Redl Vlasta & Skupina, která se jmenuje každý den jinak: Dopisy z květin

"Po vodě pouštím dopisy z květů. Snad doplují jednou do tvých studených světů, do chladných krajů," posílá nám Vlasta Redl poselství v titulní písni svého nového alba. Čekali jsme na ně šest let a teď konečně máme příležitost zjistit, jestli porce nových skladeb náš "studený svět" ozáří, provoní, uhrane... Redl dokáže psát písně, které nezestárnou. Uvědomuji si to nejen při opětovném poslechu některých "starých pecek", ale především při častém přehrávání alba O kolo zpět, které pro mne na naší folkové (a příbuzné) scéně nemá konkurenci. I proto jsem byl na Dopisy z květin hodně zvědavý.

Přiznám se, že když se mi poprvé dostal do rukou pilotní singl Vyleteli okná, myslel jsem si, že mi někdo omylem podsunul špatně smíchanou verzi. Redlův zpěv je tak zastřený a peřhlušený hudbou, že se při poslechu zcela ztrácí smysl textu. Až později mi došlo, že se "Skupina, která se jmenuje každý den jinak" asi vydala cestou experimentu se současnou world musíc a remixováním lidovek. Vždyť slovenskou lidovou píseň lze upravit i tak, že z ní ve výsledném tvaru zůstane jen jakási esence, vůně (přidržím-li se květinové terminologie). Zbytek skladby tvoří hráčské a aranžérské umění. Ano, jde tu o umění víc než o písničku. Vyleteli okná si trampové u táboráků zpívat nebudou, což myslím Vlastovi vůbec nevadí. Dívám-li se tedy na píseň touto optikou, nezdá se mi špatná. Přesto jsem přesvědčený, že vybrat ji za první singl bylo přinejmenším odvážné.

Na albu je totiž několik jiných kousků, ve kterých Redl navazuje na nejlepší období své tvorby. Hitovou (v tom nejlepším slova smyslu) melodii má hymnická Bůh s tebou, Ameriko, která mi některými rýmy na hraně absurdity připomíná mou oblíbenou Za deset 10. Zpěvná je Moc dobře vím (jak máš mě ráda) a hitem by mohla být i šest a půl minuty dlouhá Chci být s ní nebo autorský příspěvek Karla Macálky Bílá místa. Zda se z těchto písniček stanou (alespoň v mé osobní hitparádě) nástupci hitů Příteli, 6&90 nebo Dvakrát, však zatím netuším.

Dopisy z květin nejsou pouze Redlova deska. Z ostatních členů kapely jsem zatím zmínil pouze klávesistu (a také kytaristu, skladatele a zpěváka) Macálku, avšak na albu se ve velké míře podíleli i další členové kapely. Kytarista Michael Vašíček složil mimo jiné melodii Merlina, Petra Šany Šanclová exceluje na mandolínu a zpívá a zapomenout nesmím ani na rytmiku - Redlova nerozlučného spoluhráče Josefa Šobáně (baskytara), bubeníka Davida Velčovského a také hostující Laďu Šišku (perkuse) a Tomáše Vuderleho (bezpražcová basa). Ve vlastní skladbě Twin Peaks si pak zahrál na mandolínu Radim Zenkl.

To všechno si můžete přečíst z bookletu (i když v něm bohužel chybí detailní rozpis hudebníků u jednotlivých písní). Až při poslechu však zjistíte, jak si kapela dala záležet na aranžích, jak si doslova hrála s každým detailem. Nejde jen o zvonící telefon v Moc dobře vím, ale třeba o vkusné a silné sbory v Rafajově zákoně nebo v Merlinovi. Bicí povyšují některé skladby na (folk/folklór)rockový nářez, aby jinde zcela ustoupily do pozadí. Syntezátory se střídají s klavírem tak, aby poslech nenudil. Elektr(on)ické zvuky souznějí s mandolínou. Na aranžích si tedy Redlova skupina opravdu dala záležet.

Musím ocenit také Redlovy textařské finesy. Za pozornost stojí vtipný text Rafajova zákona (včetně v bookletu uvedeného motta), stejně jako originální rým "A dívky na jehlách tak mile nyjí / (...) / Na cestě vpřed vstříc miléniím." (Bůh s tebou, Ameriko) Zajímavé rýmy se objevují v posmutnělé Chci být s ní; jde vždy o trojici rýmujících se slov, přičemž jde o kombinaci rýmu přesného a nepřesného useknutého: "věří/peří/zčeřil", "fráze/snáze/blázen", "hráze/zkáze/rázem", "stát se/práce/vládcem", "dlouze/touze/kouzel". V závěrečné miniatuře Šest dešťových kapek Redl naopak pracuje s volným veršem a v titulních Dopisech z květin rýmuje pouze sporadicky.  

Aranže propracované do posledních detailů, svěží texty, sehraná kapela, několik pravděpodobných budoucích hitů - to jsou pozitiva nového Redlova alba. A negativa? Jednak lo-fi zvuk bicích, které mi (zvláštně v Bůh s tebou, Ameriko) znějí jaksi ploše. A potom také to, že místy album trpí jakousi překombinovanosti. Naštěstí se tak stalo jen na pár místech a dokonce i špatně srozumitelná Vyleteli okná zní v kontextu alba zajíimavěji než samostatně. Dopisy z květin jsou tedy dobrá deska, i když - nemohu si pomoci - k Okolo zpět se asi budu i teď vracet častěji.

Rok vydání: 2004
Vydavatel: BMG Czech Republic
Žánr: folkrock
Celkový čas: 47:12