Slyšte, lidé! – Sólo pro piano 9

Duo The Harpiano Show tvoří anglický pianista, zpěvák a skladatel Neil Wilde a polský hráč na harmoniku a zpěvák Jakub Konieczko, jinak známý z bluesové skupiny Forsal. Vedle blues pánové hrají také boogie, rokenrol a balady. Střídají písně z repertoáru Louise Armstronga nebo Raye Charlese s vlastními skladbami. Neil hraje na klavír nejen klasickým zpsůobem, ale také nohama nebo lokty. Pianista Wilde považuje za své největší hudební vzory Jerryho Lee Lewise a Elvise Presleyho.

Americký pianista Brad Mehldau si půjčuje z modernější hudební historie. Vedle vlastních skladeb má ve svém repertoáru mimo jiné úpravy písní od skupin Beatles, Nirvana nebo Radiohead. Své nejnovější album Seymour Reads The Constitution! natočil se svým triem, které vedle Mehldaua tvoří kontrabasista Larry Grenadier a bubeník Jeff Ballard. Zatímco minulé album této sestavy Blues And Ballads se skládalo ze samých převzatých melodií, na novinku se dostaly hned tři pianistovy autorské kompozice. Zvláštní název alba – Seymour čte Ústavu! –pochází ze snu z roku 2014, v němž pianistovi – jen pár dnů před svou smrtí – herec Philip Seymour Hoffman předčítal z Ústavy Spojených států amerických. Celá příhoda hudebníka přivedla k jakémusi manifestu, který zveřejnil na svém webu a v němž vysvětluje prorockou roli snů a odvolává se přitom na starozákonní proroky a konkrétně na Ozeáše.

Na albu Storyteller, které vyšlo na jaře 2018, spolupracují český pianista Pavel Wlosok a americký saxofonista Rick Margitza. Dále hrají členové Wlosokova tria kontrabasista Mike McGuirk a bubeník Andrew Swift. Pavel Wlosok, který už řadu let žije a jako pedagog a hudebník působí ve Spojených státech na Western Carolina University, nám před časem v rozhovoru řekl, že jako skladatel rád vsází na výrazné melodie. Konkrétně tvrdí: „Když posluchač slyší silnou melodii, většinou zbystří a začne mít o muziku zájem.“

Do Itálie zamíříme za Stefanem Bollanim. Tento 45letý univerzální hráč má v repertoáru tango, jazzové standardy i vlastní skladby. Koncertní nahrávka Mediterraneo vyšla v rámci edice Jazz v Berlínské filharmonii a právě v sále berlínských filharmoniků byla také pořízena. Orchestr řídí Geir Lysne z Norska, který skladby pro album také zaranžoval. Vedle Bollaniho hraje dánská rytmika – Jesper Bodilsen na kontrabas a Morten Lund na bicí. Hostem na albu je pak francouzský akordeonista Vincent Peirani. Zatímco některá předchozí alba z řady Jazz v Berlínské filharmonii představovala hudební tradici keltských zemí nebo Skandinávie, Bollaniho album se zaměřuje na scénu jižní Evropy – konkrétně Itálie a díky přítomnosti Peiraniho jako rodáka z Nice také jižní Francie.

Společné album s názvem Transparent Water, tedy Průzračná voda, nahráli kubánský klavírista Omar Sosa, senegalský hráč na koru Seckou Keita a jejich hosté – mimo jiné hudebníci z Japonska nebo Číny. Klíčovým spoluhráčem je pak venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles, se kterým se duo představilo také na festivalu Colours of Ostrava 2018. Tam jsme také s Omarem Sosou a se Seckou Keitou natočili rozhovor, který vám brzy nabídneme v pořadu Jak se vám líbí.

Michel Camilo pochází z hudební rodiny z Dominikánské republiky a mezi příbuznými má jak hráče klasické hudby, tak hudby populární. Ve čtyřech letech se začal podle sluchu učit na akordeon, v devíti k tomu přibral klavír – odkoukával, jak na něj hráli jeho teta a strýc. V téže době požádal rodiče, aby jej zapsali na Národní hudební konzervatoř. V šestnácti letech se stal nejmladším členem Národního symfonického orchestru v Santo Domingu, ve kterém jsem hrál v rytmické sekci nejen na klavír, ale také na bicí nástroje. A někdy mezitím, to mu bylo čtrnáct, poprvé slyšel jazz. Dnes je držitelem Grammy, Latin Grammy, Emmy a několika čestných doktorátů.

Emilu Viklickému nedávno vyšlo album Humoresque, které natočil v květnu 2018 živě v Cedar Rapids v Iowě, jednom z důležitých center české komunity ve Spojených státech. Nachází se tam mimo jiné České a slovenské muzeum a knihovna a právě v jeho prostorách se koncert odehrál. Jednalo se o vystoupení tria, které vedle Emila Viklického tvořili americký bubeník Ernie Adams a český kontrabasista Petr Dvorský. Emil Viklický hraje nejen v triu, ale často také ve dvojicích s různými dalšími hudebníky. Před dvěma lety vydal album Afterdark s trumpetistou Miroslavem Hloucalem, v Japonsku se připravuje k vydání záznam z letošního brněnského koncertu Emila Viklického a kontrabasisty Miroslava Vitouše a ještě letos na podzim by měl vyjít archivní záznam někdejší spolupráce tohoto pianisty s písničkářem Vladimírem Mertou.

O více než 40 let mladší než Viklický je Kajetan Borowski, narozený v polském Tarnově v roce 1990. Absolvoval Hudební akademii Karola Szymanowského v Katovicích a působí v několika souborech včetně vlastního klavírního tria. Za své album Totem získal v roce 2017 cenu serveru JazzSoul.pl jako za nejlepší jazzový debut roku. V téže kategorii byl nominován také na prestižní cenu Fryderyk 2017.

Kenny Barron je 75letý hráč, který byl v roce 2005 zařazen do americké jazzové síně slávy. Šestkrát obdržel ocenění pro nejlepšího klavíristu od sdružení jazzových novinářů. Album  Concentric Circles vyšlo v roce 2018 u společnosti Blue Note. Kennyho Barrona na něm ve studiu podpořili Kiyoshi Kitagawa na basu, Jonathan Blake na bicí, Mike Rodriguez na trubku a křídlovku a Dayna Stephens na saxofony.