Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Afriky 2022/2

Jako první budeme poslouchat zpěvačku Minyeshu z Etiopie a ukázku z jejího alba Netsa, které vyšlo v létě 2022. Minyeshu není jen zpěvačka, ale také herečka, producentka, tanečnice a choreografka. Jako hudebnice sice čerpá z tradiční hudby své rodné země, ale používá i prvky dalších hudebních stylů, které načerpala při svých cestách po světě. Název nového alba Netsa znamená v amharštině, úředním jazyce Etiopie, „volná, svobodná“. Zpěvačka, která na albu pracovala v době izolace v období pandemie covidu, nacházela vnitřní svobodu právě v hudbě.

Důležitým mezníkem v poznání hudební scény ostrova Svatý Tomáš byla kompilace Léve Léve, kterou v lednu 2020 vydalo švýcarské hudební vydavatelství Bongo Joe. Album obsahovalo 16 písní ze 70. a 80. let minulého století v podání několika kapel, mezi nimi vynikala hned ta první, África Negra. Té pak vyšlo letos v dubnu vlastní bilanční album Antologia Vol. 1. Základ skupiny tvořili kytaristé Emidio Vaz  a Leonildo Barros a zpěvák narozený na Princově ostrově Joao Seria, zvaný Generál, protože na koncertech nosil vojenský baret. Zpočátku vystupovali především na ostrově Svatý Tomáš v klubech, které navštěvovala smíšená komunita kreolů, Kapverďanů, Angolanů a Mosambičanů. Ti všichni totiž na ostrově pracovali na kakaových a kávových plantážích. Skupina África Negra kombinovala vlivy západoafrické hudby s tradičními tanci ostrova Svatý Tomáš. Fanoušci této zvláštní hudební směsi říkali „mama djumba“. Své první album kapela vydala až po sedmi letech existence, v roce 1981. Aktivní byla po celá 80. léta a fungovala až do roku 1996, kdy se rozpadla. Znovu se však dala dohromady v roce 2012 a v současné době opět koncertuje v sestavě, ve které dále figuruje jak zpěvák Seria, tak například kytarista Barros.

BKO je skupina z Mali, u jejíhož zrodu stál francouzský hudebník Aymeric Krol. Mali je na rozlohu velká země, ve které vedle sebe – spíše než spolu – žijí lidé různých etnik a různých kultur. Kapela BKO, pojmenovaná podle kódu letiště v Bamaku, stojí na myšlence propojení hudby muslimských griotů, tedy obřadníků a lidových historiků, jejichž předkové sloužili na královském dvoře středověké říše Mali, a na druhé straně hudby animistických lovců z území Wassoulou. V kapele se propojují nejen dvě hudební tradice, ale i dva tradiční nástroje – donsongoni jako nástroj zmíněných lovců a djelingoni, považovaný za předchůdce banja, z instrumentáře griotů.

Grioti patří ke skupině etnik známých jako Mandinkové. Z této etnické skupiny a také z kasty griotů pochází Ablaye Cissoko, hudebník, zpěvák a skladatel ze Senegalu. Hraje na koru, což je tradiční nástroj griotů, africká harfa s 22 strunami. Cissoko dlouhodobě spolupracuje s německým trumpetistou Volkerem Goetzem, se kterým vystoupil i u nás v Česku a se kterým vydal několik alb. Kromě toho Cissoko hrál s jedním souborem, který se věnuje tradiční perské hudbě, a své nejnovější album Instant, Okamžik, nahrál s francouzským akordeonistou Cyrillem Brottem.

Majid Bekkas je marocký zpěvák, kytarista a hráč na tradiční strunné nástroje. Jeho hlavní doménou je basová loutna zvaná guembri, ale hraje také na kytaru nebo na arabskou loutnu oud. Hudebně vychází z tradičního marockého stylu gnawa, který vznikl v 16. století na obchodní cestě mezi Timbuktu v dnešním Mali a marockým Marrákešem, dvěma významnými obchodními a kulturními křižovatkami v severozápadní Africe. Majid Bekkas, který je na scéně aktivní od začátku 90. let, vydal v roce 2001 zásadní album, kterým definoval svůj nový hudební styl. Nazval jej gnawa blues a v posledních 20 letech jej rozvíjel na dalších albech. Novinka Joudour, která vyšla na začátku listopadu 2022, je připomínkou 20 let Bekkasova specifického stylu na pomezí severoafrické a západní hudby. Bekkas na albu vedle už zmíněných nástrojů hraje také na různé perkuse, balafon nebo kalimbu. Základ doprovodné skupiny tvoří pět muzikantů – belgický saxofonista a flétnista Manuel Hermia, rakouský jazzový pianista Michael Hornek, mozambický basista Childo Tomas, alžírský bubeník Karim Ziad a Khalid Kouhen, další Maročan, který se ovšem specializuje na brazilské a indické rytmické nástroje. Mezi hosty pak najdeme dalšího marockého hudebníka Adila Charfiho, který hraje na flétnu zvanou ney, nebo Mustafu Antariho, virtuosa na rytmické nástroje z Blízkého východu.

Z Alžírska pochází Anouar Kaddour Cherif, který však momentálně žije ve Švýcarsku a nedávno natočil album Dawla. Před tím, než jako 24letý přišel do Evropy, působil v rodné zemi v různých kapelách, ve kterých se uplatnil jako skladatel, zpěvák a hráč na různé nástroje. V současné době sice stále vychází z tradiční hudby své rodné země, ale tuto inspiraci přetváří do moderní podoby s prvky jazzu a rocku. Na svém novém albu hraje na desetistrunnou mandolu. Album natočil s kvartetem, které dále tvoří bubeník Hannes Junker, hráč na basklarinet Clement Meunier a kontrabasista Antoine Brochot.

Z Guineje-Bissau, bývalé portugalské kolonie, pochází zpěvačka Eneida Marta, která si ke 20 letům kariéry nadělila nové album Family. Název neodkazuje jen k obsahu jednotlivých písní, ale i ke vzniku alba. V době prvního lockdownu v roce 2020 zpěvačka chtěla pracovat na novém materiálu, ale nemohla se stýkat se svými spolupracovníka. A tak našla oporu ve svém synovi, Rubenu Azzizovi, který se ukázal jako vhodný producent pro její hudbu.

Zajímavou historii má album Beja Power!, nejúspěšnější africká nahrávka v žebříčku World Music Charts Europe za rok 2022. Zástupci hudebního vydavatelství Ostinato Records se v roce 2021 vydali do Súdánu zmapovat tamní hudební scénu. Při procházení sociální sítě TikTok narazili na velmi zajímavou kapelu z Port Súdánu na pobřeží Rudého moře. Skupina pod vedením kytaristy Nooriho se jmenuje Noori & his Dorpa Band a Ostinato Records jí v červnu 2022 vydalo zmíněné album. Hudba Nooriho a jeho kapely čerpá z elektrického soulu, blues, jazzu, rocku, využívá prvky tradiční hudby Tuarégů, ale také hudby egyptské nebo jihoamerické. Vedle kapelníkovy vlastnoručně vyrobené kytary, zkombinované s blízkovýchodním strunným nástrojem tanbur, je výrazným nástrojem tenorový saxofon. Noori a jeho spoluhráči jsou příslušníci národnostní skupiny Beja, která vedle Súdánu žije v Eritreji, a to celkově v počtu asi tři miliony osob. V Súdánu Bejové tvoří asi 6 % populace a jsou považováni za potomky starých Egypťanů.

Momi Maiga je rodák z Gambie, který vyrůstal v sousedním Senegalu. Jeho mateřskou řečí je opět mandinka a slovo z tohoto jazyka, nio – duše, dalo název Maigovu novému albu. Hudebník, který hraje na dnes už také zmíněnou 22strunnou západoafrickou harfu zvanou kora, žije poslední tři roky v Katalánsku a ve své tvorbě propojuje hudbu západní Afriky s inspiracemi, které zachytil ve Středomoří. Na albu s ním spolupracují katalánští hudebníci – bubeník Aleix Tobias, houslista Carlos Montfor a hráč na violoncello Martin Melendez. Hostem na albu je také senegalský hudebník a zpěvák Seckou Keita, Maigův bratranec. Album obsahuje jednak instrumentální skladby, jednak písně nazpívané v jazycích mandinka a wolof, které se používají v Senegalu.

U zrodu alba Afar Ways stál producent Ian Brennan, který v minulosti spolupracoval například se skupinou saharských Tuarégů Tinariwen, s pákistánským zpěvákem Ustadem Saamim nebo se skupinou hudebníků ze souostroví Komory. Na jaře 2018 se vydal do další nepříliš probádané země, do Džibutska. Tam se setkal se 70letou zpěvačkou Yannou Mominou z národa Afarů, která se doprovází na tradiční dvoustrunný nástroj a jako jedna z mála žen svého etnika skládá své vlastní písně. Brennan o ní říká, že má jeden z nejjedinečnějších hlasů, které kdy slyšel: „Dokáže se pohybovat na hraně chaosu, a přitom neztrácí kontrolu nad svým frázováním.“ Album Afar Ways vyšlo u vydavatelství Glitterbeat jako desátý díl série Hidden Musics, která mapuje hudbu z pozapomenutých oblastí světa.

Z Ghany pochází hudebník s přezdívkou K. O. G. neboli  Kweku of Ghana. Na svém albu Zone 6, Agege, vydaném v únoru 2022, oslavuje Afriku, její přírodu a její budoucnost.