Vlasta Redl – AG Flek – Hradišťan – Jiří Pavlica (recenze CD)

Společná nahrávka skupin AG Flek a Hradišťan z roku 1994 je jedním z nejzásadnějších českých alb 90. let. Platilo to v době jejího vzniku a platí to i o více než dvacet let později. Reedice CD, která vyšlo u příležitosti letošního obnovení společné koncertní činnosti obou kapel, to potvrzuje a zároveň albu staví do nového kontextu. Dnes je totiž můžeme srovnávat nejen s tím, co mu předcházelo, ale i s tím, co přišlo potom.

V případě Hradišťanu šlo nejen o první folkovou nahrávku, ale především o první z řady nadžánrových velkých fúzí, která pokračovala projekty Svítání (s Japoncem Yas-Kazem), Mys Dobré naděje (s Jihoafričanem Dizu Plaatjiesem) nebo Chvění (se skupinou Altai-Kai). Co na tom, že Vlasta Redl není Afričan ani Asiat. Jeho v té době čím dál rockovější kapela zavedla někdejší folklorní soubor písní a tanců do nového světa. Na druhou stranu i Jiří Pavlica už měl v té době za sebou výlety jinam. Zkušenosti kdysi dávno sbíral v Javorech (tuším že v té době Ulrychovi hráli píseň Putovali hudci a téma se nyní vrací v podobě Vandrovali hudci) a v první polovině 90. let zkoušel paralelně několik fúzí. Vždy jen v roce 1994 vedle desky s AG Flekem natočil neméně zásadní album v triu s Emilem Viklickým a Zuzanou Lapčíkovou. Před sebou pak měl klenoty typu alba O slunovratu, na kterém naplno vstoupil do folkových vod.

Vlasta Redl na albu vystupuje s kapelou, která se v té době ještě jmenovala AG Flek, ale o málo později si začala říkat Každý den jinak – aby se odlišila od úplně původního AG Fleku. Ten v době natáčení této desky nefungoval, nicméně nahrávání byl přítomen v osobě Ivo Viktorina coby mistra zvuku. I v případě Vlasty Redla lze říct, že některá ze svých zásadních alb – především O kolo zpět – měl v roce 1994 ještě před sebou. Mimochodem na společné desce s Hradišťanem najdeme jak jeho zásadní hity Husličky (autorská) a Vracaja sa dom (převzatá od Josefa Kainara), tak náznaky budoucí méně hitové, až folkově ambientní tvorby (Topol).

Vedle obou protagonistů uvedených i v názvu alba hraje v několika písních klíčovou roli Alice Holubová. I ona měla v té době před sebou svá mistrovská čísla jako Waka nebo O zrození, ale také spolupráci se skupinou Majerovy brzdové tabulky. Ovšem už zde se představuje jako jedna z nejvýraznějších zpěvaček českého folku – v písních Holúbek a holubička nebo U maměnky v domě.

Fúze AG Fleku a Hradišťanu byla jednou z prvních ryze českých nahrávek world music. Můžeme ji řadit do žánru, který později Marek Eben s úsměvem označí jako „folkloreček s bicíma“, avšak Redl s Pavlicou propojili lidové písně s folkrockovým zvukem vkusně a – nejen na svou dobu – invenčně. Stačí poslechnout si po dvaceti letech hymnicky vystavěnou lidovou baladu Smrti. Lidový prvek je na albu přítomen i v použití některých nástrojů (grumle, gajdy), ale především na mne nahrávka dýchá lidovou zpěvností, zakódovanou nejen v aranžích vokálů, ale v celkové náladě a stavbě písní. A i když zde přítomní lidové i zlidovělé písně po Hradišťanu a AG Fleku zpívali a hráli mnozí (vybavuje se mi například skupina Koňaboj a její Dyž sem byla u maměnky v domě), Pavlicovy a Redlovy úpravy jsou stále svěží a inspirativní.

A právě v tom spočívá dvojí síla této desky. Zaprvé: V době, kdy vznikla, představovala malou revoluci – před érou Čechomoru a vůbec folklorně-rockové módy. Teprve později spolupracoval Fleret s Jarmilou Šulákovou. Později vznikly všechny ty kapely jako Benedikta, Chodská vlna nebo Docuku, ať jmenuji alespoň některé. A zadruhé: Více než dvacet let po svém vzniku album představuje jistotu, která nezestárla. „Byla to prostě podivná fúze, za kterou mě folkloristé neměli rádi, protože jsem údajně kazil písničky,“ vzpomínal Jiří Pavlica „deset let poté“, v roce 2004. Dnes snad něco takového nikoho ani nenapadne. Album totiž skutečně patří k tomu zásadnímu, co na české scéně v 90. letech vyšlo, a v diskografiích obou protagonistů také patří k vrcholům.

Vydavatel: Warner Music
Rok vydání: 2015 (původní vydání 1994)
Žánr: folkrock
Celkový čas: 46:58