Bará: Písně západní Afriky a Íránu k sobě mají blízko

Rozhovor s Afrou Mussawisadem z mezinárodního tria Bará

Základem tria Bará bylo vaše akustické duo s africkým hudebníkem Babou Sissokem. Až jako třetí se k vám přidal Jozef Dumoulin z Belgie na syntezátory. Jak vznikl nápad obohatit váš zvuk právě o elektronickou složku?

Nápad, že propojím čistě akustický zvuk se syntezátory, jsem měl v hlavě už dlouho. Vlastně dlouhodobě ve svých skladbách používám prvky elektronické hudby. Je mi to vlastně bližší než hrát přímo lidovou hudbu z jakékoli kultury včetně mé vlastní. Čistě tradiční íránská hudba neodpovídá mému naturelu, stejně jako Babovi není úplně vlastní úplně tradiční africká hudba. Vyrostl sice v Africe, ale nyní už dlouho žije v Itálii. Oba jsme obklopeni moderní civilizací. Ani jeden z nás nežije někde v poušti. Ostatně i africká města už jsou dnes moderní. Denně jsme konfrontování se současnou technikou a hledáme cestu, jak se vyhnout kopírování staré tradiční hudby, jakkoli je pro nás tato tradice velmi důležitá. Stejně tak Jozef má své kořeny v tradičním jazzu a v evropské klasické hudbě, ale ani jednomu z nás není blízké pouze opakovat něco, co tu už bylo. Už když jsme s Babou začali hrát v duu, říkali jsme si, že bychom měli nějakým způsobem používat elektroniku. Toužili jsme totiž obohatit svou produkci o zvuky, které jsme nebyli schopni zahrát na žádný z našich nástrojů – na ngoni, rámový buben nebo konga. Stále hledáme nové zvukové možnosti.  

Podle bookletu alba Bolo Saba skládá melodie a texty Baba, zatímco vy jste album aranžoval a produkoval. Můžete popsat, jak tedy vaše písně vznikají?

Myslím, že všechny písně na albu s výjimkou dvou posledních vznikly na základě nápadu, který jsem do kapely přinesl já. Byly to nějaké groovy nebo základní struktura, nad kterou Baba rozvinul svůj melodický nápad. Pak jsem přidal opět něco já a takto jsme to skládali dohromady. Začínali jsme ale od rytmu. Když pak do kapely přišel Jozef, mnohé skladby změnil už tím, že v nich začal hrát. Některé rytmické struktury jsme tedy měnili jen proto, aby se v nich mohl realizovat. Základ skladeb na tomto albu jsme ale většinou vytvořili s Babou jako duo. Baba měl na starosti melodie a texty, proto mu připisujeme autorství skladeb. Většinu písní jsem ale výrazně posunul ke konečnému tvaru já a Jozef to pak celé ještě zmodernizoval.    

Je pro vás důležité, co a o čem Baba zpívá?

Já se většinou na význam textů moc nesoustředím, a to ani u písní v angličtině, perštině nebo němčině. Zajímá mě ale – z mého pohledu hráče na perkuse a producenta – zvuk slov. Babovi ale rozhodně věřím. Známe se velmi dobře, Baba je ostatně kmotrem mých dětí. Své texty mi podrobně vysvětlil, takže vím, že zpívá především o přátelství, o solidaritě, o tom, jak je práce nás hudebníků důležitá. Vlastně velmi dobře vím, co od něj mohu čekat.  

Vnímáte vy sám hudbu, kterou hrajete, jako příběhy?

Ano, svou hudbu vnímám jako příběhy v mnoha významech toho slova. Jsou to příběhy spojené s hudbou, kterou hrajeme: V té hudbě se odráží, jak jsme se potkali, jak spolu hrajeme a komunikujeme, jak se prohlubuje naše přátelství. Jozefa jsem už před vznikem našeho tria vnímal jako blízkého přítele, téměř jako bratra. Ale společnou prací jsme se ještě víc sblížili a každá z našich společných písní v sobě skrývá nějaký silný příběh. Dobře si vzpomínám na naše spory, na diskuse o jednotlivých skladbách, na to, co jsme v nich měnili. Jako producent se musím umět vyrovnat s mnoha názory a vždy se snažím, aby s výslednou verzí písně byli všichni spokojení. Můj život je tím pádem složitější, ale výsledek stojí za to. Jako producent jsem toho ještě neudělal tak moc – dohromady šest alb –, ale takhle se mi to prostě líbí.   

Vy máte kořeny v íránské hudbě, Baba v hudbě z Mali. Vidíte u těchto dvou tradic nějaké styčné prvky?

Ano, vidím mnoho styčných bodů mezi íránskou a západoafrickou hudbou, nejen tedy hudbou z Mali. Tyto oblasti mají historicky mnoho společného, a to díky vlivu severní Afriky. Například nástroj djembe se vyvinul z darbuky, která se z Blízkého východu dostala do mnoha dalších zemí včetně východní Evropy. Mnoho společných prvků nacházíme také v melodiích a ve způsobu jejich interpretace. V západoafrické hudbě nacházím mnoho prvků podobných íránské lidové hudbě. Ovšem íránská hudba je neuvěřitelně pestrá. Když putujete od severu k jihu, je to, jako byste procestovali celý svět. Hudba jižního Íránu má blízko k hudbě africké, zatímco na severu se iránská hudba blíží například hudbě arménské. Írán se nachází uprostřed různých kultur – z jedné strany je Indie, Pákistán a Afghánistán a z druhé strany jej ovlivňují Arabové. Írán se neztotožňuje s žádnou z těchto kultur a z každé z nich má v sobě něco. Ale západoafrická a saharská hudba má opravdu velmi blízko k některým druhům íránského folkloru nebo íránské klasické hudby.