Germán López: Chybí mi basové tóny

Rozhovor s Germánem Lópezem z Kanárských ostrovů

Hrajete na tradiční nástroj Kanárských ostrovů timple. Jak a kdy jste se na něj začal učit hrát?

S tím mám spojenou takovou legrační vzpomínku. Jako malý jsem se původně chtěl učit hrát na kytaru, ale bylo mi tehdy teprve pět let a měl jsem moc malé ruce na to, abych dobře dosáhl na struny. Učitel tedy řekl mé matce, že bych se mohl začít učit na timple, které je menší než kytara, a po dvou letech pak mohu přejít na kytaru. Jenže můj učitel hry na timple byl úžasný muzikant, a když jsem jej viděl hrát, okamžitě jsem se do toho nástroje zamiloval. Pokračoval jsem tedy i po těch dvou letech na timple a na kytaru jsem úplně zapomněl.   

Později jste se učil také na klavír, a dokonce jste započal dráhu klasického klavíristy. Předpokládám ale, že timple a klavír pro vás představují dvě různé disciplíny…

Ano, timple a klavír pro mne představují dva odlišné světy. Hlavně proto, že se považuji za dobrého hráče na timple, ale za nepříliš dobrého hráče na klavír. Možná je to proto, že hudební škola a klasická hudba mi přišly příliš obtížné a já na ta léta dnes nevzpomínám rád. Naopak s timple jsem se vždy velmi bavil, rád jsem se učil nové písně a každý týden to pro mne byla velká zábava. Z klavíru jsem musel každý rok skládat zkoušky, to bylo docela těžké. Teď hraju jen na timple a jsem šťastný člověk – na pódiu, doma, všude a pořád.    

Hrajete na timple jen tradiční hudbu, nebo se pokoušíte i o nějaké žánrové fúze?

Timple je už mnoho let považováno za tradiční nástroj na Kanárských ostrovech. A před nějakými dvaceti nebo třiceti lety je někteří hudebníci začali používat i mimo lidovou hudbu. Zpočátku se timple používalo k doprovodu lidových písní – spolu se zpěvem a s dalšími nástroji jako kytara, arabská loutna a další. Druhým krokem bylo zavedení timple do lidové hudby jako sólového nástroje. A teprve poté došlo k jeho rozšíření do dalších hudebních žánrů, jako jsou například jazz nebo blues. Dnes se na timple hraje na všech sedmi ostrovech Kanárských ostrovů a je možné tento nástroj slyšet v nejrůznějších hudebních projektech. Nepoužívá se jenom v lidové hudbě, ale já se je například snažím uplatnit v popu, v jazzu, ve flamencu… Je to pro mne zajímavá cesta, jak zkoušet nové možnosti zvuku a testovat nové způsoby, jak se na tento nástroj dá hrát. Každý den ten nástroj poslouchám a snažím se jej kombinovat s dalšími styly. To je pro mne důležité   

Co je pro vás při hře na timple nejnáročnější?

Nejtěžší je při hře na timple asi to, že nemáte hluboké – basové – struny. Na kytaru můžete hrát melodii ve vyšších polohách a zároveň suplovat basu. U timple to možné není, a tak není příliš obvyklé hrát na timple samostatně, bez doprovodu. Hráči na timple hrají zpravidla s doprovodem kytary nebo jiného nástroje. To bylo pro mne asi nejnáročnější, protože člověk sice hraje na nástroj, ale zároveň má v hlavě harmonii od basových po nejvyšší tóny. Timple hraje jen vysoké tóny.    

Hrajete a komponujete instrumentální skladby. Máte při jejich vzniku v hlavě nějaké konkrétní příběhy?

Ne, nemám. Pro mne jsou nejzajímavější experimenty s různými hudebními styly. Když hraju, přemýšlím pouze nad tím, co hraju. Nedokážu myslet ještě na něco jiného. Je to jen čistá hudba. Ale když hraju, zapomenu na všechno ostatní a cítím se jako pták, je to úžasné. Nevnímám to jako práci, ale jako život. Práce – to je pro mne cestování daleko od domova, letiště, hotely. Ale jakmile se ocitnu na pódiu, jsem velmi šťastný. To už pak není moje práce, ale moje vášeň.