Chodská vlna: Vobrázky (recenze CD)

Chodská vlna, která svému originálnímu hudebnímu stylu říká „dudáckej bigbít“, vydala po pěti letech své druhé album. Základní koncepce – kombinace folklórních prvků (texty v nářečí, dudy jako dominantní nástroj, „lidový“ styl zpěvu) s rockovou rytmikou sice zůstává, avšak kapele se daří dovádět ji k dokonalosti. Oproti prvnímu CD Alou! (2004) se skupina posunula v aranžích, v úloze rytmiky a v celkovém zvuku nahrávky. Po letech koncertování je Chodská vlna na první poslech sehranější a do studia zřejmě šla s naprosto jasnou představou. Dudy a elektrická kytara v úpravách chodských písní nepůsobí jako rivalové z odlišných světů, ale jako skvěle se doplňující spojenci. Bubny zdaleka netepou jen v pravidelné bigbítovém rytmu, ale společně s basou kreslí zajímavé ornamenty, čemuž odpovídá i dobře zvolený – v dobrém smyslu popový – zvuk alba.

K vykreslování zajímavých rytmických a harmonických figur se výborně hodí název alba Vobrázky. Ten totiž nemusíme vnímat jen prvoplánově (album doprovází booklet s černobílými ilustracemi Igora Dědka Šlechty a krabička pastelek), ale i v dalších rovinách. Texty lidových písní, které Chodská vlna hraje, jsou plné žánrových obrázků. Jsou zalidněny pány faláři a lychtáři, trankovským poklasným, dcerou Marjánou. Zdánlivě jde o podobné výjevy, jaké najdeme ve folklórním bohatství napříč naší republikou, avšak na Chodsku až nápadně převažují písně durové, v hudbě i textech rozverné, veselé nebo přinejmenším optimistické.

Muzikanti z Chodské vlny k tradičním melodiím a textům sice přistupují po svém, avšak také optimisticky. Jejich muzika se hodí k tanci a bezstarostnému poslechu. Není intelektuálsky náročná, avšak to není výtka. Naopak, „chodskej bigbít“ může spojovat posluchače různého věku a vzdělání. Muzikantům i zpěvačkám se totiž podařilo přenést z pódií na desku pozitivní energii, které mají na rozdávání.

Rok vydání: 2009
Vydáno vlastním nákladem
Žánr: folkrock/world music
Celkový čas: 57:01

(Článek vznikl pro Domažlický deník)