Čechomor: Písně z hradů a zámků (recenze)

Supraphon postupně vydal tři alba s pověstmi vážícími se k moravským, českým, respektive slezským hradům a zámkům. Zatímco na prvních dvou discích byli interprety mluveného slova zkušení herci (Bára Hrzánová, Miroslav Vladyka), na slezském CD „vyprávěli“ pověsti svými rázovitými, avšak neškolenými hlasy Radek Pastrňák a Ewa Farna. Zvláště v případě slečny zpěvačky šlo více o utrpení než o posluchačský zážitek, a to navzdory její snaze o rádoby dramatický přednes. Důležitou součástí všech tří alb byly nové písně v podání Čechomoru a právě kvůli nim mělo smysl si tyto tři disky pořídit. „I když tato alba nelze pokládat za řadové desky Čechomoru (vysoké procento mluveného slova je řadí do jiného žánru), skupina si na nich dala záležet a jednotlivé písně může – i bez kontextu – bez obav zařazovat na své koncerty,“ psal jsem před rokem ve své recenzi. Nyní se písně ze všech tří disků – a jedna nová plus další dva remixy navíc – objevily na „novém“ albu Písně z hradů a zámků. Nový repertoár Čechomoru tak máme pěkně pohromadě a vlastně až toto souborné vydání je plnohodnotným řadovým albem, které fanouškům nelačnícím po čtených pověstech úplně postačí.

Ovšem jde opravdu o „plnohodnotné řadové album“? Musíme si uvědomit, že písně původně hrály roli jakési ilustrace či doplňku čtených pověstí. Bez literárních souvislostí tak posluchač nemusí tušit, kdo to byl Kacafírek, co přesně dělali Tři havraní muži, jaká byla role Komtesky Muziky nebo o co jde v písni Svítící koule ze zlata. Až tak velký problém to však není, spíše se zde otevírá prostor pro naši fantazii. S původním kontextem souvisejí aranže některých skladeb – úvodní Kočičí bál začíná jakoby pohádkovou předehrou, Kacafírek má pouťovou náladu, Vinný sklep zní spíše staropražsky (tedy městsky) než selsky. Čechomor je ovšem kapela eklektická, která se nebojí žádného hudebního žánru, a tuto svou všežravost dokazuje i v Písních z hradů a zámků. Vedle úprav až příliš očekávatelných tu tedy najdeme odvážné výlety směrem k ambientu (Bezhlavý rytíř) a vedle písní jednodušších (Modrovous) nechybějí skladby propracovanější (Tři havraní muži). Výletem jinam jsou pak všechny tři bonusy: Poďme chaso… je rocková záležitost, zatímco obě rádio verze jsou popové – Svítící koule ze zlata decentně, Hadí korunka možná příliš tuctová.

Trvám na tom, co jsem psal před rokem, totiž že nové písně Čechomoru – nezávisle na původních souvislostech a kontextu – jsou ve většině případů životaschopné. Zajímavým zpestřením alba je účast hostů: Zatímco Horňácká cimbálová muzika Martina Hrbáče i Václav Veselý s akordeonem nejsou žádným velkým překvapením, hra Ondřeje Smeykala na didgeridoo je – vzhledem ke zvolenému repertoáru – odvážná. Ovšem i tento pokus dopadl dobře – podobně jako když to Čechomor kdysi zkoušel s japonskými bubny a flétnou. Ze srovnání dvou hostujících zpěvaček lépe vychází dobře intonující Tereza Švecová (Terčová), avšak ani účast Ewy Farné nedopadla nejhůř (na rozdíl od zmíněného zpěvaččina předčítání pověstí). Farna zpívat umí a lidové písně jí sluší víc než prázdný pop.

Čechomor je kapela, která chrlí mimořádná alba jedno za druhým: nahrávky koncertní, symfonické, filmové… I tři disky s pověstmi patří mezi mimořádné počiny, avšak album Písně z hradů a zámků, které původně vzniklo jen jako kompilace, lze opravdu považovat za plnohodnotnou dlouhohrající novinku. Pokud vám nevadí „folkloreček elektricky s bicíma“, nebudete zklamáni.

Rok vydání: 2010
Vydavatel: Supraphon
Žánr: folkrock/world music
Celkový čas: 61:01