dudák Toon Van Mierlo. Nové album The Guesthouse Sessions vzniklo v době epidemie covidu, kdy nebylo možné běžně koncertovat. Dvojice si do svého studia zvala různé hosty – hudebníky i zpěváky – a natáčela s nimi série písní. Vznikaly tak nahrávky různých stylů, které posouvaly zvuk dua do dalších zajímavých podob. Mezi hosty, které si dvojice takto pozvala, byli například pianistka Véronique Rubens, hráče na perkuse Jo Zanders nebo dva členové skupiny Spilar, která loni v srpnu vystoupila v Brně – Maarten Decombel a Jeroen Geerinck.
Belgický saxofonista Guillaume Van Parys založil šestičlennou skupinu Afrikän Protoköl, jejíž žánr označuje jako „afro groove“. Důležitým členem kapely je bubeník Moïse Ouattara z Burkiny Faso, který do sestavy přináší tradiční rytmy své vlasti i celé západní Afriky. V roce 2014 skupina získala cenu poroty na Mezinárodním salonu africké hudby v Dakaru a byla nominována také na cenu Octaves de la Musique v Belgii za rok 2015. Stejná nominace přišla v roce 2018 a v témže roce kapela v Belgii získala cenu Sabam Award. Skupina, kterou tvoří belgičtí hráči na dechové nástroje a africká rytmika, čerpá nejen ze západoafrické hudby, ale také z jazzu.
Belgicko-mexické duo Celmaca tvoří Osvaldo Hernandez Napoles a Patricia Hernandez Van Cauwenberge. Patricia pochází z Belgie, zaměřuje se především na klasický a současný tanec, ale věnovala se například také africké hudbě a studovala taneční kulturu původních obyvatel střední a Severní Ameriky. Osvaldo se narodil v Mexiku. Nyní žije už více než 20 let v Belgii, kde platí za předního odborníka na latinskoamerickou hudbu. Vyučuje například hru na brazilské a peruánské rytmické nástroje. Název dua Celmaca pochází z aztéckého jazyka nahuatl a znamená „pobavit“ nebo „potěšit“. Na svém albu Cantando Historias se dvojice inspiruje příběhy a postavami, které ovlivnily mexickou a latinskoamerickou kulturu. Duo hraje jak instrumentální skladby, tak písně, ve kterých se doprovází na různé strunné a rytmické nástroje.
Belgický kytarista Myrddin se už jako malý věnoval gypsy swingu. Od klarinetu, na který se učil původně, se postupně dostal ke kytaře a spolu s ní k flamencu. Odjel do hlavního centra tohoto stylu, do španělské Andalusie, a tam studoval u mistrů, jako je například Gerardo Núňez. V současné době sám hraje flamenco s prvky jazzu a klasické hudby. Nedávno začal pracovat na rozsáhlém projektu Monstruos y Duendes, v jehož rámci chce postupně vydat čtyři čistě sólová alba. První z nich, s podtitulem Myfyrio, vyšlo v únoru 2020. V září téhož roku následovalo pokračování Longhin. A zatím poslední, třetí část s názvem Medyn vyšla na podzim 2021.
Historie kapely Mec Yek se začala psát v 90. letech. Belgický hudebník Piet Maris se tehdy začal intenzivně zajímat o romskou hudbu a pravidelně jezdil do romských osad na Slovensko. Od tamních hudebníků se naučil tradiční romské písně a sám je potom hrál se svou belgickou skupinou Jaune Toujours. Ke skupině se později připojily přímo dvě romské zpěvačky ze Slovenska, Káťa a Milka Pohlodkovy a skupina v této podobě se přejmenovala na Mec Yek. Název jejího nového alba Taisa znamená „zítra“. Nahrávka obsahuje jednak nové úpravy lidových romských písní a dále skladby, které sestry Pohlodkovy kdysi dávno složily v Košicích společně se svými bratry. Z alba zní především romština, v menší míře ruština a ojediněle také holandština. Skupina čerpá mimo jiné z tradiční jihoitalské hudby, ze ska nebo blues, ale především si zakládá na tom, že hraje romskou hudbu bez houslí.
V roce 2021 jsme si připomněli 100 let od vydání prvních básní nizozemského básníka Jana Jacoba Slauerhoffa. Proto v březnu 2021, navíc v den, kdy organizace UNESCO vyhlásila Světový den poezie, vyšlo album s jeho zhudebněnými verši. Natočili je belgická zpěvačka Eléonor Aerden a její kolega Gerry de Mol. Protože byl Slauerhoff světoběžník, který celý život hledal svůj skutečný domov, promítají se i do hudebního zpracování jeho veršů prvky hudby z celého světa. Na albu slyšíme portugalské fado, brazilskou sambu a bossanovu i francouzský šanson. Gerry de Mol navíc střídá velké množství nástrojů včetně malé portugalské „kytarky“, zvané cavaquinho. Album se jmenuje Ik had me het leven anders voorgesteld neboli Život jsem si představoval jinak.
Zpěvačka Natacha Atlas sama sebe s oblibou nazývá „lidským pásmem Gazy“. Narodila se v Bruselu britské matce, která konvertovala od křesťanství k buddhismu, a egyptskému otci, původně muslimovi, který sympatizoval s mystickou filosofií a s taoismem. Sama Natacha původně zpívala s britskou skupinou Transglobal Underground, odkud v 90. letech odešla na sólovou dráhu. Své nové album The Inner & The Outer natočila ve spolupráci s anglo-egyptským houslistou Samym Bishaiem. V nových skladbách, které vznikaly v době pandemie, skladatelka a zpěvačka propojila žánry, kterým se věnovala už dříve – arabskou hudbu, jazz a hudbu elektronickou. Jak napovídá název alba – „Vnější a vnitřní“ –, má jít o autorskou výpověď jak o vnitřním světě zpěvačky, tak o emocích, které tryskají ven.
Skupinu Belcirque její členové založili ještě na střední škole a původně hráli hlavně na ulici. Z pětičlenné amatérské kapely se postupně stala skupina sedmi hráčů na profesionální úrovni, která za dobu své existence stihla procestovat nejen celou Evropu, ale hrála například také v Jižní Koreji. Skupina se neomezuje na jeden žánr. Čerpá ze swingu, folku, jazzu, z vokální hudby, z afrických rytmů i z blues. A na novém albu se do velké míry inspiruje hudbou latinskoamerickou. Náladu nového alba vystihuje jeho název – Velký svátek, La Grande Fête. Album je jednou velkou oslavou života a radosti z něj.
Tamala je mezinárodní trio, které vzniklo v Belgii a které vedle belgického houslisty Woutera Vandenabeeleho tvoří dva hudebníci ze Senegalu – zpěvák Mola Sylla a hráč na koru Bao Sissoko. Oba mají i další projekty. Mola Sylla zpívá s nizozemským violoncellistou Ernstem Reijsegerem. Vedle zpěvu hraje na západoafrickou loutnu xalam, na kalimbu a na africké perkuse. Bao Sissoko je hráč koru, což je 21strunná západoafrická harfa. Sissoko spolupracuje se slavným senegalským zpěvákem Baabou Maalem a hraje také v duu s Malickem Pathé Sowem.