Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Afriky 2023

Kanárské ostrovy, které jsou úředně součástí Španělska, sice leží geograficky v Africe, ale jejich kultura je latinskoamerická a politika evropská. To alespoň tvrdí Germán López, virtuózní hráč na drnkací nástroj podobný malé kytaře, zvaný timple. López, který před několika lety vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou, postavil své nové album Alma na setkání různých hudebních stylů a světů. Sám na albu vedle timple hraje na klavír, ale především si pozval velké množství hostů – hráčů na nejrůznější nástroje. Jsou mezi nimi německý flétnista Andreas Prittwitz, španělský kytarista Josemi Carmona, španělský hráč na foukací harmoniku Antonio Serrano nebo Seckou Keita, senegalský hráč na koru, africký nástroj s 21 strunami.

Kala Jula je skupina, kterou tvoří švýcarských hudebník Vincent Zanetti a spolu s ním jeho spoluhráči z afrického Mali. Tato kapela nahrála společné album s beninským dechovým orchestrem Gangbé Brass Band. Sólové party na album nazvané Asro nazpíval teprve 13letý Fama Diabaté, nositel slavného západoafrického příjmení.

Hudebník Batida z Angoly nedávno vydal po osmi letech nové sólové album Neon Colonialismo. Umělec, který se narodil v Angole a vyrůstal v Lisabonu, se věnuje nejen hudbě, ale také tanci, výtvarnému umění a práci v rádiu. Jeho nové album, na kterém účinkuje řada hostů, proplouvá mezi různými žánry elektronické a tradiční africké hudby. Střídají se na něm instrumentální skladby a písně i rap a vedle převažujícího elektronického doprovodu nechybějí ani akustické nástroje.

Adédèjì je zpěvák a kytarista z Nigérie, který je hudebně aktivní od svých deseti let, kdy začal zpívat v chrámovém sboru. Brzy se propracoval až na pozici vedoucího sboru a v roce 2012 vydal své první sólové album Ajo. Spolupracoval například s beninským kytaristou Lionelem Louekem, s nigerijským bubeníkem Tonym Allenem a s dalšími hráči světové jazzové scény i dalších žánrů. Adédèjìho tvorba v sobě pojí prvky západoafrické hudby, jazzu, funku, soulu a blues. Nahrávání Adédèjìho nového alba Yoruba Odyssey se zúčastnily dvě desítky muzikantů včetně velké dechové sekce.  

Zpěvačka Souad Massi pochází z Alžírska, ale svou vlast, ovládanou muslimskými fundamentalisty, opustila v roce 1999. Záminkou jí bylo pozvání na festival Femmes d’Algérie v pařížském Cabaret Sauvage. Ve Francii vydala už několik alb, na kterých kombinuje prvky severoafrické hudby s evropskými styly. Sama ráda poslouchá flamenco nebo také metal a obecně se zajímá o kulturní život v Evropě. Nové album Sequana zpěvačce vyšlo v říjnu 2022 a vedle evropské a severoafrické hudby je inspirováno hudbou západní Afriky, Karibské oblasti a Brazílie a v některých skladbách se dotýká i rocku. Album produkoval britský kytarista Justin Adams, známý ze spolupráce s Robertem Plantem nebo s africkou skupinou Tinariwen.

Ali Farka Touré z Mali byl považován za jednoho z nejlepších světových kytaristů. Na kytaru začal hrát v 17 letech, a to způsobem, jakým afričtí hudebníci ovládají tamní tradiční nástroje. Ještě před kytarou totiž hrál na africkou loutnu ngoni nebo na jednostrunné housle njarka. Celosvětového úspěchu se dočkal poprvé v roce 1994, kdy natočil album Talking Timbuktu. Za jeho úplně nejlepší album však publicisté považují to poslední, které natočil krátce před smrtí, v roce 2006, nazvané Savane. Úspěšné bylo také album Ali & Toumani, nahrané v duu s hráčem na koru Toumani Diabatém, za které africký kytarista získal posmrtně Grammy. I když by se mohlo zdát, že více než 15 let po Tourého smrti je jeho tvorba důkladně zmapovaná, nedávno se na trhu objevila úplně nová nahrávka. Album Voyageur, které vyšlo 10. března 2023, společně produkovali Nick Gold, zakladatel hudebního vydavatelství World Circuit, a Vieux Farka Touré, kytaristův úspěšný syn. Album sestavili z dochovaných, ale dříve nevydaných nahrávek včetně několika duetů se slavnou zpěvačkou z Mali Oumou Sangaré.

Elida Almeida je zpěvačka narozená v roce 1993 na kapverdském ostrově Santiago. Jako dospívající dívka zpívala v kostelním sboru, svou sólovou dráhu začínala jako zpěvačka v barech. Tam si jí všiml producent José da Silva, který předtím pracoval s největší hvězdou kapverdské scény, dnes už také zesnulou Césarií Evorou. Elida Almeida své první album vydala v roce 2014 a v lednu 2023 jí vyšla novinka, už páté album s názvem Di Lonji, Zdaleka. Název odkazuje k původu umělkyně, souostroví, které ještě před několika desítkami let nebylo zaneseno na mapě jako samostatných stát. Navíc je zpěvačka z vnitrozemí ostrova Santiago, jehož většina obyvatel prý tento ostrůvek nikdy v životě neopustí. A ona sama přitom už koncertovala v 50 zemích světa. Zpěvačka si za základ bere tradiční hudební styly jako batuque, funana a tabanca, ale posouvá je směrem k moderní, elektrické hudbě. Album nahrála společně s kapverdským producentem Hernanim Almeidou a se skladatelem a aranžérem z Pobřeží slonoviny Momo Wangem.

Zvuk starých afrických nástrojů s moderními zvukovými technologiemi propojuje skupina Studio Shap Shap z Nigeru. Na začátku její historie bylo místní Rádio Kalangu, které vypsalo soutěž pro autory, kteří měli během pouhých tří dnů vytvořit 27 skladeb nebo znělek. Do soutěže se přihlásila i Laetitia Cécile, v Nigeru usazená hudebnice původem z ostrova Réunion, která rychle obvolala hudebníky, které znala ze Vzdělávacího hudebního centra v nigerském hlavním městě Niamey. Každý přinesl své nápady a také zkušenosti z jiných kapel. Za inspiraci jim posloužila nejen hudba, ale i zvuky ulice, hlasy lidí a křik zvířat. Vše zaznamenávali a poté použili pro své skladby. A protože všechno vznikalo opravdu bleskovou rychlostí, dala si kapela do názvu slova „shap shap“, což je něco jaké české „šup šup, rychle“.

King Ayisoba se narodil v Ghaně jako jeden ze 14 sourozenců a už jako dítě mistrovsky ovládal dvoustrunnou loutnu kologo, na kterou před ním hrával jeho dědeček. Talentovaného mladíka si vybral za partnera jeden z velikánů ghanské hudby Terry Bonchaka, s nímž Ayisoba společně vystupoval a komponoval. Bonchaka ale na vrcholu své kariéry tragicky zahynul při dopravní nehodě. Když se pak Ayisoba dal na sólovou dráhu, svým odvážným a originálním propojením loutny kologo s elektronickými rytmy změnil tvář současné ghanské hudby. V jeho písních se propojila tradiční západoafrická hudba s hip-hopem a reggae. Na novém albu Work Hard, které vyšlo v únoru 2023, King Ayisoba spolupracoval s nizozemským post-punkovým hudebníkem Arnoldem de Boerem.

Těsně před občanskou válkou, která trvá už více než 30 let, vzkvétaly v somálském hlavním městě Mogadišu diskotéky a existovala tam bohatá hudební scéna. Tehdy úspěšní hudebníci se začátkem války emigrovali a nejsilnější somálská kulturní diaspora se vytvořila v Londýně. Tam také vznikla skupina Dur-Dur Band International, která navazuje na někdejší slavnou somálskou kapelu Dur-Dur Band. Postupně se v Londýně sešla řada původních hudebníků kdysi velmi zajímavé somálské scény a na začátku března tento orchestr vydal vůbec první reprezentativní studiové album. Jmenuje se The Berlin Session a ukazuje, jaká by asi dnes v Somálsku vznikala hudba, kdyby tam pro to existovaly podmínky.

Franck Biyong je skladatel, kytarista, hráč na klávesy a producent elektronické hudby z Kameruinu. Jeho album Kunde je ukázkou toho, jaká dnes vzniká v Africe elektronická a improvizovaná hudba, která je naprosto současná a moderní a přitom neskrývá africké kořeny.

Ekonting je název hudebního nástroje ze západní Afriky, považovaného za předchůdce banja. Najde však o žádný muzejní artefakt. V dnešním Senegalu a Gambii se ekonting stále používá jako doprovodný nástroj v písních, které vyjadřují radost i smutek, hovoří o lásce, marnosti, bolesti i odpuštění. Na současné hráče na ekonting se v roce 2019 zaměřil výzkum amerického kulturního centra Smithsonian. Nahrávka 25 písní, doprovázených na tento nástroj, vyšla v únoru 2023 pod názvem Ears Of The People, Uši lidí. Zajímavé je, že i když se americké banjo vyvíjelo dlouhou dobu samostatně – za oceán je přivezli někdejší otroci –, dnes se na ně hraje podobným stylem jako na původní ekonting.

Kimi Djabaté z Guineje-Bissau je skladatel, zpěvák, kytarista a také virtuózní hráč na balafon, africký dřevěný nástroj podobný xylofonu. Djabaté, který nedávno spolupracoval například se zpěvačkou Madonnou na jejím singlu Ciao Bella, pochází z rodiny afrických lidových vypravěčů a ceremoniářů griotů a v současné době žije v portugalském Lisabonu. Ve svých písních zpívá o současném životě v Africe, ale důležité jsou v jeho repertoáru také intimní skladby o rodině, přátelích, lásce a komunikaci mezi lidmi. Hudebně vychází ze západoafrických stylů, které propojuje s moderním afrobeatem, s pouštním blues, latinskoamerickými rytmy a swingem.

O tíze kolonizace, o násilí, ale také o vysněném životě v hojnosti zpívají na svém albu Blues hluchoněmých členové skupiny Mwezi WaQ ze souostroví Komory. Album obsahuje 14 skladeb a z toho sedm coververzí písní od komorských interpretů populárních na ostrovech od 70. do 90. let. Skupina má šest členů a obsazení kytary, violoncello, perkuse a zpěv.