Slyšte, lidé! – Sólo pro piano 8

Jako první se nám představí Paweł Kaczmarczyk, polský hráč, který vystupuje jako sólista i součást skupin, věnuje se skladbě a jeho starší album Audiofeeling dosáhlo v Polsku na titul Album roku. My si pustíme ukázku z velmi zajímavého alba Deconstruction, které vyšlo u slovenského vydavatelství Hevhetia a na kterém vedle Kaczmarczykova Aduiofeeling Tria účinkuje Wojciech Długosz alias DJ Mr. Krime, který obsluhoval elektroniku. Trio dále tvoří kontrabasista Maciej Adamczak a bubeník Dawid Fortuna.

Hudebně velmi pestré je nové album amerického pianisty s indickými kořeny Vijaye Iyera, nazvané Far From Over. Zde jde právě o ten případ, kdy skupina stojí nad jednotlivcem, a jde tedy spíše o nahrávku Iyerova Sextetu než přímo o klavíristovo sólové album. Skupinu dále tvoří Graham Haynes, který hraje na kornet, saxofonisté Steve Lehman a Mark Shim, kontrabasista Stephan Crump a bubeník Tyshawn Sorey. Sám Vijay Iyer, který je autorem všech skladeb, často zdůrazňuje, že při komponování většinou začíná od rytmických vzorců. Ty mohou vycházet z americké R&B scény, ale právě v rytmické struktuře se Iyer vrací i k tradiční hudbě země svých předků jižní Indie, případně západní Afriky.

Kristina Barta hraje na klavír od svých čtyř let a jako sedmiletá už vystupovala s rodinnou kapelou – ona na piano, táta na basu a sestra zpívala. Na osmiletém Gymnáziu Jana Nerudy s hudebním zaměřením Kristina sice studovala hoboj, ale po celou dobu si vlastně přála vrátit se naplno ke klavíru. Po maturitě sice nastoupila na Pražskou konzervatoř na hoboj, ale po prvním ročníku o prázdninách odjela na Letní jazzovou dílnu Karla Velebého do Frýdlantu a poté, co tam zažila jam sessiony a styl výuky Karla Růžičky, rozhodla se s hobojem definitivně skončit a přihlásila se na klavír na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Na otázku, jestli ji léta intenzivní hry na dechový nástroj v něčem jako skladatelku a pianistku ovlivnila, Kristina odpovídá: „Myslím, že mě to ovlivnilo opravdu hodně. Věnovala jsem se melodickému nástroji a je pravda, že moje hudba vychází především z melodií, i když se od toho v posledních letech snažím trochu oprostit. Narazila jsem totiž na různé rytmické problémy a uvědomuji si, že mám ještě co dohánět. Původně mě při komponování napadaly jen melodie, zatímco harmonie a rytmus byly stranou, ale teď už se snažím, aby to bylo vyvážené. Moje jazzová hudba se však stále vyznačuje zpěvnými melodickými linkami.“ Její první album se jmenuje Ema 29.

Tři roky vznikalo první album slovenského pianisty Jakuba Tökölyho. Jmenuje se Different Directions a obsahuje čtyři Jakubovy autorské skladby a tři, které složil kontrabasista Peter Korman. Kromě obou zmíněných hráčů na albu účinkuje bubeník Peter Solárik a jako hosté saxofonista Ján Fečo a trumpetista Miroslav Hloucal. Stylově má album blízko k tradičnímu jazzu, ale obsahuje také prvky flamenca, klasické hudby a především impresionismu.

Tomáš Hrubiš v minulosti jako autor a pianista odkazoval k rozervanému stylu Filipa Topola, ale na své novince nazvané Raport má mnohem blíže k hudbě, kterou píše a hraje pražský producent známý jako dné. Po zčásti zpívaném albu Tlecí doba s účastí Sáry Venclovské se Hrubiš rozhodl pro čistě instrumentální album, postavené na dekonstrukci klavírních melodií. Přesto se mu povedlo do minimalistických a cyklických pasáží vtělit příběh. Album Raport vlastně není čistě klavírní deska. Vedle epizodních rolí hostů, což jsou Martin Kučera na trubku, Petr Fučík na bicí a Tomáš Vtípil na trubku a dechový syntezátor, je jeho aktérem samo prostředí, v němž se autor pravidelně pohybuje. V rozhovoru s Pavlem Albertem Hrubiš vysvětluje: „Posluchač je účastný na mé každodenní trase z práce do zkušebny. Vycházím z budovy Střední školy umění a designu v Brně, kde jsem ještě donedávna učil, čtyřkou na hlavák, spodem nevábnou myšinou, eskalátorem na přemostění se z Tesca do džungle Vaňkovky, stínem temného masivu Zvonařky a až konečně za zatáčkou se dostávám do budovy bývalého Dolního nádraží, kde mám onu zkušebnu.“

Songs Of Winter je sólové klavírní album plzeňského skladatele a pianisty Pavla Junga. Jedná se o „příběh vyprávěný beze slov, příběh o cestě do zimy a zpět. Příběh o naději, že sníh, který napadne uvnitř nás samých, který není vidět, ale víc studí a je těžší než ten opravdový, nakonec roztaje“. Album vznikalo s přestávkami sedm let a obsahuje 13 skladeb s prvky minimalismu a ambientu.

Jako další z polských interpretů nás bude zajímat skladatelka a pianistka Aga Derlak. Hrát nám bude její trio, které dále tvoří kontrabasista Tymon Trabczyński a bubeník Szymon Madej. Skupina má v repertoáru především své vlastní skladby, které na koncertech prokládá známými melodiemi ve svých aranžích a také volnou improvizací. Aga Derlak, podobně jako její spoluhráči, studovala na oddělení jazzu a populární hudby na Hudební akademii v polských Katovicích. Trio v roce 2013 zvítězilo v soutěži Jazz Juniors a v roce 2016 získalo prestižní cenu Fryderyk v kategorii Jazzový debut roku. Letos trio vydalo u košické společnosti Hevhetia své druhé album s názvem Healing.

Pianista a skladatel Martin Konvička studoval bakalářský stupeň na Katedře jazzové interpretace na JAMU v Brně. V rámci studia strávil také dva semestry na hudební akademii v rakouském Grazu. Po návratu sestavil trio s kontrabasistou Petrem Kormanem a s bubeníkem Markem Urbánkem, s nimiž nyní natočil své debutové album Coming Homo. V současné době Konvička pokračuje ve studiu na JAMU magisterským stupněm a v rámci studia se zabývá teorií improvizované hudby.

Poslední klavírista, kterému se budeme věnovat, je norský hráč a skladatel Bugge Wesseltoft. Pustíme ukázku z jeho nového sólového klavírního alba, ale jeho jméno zářilo v době kolem přelomu století také na techno a taneční scéně. Jeho spojení s klubovou scénou vyústilo v projekt Jazzland Remixed, kterým oslovil mladé publikum. Wesseltoftova vášeň pro elektroniku, hiphop i aktuální taneční hudbu stále ovlivňuje jeho originální pojetí moderního jazzu a umožňuje mu volně proplouvat mezi žánry. Kritika vnímá Wesseltofta jako důležitého tvůrce moderního jazzu. Spolupracoval se saxofonistou Janem Garbarekem a byl členem mnoha jazzových souborů. Od raných devadesátých let do současnosti prošel pozoruhodnou hudební proměnou. Je považován za inovátora v oblasti fúze elektroniky a jazzu, v jeho hudbě se odráží severská jazzová tradice, ale také posluchačské zážitky z cest na Střední východ, do Afriky a Japonska. Bugge Wesseltoft je nicméně přesvědčen, že inspiraci je potřeba využívat pouze jako první krok hudebního vývoje. Říká: „Vždy jsem se snažil najít svůj vlastní výraz. Nechci být jen další replikou nějakého skvělého hudebníka, ať už dávného nebo současného, to pro mě nemá žádný smysl. V hudbě vzniklo mnoho úžasných věcí, ale každý by měl hledat svůj jedinečný zvuk.“ Své nové album s názvem Každý miluje anděly natočil norský klavírista v dřevěné katedrále na severu Norska. Zařadil na ně staré duchovní písně, své vlastní skladby, ale také úpravy písní od Beatles, Paula Simona nebo Boba Dylana.